Šestnáct hlasů ke Dni offline: Jak krotí telefon novináři, režisér a investoři

Všichni oslovení provozují velmi živé profily na Facebooku nebo na Twitteru. Mají hodně sledujících a je zřejmé, že zvládají něco, co my ostatní ne: pobývat současně ve virtuálním i reálném světě. Je ovšem vidět, že i oni s úskalími online komunikace trochu zápasí. Dostali stejné tři otázky s tím, že mohou odpovědět buď na všechny, nebo jen na jednu: 

1. Dáváte si někdy datový detox, na jak dlouho a jaký to má účinek?
2. Jak zvládáte v denním životě ten příval oznámení a “FOMO” (čili “fear of missing out” – strach, že něco promeškám)?
3. Máte pro situace, během nichž nechcete být vyrušován, nějaký fígl, mentální trik, o který se můžete podělit?

1. Detox si dávám většinou o víkendu a hlavně o prázdninách. To se snažím číst a psát delší texty. V takových chvílích si náhle uvědomuju, že to malé chytré zařízení, v němž se koncentruje veškeré dění světa, je jakýmsi nepřítelem, který vystupuje jako přítel. Ve všední den tyhle ambivalentní pocity mizí a já a můj telefon často splýváme vjedno. Zvlášť když něco napíšu na FB, nemohu jen tak zmizet, protože mě baví sledovat reakce i odpovídat. To je ovšem často velmi vyčerpávající a přináší to vedle radosti i frustrace, neklid, někdy i nepochopitelné projevy nervozity vůči okolí. Z těchto důvodů jsem se zařekl, že svou aktivitu omezím. Kdysi jsem psal pět a více postů týdně, nyní maximálně polovinu. Jako novinář ovšem ve svém mobilu i hodně čtu, domácí i zahraniční média, takže u obrazovky trávím někdy i pět hodin, o víkendu maximálně polovic. Kromě toho ovšem stále čtu i papírové noviny. 
2. Oznámení žádná nemám, to by mě rušilo v nevhodný okamžik. Důležité je, abych si tu dobu rušení určoval sám. Ano, otvírat FB se sice stalo nutkavou potřebou, ale mám ji více ve své moci bez vtíravých upozornění. Kromě FB používám Twitter, ale vyskytuji se tam minimálně, ostatní sítě nepoužívám. Abych se nezbláznil. 
3. Nemám problém s tím být vyrušován, pokud těch rušivých elementů není moc; hrobový klid k práci nepotřebuji. Naopak, i v minulých dobách jsem si při práci třeba pouštěl hudbu; mám pocit, že jistá těkavá otevřenost mysli okysličuje mé myšlenkové pochody. Možná už jsem takový digitální ropák. Ale knihy pořád nejen kupuji, ale i čtu.

1. Bohužel nedávám, jen občas nedobrovolně. Ale je to jako s kouřením. Vím, že mi to ubližuje, ale i tak jsem závislák.
2. Moc nezvládám. Zrovna dnes jsem si chtěl vypnout telefon a nemohl jsem, čekal jsem hovor. Děkuji, že jsem se díky vám dozvěděl, že něco jako FOMO existuje. Trpím spíš opačně – občas nestíhám odpovídat na vzkazy, esemesky a maily (na ty obzvlášť), ale protože se považuji za zodpovědného člověka, tak mě to pak strašlivě stresuje. Není to nic příjemného, ale beru to jako součást práce a mého životního stylu.
3. Vůbec ne, já ani přes den nedokážu usnout, tak si nemůžu odpočinout, i když mám čas. Doufám, že bych se mohl o nějakém fíglu dozvědět od některého ze spolurespondentů...

1. Většinou poslední dobou nezapínám internet v mobilním telefonu, třeba při cestách v MHD. Hlavně tam jsem byla zvyklá „viset na síti“, zejména na těch sociálních. Je to úleva sledovat reálné situace, to, co se děje, ne to, co mi přefiltrované servírují sofistikované algoritmy. Celkový detox si dávám jen během delšího volna, třeba při cestě do zahraničí. Doslova úlevných je pár dní v klášteře, kam se snažím dostat alespoň jednou do roka. Tam necítím potřebu být v kontaktu se světem ani přes internet, ani jinak. V tomhle případě vypínám telefon úplně. Zvláštní bonus je klášterní mlčení, které tlumí skoro všechny vnější kontakty.
2. Většinou musím být kvůli své práci denně online na PC. I když, jak jsem psala, dávám si odpočinek alespoň tehdy, když PC není v dosahu. Stres mi způsobují hlavně nevyřízené e-maily, protože při mé práci, kdy denně hodiny studuji a píšu, je jejich vyřizování často nad moje fyzické i mentální možnosti. Jediná cesta je vyčlenit si na e-maily alespoň jednou dvakrát týdně samostatný čas a vnímat je jako samostatnou pracovní jednotku, nejen jako něco, co přebývá. Snad to do budoucna zvládnu...
3. Trik to asi úplně není, ale doma od večera do rána mám na telefonu vypnuté zvonění. Jen jednou dvakrát zkontroluji, jestli někdo nebo něco nehoří. Tenhle čas patří jen mně a tomu, koho se rozhodnu do něj přizvat. Když jdu spát, vypínám mobil úplně. Stejně tak, když mám volný den. Až na velké výjimky se už nepouštím do diskusí na FB. Přestávám vidět smysl v uveřejňování svých mentálních pochodů, denního menu nebo nového účesu a už vůbec mě nenaplňují debaty s úplně neznámými lidmi. Je to pro mě velká úleva a cítím se o hodně líp připravená na den, když ho nezačnu a nekončím kritikou, sporem nebo pro mě neužitečnými informacemi, kterých je FB plný. Naopak vyloženě osvěžující je číst knížky. Což ostatně používám jako účinnou zbraň pro ubránění soukromého kousku světa třeba v tramvaji.

Detox si nedávám, protože nejsem intoxikován. Maily či zprávy si přečtu, když mám chuť a čas. Když něco počkalo půl hodiny, počká dvě, a když něco počkalo dvě hodiny, počká i čtyři (nicméně nenechávám nepřečtené zprávy déle než den, neznamená to ale, že do druhého dne vždy a na vše odpovím, na něco prostě neumím dát reakci, něco si žádá uležet). Neřídím leteckou bitvu ani záchrannou operaci, nepotřebuji vědět, co se stalo před pěti sekundami; charakter mé práce spíš spočívá v pečlivém promýšlení témat a úkolů k vyřešení. 

1. Je to vlastně šílené, když nad tím přemýšlím. Detox u mě nastává spontánně, jen když spím, jedu na kole, štráduji si to s dětmi někam na výlet, mobil vypínám v kostele. A to je asi tak všechno. Jinak do něj koukám každou chvíli. Kontroluji maily, FB, užívám si podcasty, tedy nevím, jestli se do mobilové závislosti počítají, rád totiž poslouchám, čtu v mobilu knihy, noviny, píšu si poznámky. Kdybych měl mobil třeba na týden odložit, asi bych prožil šok a možná znovuzrození. Zkusím to.
2. Sám sebe klamu naivním přesvědčením, že mobil ovládám já a ne on mě. Ale proti nekontrolovatelnému oznamování mám radu: oznámení mám prostě vypnuté. Fungují mi jen příchozí hovory a SMS. Messenger, Whatsapp, FB oznámení sleduji párkrát za den. Často kontroluji pracovní maily, určitě minimálně jednou za hodinu, ale upozornění mám vypnutá.
3. Nechci-li být vyrušován, potřebuji se soustředit, být sám, odstřižen od datového toku, tak jediný trik, co znám, je vypnout. A to dělám, jen když jdu do kostela na bohoslužbu. Zkuste to.

1. Ne vědomě, ale prakticky ano. Výhoda klasické knihy spočívá v tom, že je zcela jednoúčelová – člověk v ní nemůže překliknout na mail, retweetovat nejlepší citáty, okomentovat to, s čím nesouhlasí (i když to nakrásně napíšete na okraj, je to pořád mezi vámi a knihou). 
2. Oznámení důsledně vypínám a s tím, že mi něco ujde, jsem smířený. Nakonec vám ujde většina lidské zkušenosti, ne? Já například nikdy nebudu speleolog, drogový dealer, nebudu v Austrálii hledat opály ani se tam potápět u Velkého bariérového útesu. Prožít to můžete jen skrz písmenka.
3. Zhruba dvakrát jsem vytrhl ze zásuvky kabel od modemu. Drastické, ale funguje to.

1. Vědomý datový detox k ničemu nepotřebuji. Když mne něco zaujme, dokáži data zcela ignorovat, například při sledování filmu, při psaní delších textů, při hodování s přáteli nebo při houbaření. 
2. Žádné FOMO nepociťuji a je mi jedno, jestli to někdo má. Když je moc zpráv, tak z nich část musím ignorovat. Mrzí mě to pouze u čtenářů a snažím se, aby jim někdo odpověděl, když to nestíhám. 
3. Jistě. Často si zapínám letecký režim.

1. Naprostý datový detox jsem zažila jen jednou a to teď nedávno. Byla to tak zvláštní zkušenost, že jsem v pokušení to udělat znovu, ale mám problém se k tomu dobrovolně donutit. Žili jsme poslední tři roky na Floridě, odkud je to na Bahamy kousek lodí. Na té lodi samozřejmě není vůbec žádný signál, dokonce uprostřed moře nefungovala ani draze zaplacená Wi-Fi. A tak jsem se ocitla bez napojení na svět i pravidelné dodávky zpravodajských zajímavostí ke čtení. Výsledek? Přečetla jsem jednu knihu za den, což se mi nepovedlo od studentských let.
2. Nezvládám ho, obzvlášť když jsem do letošního léta pracovala jako americká zpravodajka Deníku N. Vedení země Donaldem Trumpem s sebou nese jednu dramatickou událost za druhou a bylo pro mě často těžké rozlišit, co je opravdu důležité a co je pěna dní. Vědět jsem musela o všem, sledovat vybrané, popsat do novin jen opravdu to nejdůležitější. Nejslastnější pocit pro mě je, když mám odevzdanou práci, tehdy si dám mentální oraz a odpojím se od obrazovky. Navíc chodím každé ráno sportovat, a při tom si vyčistím hlavu skvěle.
3. Velmi mi pomohlo zrušit si všechny notifikace. Dozvím se, že mi přišla zpráva nebo e-mail jen tím, že se podívám do telefonu. V noci zásadně vypínám zvuk, aby mě nemohlo nic vyrušit ze spánku. Chodím běhat a plavat. A speciálně při plavání je prakticky nemožné s sebou mít jakoukoliv elektroniku (i když už jsem viděla i lidi s podvodními sluchátky při plavání). A v poslední době praktikuju niksen, to je holandský model nicnedělání, který přímo velí nevyvíjet vůbec žádnou cílenou činnost. Jde mi to pozvolna, víc než deset patnáct minut čisté nečinnosti bez vnějších impulsů zatím nezvládnu.

1. Ne, jen když spím. Mobil je však i tak v režimu zvonění.
2. Doposud dobře. Myslím, že umím dobře filtrovat a ani to filtrování samotné mě zatím nijak nezmáhá.
3. Nepotřebuji žádný fígl či mentální trik. Prostě pozornost napřu tam, kam je třeba. Osobně jsem rád, že ke mně přichází velké množství informací a stejně tak mě baví můj obsah publikovat. Doba je zajímavá a jsem vděčný za to, že v ní mohu žít!

Dávám si datový detox. Jednak večer vypínám mobil a koukám na oblíbené seriály, když jdu do lesa (mám ho blízko, i když žiju v Praze), taky ho vypnu a pak, když dělám videa. Na druhé straně, když jdu večer na malou, vždy mrknu na profil, zvlášť když mám novou věc a koukám, jakou má sledovanost. Takže závislost tam je, mrška.

1. Jste si jistí, že byste bez sociálních sítí svůj život neproflákali s nudnými lidmi, s nekreativními koníčky nebo nakupováním nepotřebných věcí? Takže jak by řekl klasik: sociální sítě nemůžou za naše po*raný životy. A než je démonizovat, je lepší se je naučit správně používat. Protože pak ony slouží nám a ne my jim. Bavíte se v životě s každým? Ne? Tak na sociálních sítích platí to samý, aneb čistota půl zdraví offline i online. Že se v názorech a zájmech s někým totálně míjíte, není nic špatného. Ani v offline životě, ani online. Nebaví vás někoho posty? Tak si je vypněte (můžete zůstat s někým v sociálním “přátelství”, ale jeho/její posty nevidíte, tohle jde např. na Facebooku). Vypnout to nejde, např. na Instagramu? Tak si přestaňte hrát na Matku Terezu a ze svého okruhu ho vyhoďte, svět se nezboří ani vám ani jí/jemu. A jestli zboří, tak je něco špatně a ano, tyhle případy by měly okamžitě ordinovat totální detox od sítí, takže jste mu/jí vlastně pomohli. 
2. Krom téhle ozdravné selekce mám ještě jeden airbag, a to nastavený časový limit na mobilu pro sociální sítě, konkrétně jeden a půl hodiny. Po hodině 30 min. zavíračka, teda samozřejmě ji můžete zrušit, což rovnou přiznávám, že i většinou dělám, ale pozor, mě Facebook i celkem slušně živí, protože vedu FB stránky několika firmám. Ale onen zavírací alarm už v hlavě mám, takže nepřetahuji o moc déle. Suma sumárum jsem tedy na sociálních sítích dvě hodiny denně, z toho hodina práce pro někoho jiného, zbytek zvědavost, ehh, no dobře, prokrastinace. 
3. Jaký trik na sociální sítě použít, když nechceme být vyrušováni? No a umíte užvaněné kámošce říct, ať je proboha chvíli zticha? Jestli neumíte, naučte se. A jestli neumíte přepnout mobil na “nerušit” a tím se odpojit od online žvanění, tak se to naučte taky. Jo a tenhle projekt odpojit se na den ode všeho je dobrý nápad, už jen tak pro kontrolu, jestli netrávíte čučením do cizích a 100% zbytečných konverzací až moc času, protože, a teď mi asi nevěříte, ten offline život je fakt zatraceně zajímavý.

1. Ano, ale nejde o promyšlený detox. Pravidelně jezdím do hor, od víkendu až po několik týdnů. Buď tam není signál, nebo s sebou nemám zařízení, nebo tam jsem fyzicky s živými lidmi, kteří jsou zajímavější než digitální obsah. Projeví se to návratem zostřené pozornosti, jakou jsem míval v době předdigitální.
2. Nezvládám, autodiagnostikoval jsem závislost.
3. Rozhodně si nepouštět sociální sítě do mobilu (mám je jen v notebooku). Na chalupě, kde trávím víkendy, navíc nemám mobilní signál. Pokud potřebuju volat nebo se připojit, musím vylézt na kopec. Je to stejné, jako když si kuřák schovává cigarety na těžko dostupná místa.

1. Dvě hodiny před spaním. Lépe spím a při sportu jen podcasty. V sauně offline. Při obědech mobily na hromadu na stůl a kdo na mobil sáhne první, platí za všechny.
2. To opravdu důležité se připomene znovu, on zavolá.
3. Pomodoro (technika organizace času, která dělí práci na půlhodiny s přestávkami, pozn. red.). Vypnout notifikace, zvonění. Brát telefonáty automatickou esemeskou s e-mail kontaktem.

Umím odložit mobil klidně na celý den, ale jsou to pak k večeru nervy, protože člověk je nervózní, jestli nepromeškal nějakou důležitou pracovní zprávu. Abstinenční příznaky svého druhu... Nejlepší "metodou" detoxu je dobrá četba, to potom nemá digitální svět sebemenší šanci. Bohužel problémem je, že mnoho knížek čtu kvůli rychlosti koupě na mobilu, takže sítě a pracovní maily už lezou i do knih. Příval zpráv asi nezvládá nikdo, na sítích to často řeším tak, že zprávy hodiny staré (třeba na twitteru) prosté rychle "odlistuji" pryč, jeden filtr velmi ulehčí. V mailu nečtu proma vůbec. 

Cílený digitální detox si nedávám. Strávím denně tak dvě hodiny na Facebooku a hodinu na Instagramu s tím, že na těchhle sociálních sítích i pracuji. Plus jsem další cca dvě hodiny i jinde na internetu kvůli práci. Nejradši mám, když si sociální sítě odbudu ráno, vše si projedu, a odpoledne mám volno. Jen když někam dám fotku, tak samozřejmě průběžně sleduji lajky.

To je trochu otravný a občas si u toho připadám hloupě – protože vlastně o nic nejde. Jen současná doba nám nutí, že vyšší počet lajků = oblíbenost nebo důkaz, že se někomu líbím. Jsem ale ráda, že to pořád mám nastavené tak, že když chci být v přírodě se psem, na chatě u kamen nebo na dovolené s manželem, nemusím sociální sítě a internet vidět i několik dní a nevadí mi to. Limit je ale cca tři dny, pak už jsem zvědavá, co se děje. A když se vrátím na příjem, většinou zjistím, že jsem o nic nepřišla.

Moje odpověď: "Přiznávám, že anketě moc nerozumím. A doporučil bych všem, kteří se cítí být vyčerpáni buď přemírou informací, nebo naopak jejich absencí, aby na všech svých zařízeních využili tlačítko ON/OFF. Když mají informací málo, musí zvolit polohu ON, když naopak mají informací mnoho, tak polohu OFF.

Reklama

foto: Tomáš Železný, Profimedia, Twitter, Wikipedia