Třebaže se k nám ještě česky mluvící Alexa z Amazonu ani nestihla dostat, ve Spojených státech už s hlasovými asistenty vesele komunikují i ti nejmenší. Taková Siri od Applu mluví zatím nejvíce jazyky ze všech hlasových asistentů, a to jednadvaceti. A přestože rozumí třeba dánsky, hebrejsky, malajsky nebo thajsky, česky se ještě stále naučit nezvládla. A asi jí to ještě chvíli potrvá, podle posledních zpráv na české verzi Alexy totiž pracují v Polsku. Doufejme tedy, že nebude moc šišlat.
U nás tedy většina domácností se Siri či Alexou komunikuje spíš v angličtině. České děti se však díky sociálním sítím a videohrám učí angličtinu už od nízkého věku, takže je možné, že se s nějakým hlasovým asistentem už setkaly. A možná jejich rodiče řeší podobné problémy, jako novinářka Judith Danovitchová z New York Times. Ta jednoho dne nechala svého čtyřletého syna se svým iPadem o samotě a nestihla se divit, na jaké otázky se ho napadlo Siri ptát.
Děti se dívají na počítače a smartphony primárně jako na hračky, a pokud by je měly brát jako zdroj informací, budou k nim údajně skeptické.
„Jak se želvy dostanou do krunýře? Jedí orli hady? Proč věci umírají? Je prdel sprosté slovo?“ byly jen některé z nich. Většinou se však synovi dostalo odpovědi: „Nerozumím vaší otázce.“ Toho si prý ale nevšímal a ptal se dál. Novinářka se však začala ptát sama sebe, co by se stalo, kdyby se synovi odpovědi dostalo. Věřil by jí?
Jsou to spíš hračky
Děti na technologiích dnes už přímo vyrůstají, batolata si například umí najít oblíbené video na YouTubu dřív, než se naučí číst. A ještě než začnou chodit do školky, umí mnohé hledat informace na internetu. Svá zařízení milují. Dalo by se tedy předpokládat, že děti budou technologiím také věřit, stejně tak jako dospělí, když si na netu hledají informace. Poslední výzkum však tvrdí něco jiného. Děti se dívají na počítače a smartphony primárně jako na hračky, a pokud by je měly brát jako zdroj informací, budou k nim údajně skeptické.
Přestože měly děti bohaté zkušenosti s technologiemi, nebraly je jako něco, pomocí čehož by se mohly učit.
Ve studii provedené psycholožkami Sierrou Eisenovou a Angelinou Lillardovou byli požádáni dospělí a děti ve věku 4 až 6 let, aby přiřadili hodnoty k předmětům, jako je počítač, tablet, smartphone a kniha. Téměř všechny děti byly schopny identifikovat počítač, tablet a smartphone jako něco, na čem se hrají hry, sledují filmy, a čím se pořizují fotky. Když se ale dětí zeptali, pomocí jakého předmětu by se mohly naučit něco o psech, obvykle sáhly po knize (dospělí volili počítač). Přestože měly děti bohaté zkušenosti s technologiemi, nebraly je jako něco, pomocí čehož by se mohly učit.
Raději se ptají cizích lidí
Jedním z důvodů, proč děti nepovažují počítače za adekvátní zdroj informací, může být ten, že prostě internetu nerozumí. Podle studií si některé děti myslí, že internet je něco uvnitř počítače, nebo že jeho obsah vychází z krabičky z domova, třeba z routeru.
Děti si také dávají pozor na to, komu důvěřují. V situacích, kdy slyší dvě navzájem si odporující informace, mají malé děti přirozeně tendenci spíš věřit někomu, koho znají, jako je matka nebo učitelka. Cizím lidem důvěřují méně. A internetu věří podle průzkumu ještě méně. V další studii se například výzkumníci tázali dětí, koho by se spíš zeptali na otázku ohledně neznámého zvířete, zda cizího člověka, nebo internetu. Většina čtyřletých dětí si raději zvolila možnost otázat se cizího člověka. Až po osmém roce věku se děti začínají ptát internetu, ani pak ale není samozřejmostí, že odpovědím věří.
Děti si nejsou jisté, zda jsou technologie schopné jejich otázky zodpovědět, a jsou zřejmě ohledně jejich odpovědí trochu skeptické.
Jiná studie zase ukázala, že děti, které dostaly nového hlasového asistenta podobného Siri či Alexe, se ho měly tendenci ptát na otázky, na které už odpověď znaly, jenom proto, aby ho vyzkoušely. Také se asistenta ptaly na osobní věci, jako například „Jak se jmenuji?“ nebo „Mám nějaké bratry nebo sestry?“. Chtěly si tak ověřit, kolik toho tato nová zařízení vůbec vědí. Tohle chování potvrzuje, že si děti nejsou jisté, zda jsou technologie schopné jejich otázky zodpovědět, a že jsou zřejmě ohledně jejich odpovědí trochu skeptické.
I děti informace ověřují
Hlasoví asistenti jsou přítomni ve stále více domovech a v poslední době se objevují dokonce i ve školách. Děti tak mají na dosah všechny informace, které internet poskytuje. A i když to může znít děsivě, dobrá zpráva je, že děti internetu tak úplně nevěří a vždy si informaci raději ověří u lidského tvora. Špatná zpráva může být, že pokud děti internetu nevěří, možná se z něj nebudou ani schopny nic naučit. A to je škoda, protože většina rodičů asi neví, čím přesně se živí orel (hady ne).
Co si z toho odnést? Asi to, že rodiče a učitelé by s dětmi měli mluvit nejen o bezpečnosti na internetu a sociálních sítích, ale také o jejich základních vlastnostech. Co to internet je, odkud informace z něj pochází a jaké otázky je hlasových asistent schopen a neschopen odpovědět.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: New York Times