Deprese, nebo demence? Rozlišit je není snadné, příznaky bývají podobné, říká psycholožka

„Za zapomínáním může stát onemocnění, úraz, ale i naše roztržitost, únava či vysoká inteligence,“ říká psycholožka a psychoterapeutka Michaela Vlasáková Charyparová s tím, že zapomínání nelze pokládat za jednoznačně nežádoucí proces. „Je i užitečné. Chrání totiž náš mozek před zahlcením a přetížením. Díky tomu, že něco zapomeneme, máme prostor pro uchovávání nových, pro současnost potřebnějších informací,“ vysvětluje.

Na začátek něco na odlehčení – na co jste naposledy zapomněla?

Dobrý dotaz. Hned se mi vybavilo: naposledy jsem zapomněla na jmeniny dvou mých velmi blízkých přítelkyň – Kateřin. Myslím, že na toto zapomenutí dlouho nezapomenu. Mí blízcí se mi v dobrém smějí, že jsem podivínka; mám velice dobrou paměť na čísla a nosím v hlavě data jmenin a narozenin mnoha lidí. Přání k svátkům tudíž „nikdy“ nevynechávám.

Teď mám ale doma malého novorozence. Můj mozek je tedy pravděpodobně přetížený množstvím nových podnětů a informací. Právě v takových situacích můžeme mít tendenci zapomínat. A také permanentně zapomínám, kam jsem položila svůj telefon nebo klíče, ale to je více o roztržitosti než o paměti.

Zmínila jste, že zapomnětlivost není jednoznačně negativní proces. Jaké benefity nám tedy může přinášet?

Když nejsme přetíženi, dokážeme produkovat nové nápady; přetížení paměti brání kreativitě. Díky zapomínání se také můžeme adaptovat na nové situace, objevujeme nové vzorce chování. Můžeme se také snadněji rozhodovat; když uchováváme v paměti příliš mnoho detailů, naše rozhodování to narušuje. Z evolučního hlediska tedy považujeme zapomínání za výhodné. Jinými slovy: náš inteligentní mozek tak může zapomínat záměrně. Říkáme tomu účelné zapomínání.

Ono je někdy lepší na některé události zapomenout. 

Přesně tak. Zapomínání nás v určitých etapách našeho života může chránit před bolestnými, traumatickými vzpomínkami. Záměrně zmiňuji, že pouze v určitých etapách; za mě jsou to ty, ve kterých je pro nás kontakt s bolestnou vzpomínkou natolik strastný, že nám brání v běžném způsobu fungování a brzdí nás v našem rozvoji.

Tyto etapy ale netrvají věčně. Ve chvíli, kdy máme více psychických kapacit, může být užitečné se bolestným zážitkům pověnovat, laicky řečeno, „vytáhnout kostlivce ze skříně“ a zpracovat si je třeba v psychoterapii. Moje zkušenost je taková, že pak přestávají být kostlivci, a naopak mohou mít potenciál pro náš růst. Musí však být dostupné našemu vědomí, z mé zkušenosti není šťastné se k nim dostávat silou, protože člověk nemusí být na vybavení si bolestného zážitku připraven. Nenaplnilo by to onen růstový potenciál, ale mohlo by to daného jedince jen retraumatizovat.

Díky zapomínání se můžeme adaptovat na nové situace, objevujeme nové vzorce chování. Můžeme se také snadněji rozhodovat; když uchováváme v paměti příliš mnoho detailů, naše rozhodování to narušuje. 

Je pravda, že zapomínání má velkou souvislost s vysokou inteligencí? 

Neurovědci skrze svá bádání přišli s tím, že zapomínání nemusí být projevem nízké kapacity paměti, ale může být důsledkem toho, že inteligentní mozek optimalizuje své procesy proto, aby jeho nositel efektivněji fungoval. Projevuje se to například tím, že lidé s vysokou inteligencí se zaměřují na to, co je podstatné pro jejich cíle. Filtrují pro ně důležité a nedůležité informace, neuchovávají všechny detaily, vybírají si pouze klíčové informace, které považují za relevantní pro řešení složitých problémů nebo rozhodování. Inteligentní mozek tedy využívá svou kapacitu na řešení klíčových problémů, kterým se dotyčná osoba věnuje.

Co inteligentní lidé nejčastěji zapomínají?

Je důležité si uvědomit, že žijeme ve světě, kde se ustavičně mění data, která ztrácí na aktuálnosti. Právě taková jsou pro inteligentní lidi nepotřebná. Uvedu aktuální příklad před Vánoci: člověk, který nemusí počítat každou korunu, nenosí v hlavě každý týden, jak se změnila cena másla. Nepotřebuje to, potřebuje kapacitu paměti na důležitější fakta. Pro člověka, který však korunu počítá, to může být prioritní, a tak na změny cen másla reaguje tím, že si je zapamatuje.

Inteligentní lidé dále zapomínají informace jednoduché, zatímco si spíše zapamatují ty, které v sobě obsahují nějaký konflikt, rozpor nebo nový, atraktivní poznatek. Ty jsou pro mozek stimulující. Když náš mozek vidí něco, co již viděl padesátkrát, nezajímá ho to tolik jako něco nového, nebo sice starého, ale zasazeného do nového kontextu.

Jaké další důvody tedy zapomínání může mít?

Je jich mnoho: od běžných, řekněme „normálních“, až po patologické. Z těch běžných můžeme jmenovat únavu, přehlcení, také vámi zmíněnou hloubavost, roztržitost… Ta je důsledkem našeho nadměrného soustředění se na naše vnitřní psychické obsahy. To se projevuje například tím, že roztržitý člověk odchází od lékaře v návlecích na botách nebo jde s rozevřeným deštníkem, přestože už nějakou dobu neprší...

Roztržitost je častá u lidí, kteří řeší osobní či intelektuální problémy a jsou svou pozorností obráceni do jejich vnitřního světa. Tím pádem nevěnují tolik pozornosti světu vnějšímu. Z patologických důvodů zapomínání můžeme jmenovat například depresivní onemocnění nebo různé degenerativní změny na mozku, například demenci při Alzheimerově chorobě.

Kdy už bychom u zapomínání měli zpozornět?

Zpozornět bychom měli také ve chvíli, kdy člověk, který se blíží do seniorského věku nebo v něm už je, zapomíná, zejména je-li postižena jeho schopnost učit se nové informace nebo si vybavit předchozí naučené, a k tomu má buď potíže s vyjadřováním, účelnými pohyby nebo rozpoznáváním. Zpozorněme ve chvíli, kdy náš blízký zapomíná jména, schůzky, opakovaně nám telefonuje se stejnou otázkou, předměty umisťuje na nesmyslná místa, ztrácí se při cestě po známé trase... Toto mohou být časné známky demence u Alzheimerovy choroby, která je nejčastějším onemocněním u lidí s demencí.

Ve chvíli, kdy máme více psychických kapacit, může být užitečné se bolestným zážitkům pověnovat, laicky řečeno, „vytáhnout kostlivce ze skříně“ a zpracovat si je třeba v psychoterapii. Moje zkušenost je taková, že pak přestávají být kostlivci, a naopak mohou mít potenciál pro náš růst.

Měla byste nějaká konkrétní doporučení, jak paměť trénovat?

Hojně rozšířený názor, že paměť se dá zlepšovat různými cvičeními, je pravdivý způli. Výsledkem takových cvičení není obecné zlepšení paměťových funkcí, ale to, že se naučíte onen konkrétní cvik. Když s mými klienty z řad neurologických pacientů trénujeme, jak nezapomenout, co mají nakoupit, tak se jim po čase tato dovednost nakoupit zlepší, ale nepomůže jim to si třeba lépe vybavit jména lidí či názvy stanic tramvají. Vždy je proto třeba zaměřit se při tréninku paměti na to, co člověk potřebuje ve svém běžném životě, aby se mu lépe existovalo.

Pokud bychom se podívali na zapomínání u lidí s nadprůměrnou inteligencí, tak tam může být pro zvyšování jejich kvality života užitečné pracovat s limity, které s sebou vysoká inteligence nese. Takoví lidé mohou nadměrně přemýšlet, hloubat, zaobírat se vnitřním světem. Na to mohou nasedat různé úzkostné nebo depresivní stavy.

Neměla byste pro nás nějaké zajímavosti o zapomínání?

Zajímavostí, o které se tolik neví, je fakt, že často dochází k zaměňování deprese za patologické potíže s pamětí (demenci). Jejich projevy bývají podobné. Správná diagnostika je však pro řešení projevů těchto dvou onemocnění nezbytná. Rozlišení deprese a demence bývá obtížné, ale zkušený diagnostik to zvládne. U depresí platí, že její začátek bývá náhlý (dny, týdny), zatímco u demence plíživý, nenápadný (měsíce). U deprese si nemocný stěžuje na výpadky paměti, u demence je zatajuje, nebo si je neuvědomuje. U deprese stav paměťových funkcí kolísá, u demencí bývá deficit stabilní… Co se statistik týká, můžeme uvést, že cca polovina lidí po šedesátém roce věku má tzv. věkem ovlivněné zhoršení paměti, po sedmdesátém roce věku je to už více než 70 % lidí.

Zásady, které preventivně může aplikovat každý z nás:

• Hýbejte se. Pravidelná fyzická aktivita zvyšuje neuroplasticitu mozku, a tím pozitivně ovlivňuje (nejen) paměť.
• Dbejte na životosprávu: omezte cukry, zařaďte do jídelníčku ryby. Pestrá strava bohatá na mikroživiny a omega-3 mastné kyseliny má pozitivní vliv na paměť.
• Starejte se o svůj spánkový režim: během spánku se vzpomínky ukládají do dlouhodobé paměti. Spánek se významně podílí na ukládání faktických znalostí či vzpomínek. Tato informace se hodí zejména pro studenty; je známo, že před zkouškou je výhodnější se dobře vyspat než celou noc probdít nad skripty.
• Omezte konzumaci alkoholu: nadměrné užívání může poškodit hipokampus, část mozku, která je důležitá pro paměťové funkce.
• Zkuste meditaci. Zklidňuje a umí podpořit například prostorovou paměť.
• Učte se novým věcem. Pro procvičování mozku musí být cvičení v něčem výzvou. Opakované luštění křížovek není příliš funkční, zatímco přihlásit se na jazykový kurz japonštiny ano.
• Pěstujte vztahy: kontakt s lidmi je pro mozek stimulující a pozitivně ovlivňuje psychickou pohodu.

foto: Se svolením Michaely Vlasákové Charyparové, zdroj: Autorský článek