Otevřete si jakékoliv noviny a většinou se dozvíte to samé. Terorismus, jaderné zbraně, hospodářská krize, společenské nepokoje, diktátorští vůdci, rostoucí bezdomovectví a sociální nerovnost, xenofobie, uprchlíci, rasismus – jednou větou: svět se řítí do záhuby. Pozitivních zpráv je málo. Tak to zkusíme aspoň s touhle.
Reklama
Není divu, že když agentura pro průzkum veřejného mínění Ipsos MORI provedla ve 28 různých zemích detailní studii toho, jak lidé vnímají měnící se svět a životní podmínky, výsledky byly více než pesimistické. Většina dotázaných, konkrétně 52 %, věří, že množství lidí, kteří žijí v extrémní chudobě, rok od roku roste. Ve skutečnosti ale podíl extrémně chudých za posledních 200 let kontinuálně klesá a během posledních 20 let byl tento pozitivní pokrok rychlejší než kdy jindy.
Pokřivené představy o určitých trendech posilují v lidech pocit nespokojenosti se současným vývojem.
Dle průzkumu také pouze 39 % lidí ví, že šance, kdy dítě přežije první nejzranitelnější roky svého života, je nyní nejlepší v historii. Úmrtnost novorozenců za posledních dvacet let klesla na polovinu. Zajímavé je, jak se tyto představy liší mezi občany jednotlivých částí světa. Obyvatelé rozvojových zemí vnímají současný stav globální chudoby mnohem realističtěji, kdežto lidé ze zemí rozvinutého světa vidí situaci zkresleně a pesimisticky.
Proč je to špatně
Jsme zdravější, gramotnější, vzdělanější a svobodnější než kdy předtím. Co pro nás plyne ze zjištění, podle kterého si většina lidí myslí, že světový vývoj stagnuje nebo se zhoršuje, když je to ve skutečnosti přesně naopak? Zaprvé je to vlastně smutné. Znamená to, že lidé vidí svět horší, než jaký ve skutečnosti je. Myslíme si, že žijeme v horším období, než v jakém ve skutečnosti žijeme, a myslíme si, že se lidem v jiných částech světa daří hůř, než se jim ve skutečnosti daří.
Média a vzdělávací systém odvádějí velmi špatnou práci při informování o světě.
Pokřivené představy o určitých trendech posilují v lidech pocit nespokojenosti se současným vývojem. A především je jasné, že média a vzdělávací systém odvádějí velmi špatnou práci při informování o světě. A že my na druhou stranu zase světu špatně rozumíme.
Pesimistická budoucnost
Když máte špatnou představu o tom, jak se svět vyvíjí, nevidíte velmi pozitivně ani budoucnost. Je ironické, že ve světě, kde se vzdělanost rapidně zvyšuje, převládají tak zkreslené představy. Na druhou stranu lidé, kteří mají v současnosti nejhorší podmínky pro život, odpovídali v dotazníku nejoptimističtěji.
Naše představy ohledně budoucnosti jsou klíčové i z politického hlediska. Ti, co neočekávají, že by se mohlo něco změnit k lepšímu, jsou pasivnější a nedožadují se kroků, které by mohly něco změnit. U těch, co naopak zaujímají optimistický postoj, je větší pravděpodobnost, že se budou snažit vymoct změny, které přinesou pozitivní výsledek.
Titulek „Svět je dnes lepší místo než včera“ se do novin nedostane.
K optimismu nám mohou pomoci média, která zřídkakdy informují o celkovém stavu společnosti. Zaměřují se jen na konkrétní výjimečné události, jež jsou převážně negativní. Dalo by se tedy říct, že už jen fakt, že jsou zprávy médií převážně špatné, indikuje, že se nedějí příliš často. Jde totiž o popis výjimečných událostí a situací. A tak bychom zprávy také měli číst.
Pozitivní vývoj přitom probíhá pozvolna a není doprovázen žádnou specifickou šokující příhodou. Jenže titulek „Svět je dnes lepší místo než včera“ se do novin nedostane. Výsledkem je pak zmatené obyvatelstvo, které neví, jak dobře na tom vlastně je.
foto: Shutterstock, zdroj: Our World in Data