Influenceři se zařadí mezi herce, zpěváky a modelky, říká Shopaholic Nicol

Na setkání s Shopaholic Nicol jsem byla zvědavá. Ne proto, že bychom se neznaly už předtím. Její přítel Jakub Mahdal je můj kamarád, se kterým jsme se několikrát potkali i kvůli práci. Když jsem si všimla sympatické blondýny po jeho boku, nevěděla jsem, o koho se jedná. Měla jsem jí tudíž možnost poznat jinak než jako hvězdu z YouTube.

Reklama

Během rozhovoru v letenské kavárně Dos Mundos mi došlo, že jen málokdo rozumí prakticky sociálním sítím tak jako ona. Svou cestu si poctivě vyšlapala nahráváním videí na internet v době, kdy ještě v Česku ani nikdo pořádně nevěděl, kdo je to ten youtuber. Dneska už se lidem, kteří ovlivňují velké skupiny na sociálních sítích, říká spíše influencer. A tím je i Nikol Čechová, i když zrovna slovo "influencer" nemá ráda. Prý už nechce dělat tolik videí a přiznává, že kvůli tlaku sociálních sítí musí občas k psychologovi.

Jak vypadá práce youtubera a influencera? Kupuješ si, na co máš chuť, děláš si to, co chceš, a cestuješ, kam se ti zlíbí?

Já bych to spíš přirovnala k práci jiných živnostníků. Není to tak, že bych měla volné dny a válela se v posteli. Denně strávím na počítači stejně času jako člověk v klasické práci. Odpovídám na maily, pracuju na svých projektech, domlouvám si různé akce, do toho točím videa, scházím se s lidmi, chodím na rozhovory... Přece jen si musím na nájem něčím vydělat.

Spousta lidí kolem mě jsou živnostníci. Nejdřív dělali klasickou práci, ale pak se začali věnovat svému koníčku.

To, co dělám, se může zdát zvenku hodně zajímavé, nicméně já to dělám už přes čtyři roky a jsem na to zvyklá. Ne, že bych si toho nevážila. Každé ráno se probudím a raduji se, že jsem pánem svého času, a dělám to, co si vymyslím. Nicméně mi přijde, že u mladé generace je to pořád čím dál obvyklejší. Spousta lidí kolem mě jsou živnostníci. Nejdřív dělali klasickou práci, ale pak se začali věnovat svému koníčku, který přešel do podnikání.

A je pak to podnikání ještě stejně zábavné jako ten koníček? Jaké komerční projekty tě třeba obohatily?

V minulosti to byla například spolupráce s kosmetikou Maybelline. Když se teď ohlédnu, dnes už bych do spolupráce nejspíš nešla. Kupuju si přírodní kosmetiku, protože těch normálních věcí jsem už přehlcená a baví mě hledat si alternativy, které za sebou mají smysluplný příběh. Když mě ale z Maybelline oslovili a pozvali mě na fashion week do New Yorku, byla jsem nadšená, protože jsem vždycky něco takového chtěla zažít.

Firmy nevěděly, jak s námi pracovat, a ani my jsme nevěděli, co si můžeme dovolit.

Teď se zase chystám na misi do Zambie, a to s Člověkem v tísni. To už neberu jako komerční projekt. Jsem ráda, že lidem budu moct ukázat, co konkrétního tahle organizace dělá. Lidé jsou schopni věnovat peníze na Honzíka z Teplic, který přijde o nohu, ale darovat peníze neziskovkám, které třeba řeší hlad v některých afrických zemích nebo pomáhají obětem zemětřesení v Nepálu, je pro nás vzdálené. Pořád máme pocit, že se nás to netýká.

Máš pocit, že firmy už youtuberům rozumí, že je lákají na zážitky?

Já jsem byla součástí první vlny youtuberů, která to nedělala pro peníze, ale pro radost. První nabídku jsem dostala poté, když jsem natočila video o balíčku, který mi dala moje sestra k Vánocům. Pak mě daná firma kontaktovala s tím, že za další video dostanu stokorunovou slevu na další balíček. Dnes se tomu samozřejmě směju. Různé firmy mi dávají spoustu věcí a ještě mi za to zaplatí, abych si jich všimla.

Když se influencer s něčím spojí, tak tím automaticky říká, že je s tím spokojený.

Ze začátku to bylo ale takové zmatečné. Firmy nevěděly, jak s námi pracovat, a ani my jsme nevěděli, co si můžeme dovolit. Dnes už firmy vědí, jaký má spolupráce s influencery zásah, a influenceři vědí, jaká je jejich hodnota. Logicky tedy stále více firem vymýšlí co nejzábavnější propojení.

Influencer je v překladu ten, kdo má nějaký vliv na určitý okruh lidí. Co pro tebe ten vliv znamená?

Slovo influencer nemám příliš ráda, ale zároveň asi nejvíc vystihuje to, co teď dělám. Pro mě je to člověk, který má vliv na základě toho, co postuje. Je to člověk, který sdílí část svého života na sociálních sítích, zároveň zaujal určitý počet lidí, kteří ho rádi sledují, věří jeho názorům a zajímá je, co si myslí.

Nejsou to vlastně i celebrity, které mají na sítích vysokou sledovanost?

Když ti nějaká celebrita udělá reklamu na kosmetický salon, tak je "tváří salonu" a vy nevíte, jestli tam vůbec kdy byla. Kdybych tam šla já a byla bych tváří, tak by si moji sledovatelé řekli, že tam pravděpodobně sama chodím a jsem tam spokojená. Když se influencer s něčím spojí, tak tím automaticky říká, že je s tím spokojený. V tom je tenká hranice a člověk nesmí svoje fanoušky zranit.

Je tedy influencer vlastně něco jako recenzent?

To ne. Spíše je to člověk, kterému lidi věří a sledují ho na základě jeho osobnosti. Mě se každý ptá, proč si myslím, že jsem na sítích sledovaná. Já si myslím, že to je tím, že jsem stoprocentně svá a ty lidi baví má osobnost. Nejsem nejlepší v makeupu, vaření nebo oblékání, ale přesto mě lidi sledují. Lidi mi často píšou, že je jedno, o čem mluvím, protože je baví, jakým způsobem to říkám, můj smysl pro humor, a i když je to bláznivé, tak takhle to prostě je.

V minulosti chyběla u celebrit jedna věc, a to byla blízkost. Když jsem milovala nějakou kapelu, byla minimální pravděpodobnost, že ji někde potkám.

Nemyslím si, že lidi přestanou bavit zpěváci a herci, jenom se k tomu zkrátka přidala kategorie influencerů, youtuberů a blogerů. Setkala jsem se s názorem, že není fér, když youtubeři vydají video, které má více zhlédnutí než klipy nějakých kapel. V minulosti chyběla u celebrit jedna věc, a to byla blízkost. Když jsem v dospívání milovala nějakou kapelu, byla minimální pravděpodobnost, že ji někde potkám. U influencerů je ale pravděpodobnost docela velká. Jsme lidem blízko.

A umějí se celebrity lidem na sociálních sítích přiblížit?

Většina z nich ne. Například na začátku spousta celebrit brojila proti Instagramu, ale teď se tam všichni přesunuli a dělají to samé co influenceři. Nicméně nemají vybudovaný takový vztah k fanouškům jako my. Dobrým příkladem toho, jak to funguje dobře, je Leoš Mareš, který měl už vybudovaný vztah s fanoušky předtím. Když se přesunul na Instagram, rozhodl se, že bude své sítě používat i pro reklamní účely.

My jsme generace, která ráda sdílí.

Ač to někdy přehání, sám v rozhovoru zmínil, že by se dokázal živit už jen Instagramem. Leoš je tedy dobrý příklad celebrity, která sociální sítě využila ve svůj prospěch. Existují ovšem třeba modelky, které si sledující kupují, a potom po firmách chtějí, aby jim dávaly reklamní plnění. Protože tomu stále spousta firem nerozumí, tak se nechají občas nachytat.

Co říkáš na ztrátu soukromí?

Jde o to, že jsme úplně jiná generace než naši rodiče. V mém okolí většina mých přátel postuje každou blbost. U mě je jediný rozdíl ten, že to sleduje víc lidí. Tisíce lidí si fotí své snídaně, akorát tu moji vidí obrovské množství lidí. My jsme generace, která ráda sdílí. Přidaná hodnota je ta, že nemusíš vyprávět svůj příběh jednomu člověku, ale všem najednou. A nemusíš ho vyprávět nijak složitě, ti lidé ten příběh vidí. Nevím, jestli je ale dobře, že o tom člověku potom víme skoro všechno a že nezbývá skoro žádné tajemství...

Neděsí tě tedy, že tě neznámí lidé znají?

Tohle si nepřipouštím, ale občas si to uvědomím. Stává se mi, že za mnou lidé přijdou a znají skoro celý můj život, myslí si, že jsme kamarádi. Ale jsou samozřejmě pořád věci, které si nechávám pro sebe.

Kam může posunování hranic soukromí influencerů zajít? Dokážeš odhadnout, jak to bude za deset nebo dvacet let?

Dívám se na seriál Black Mirror, kde lidi mají zrno v oku, nahrají si, co za ten den zažijí, a pak si to pouštějí. Přijde mi to děsivé, ale zároveň si říkám, že by z toho šly skvěle stříhat videa a že by mi to ulehčilo práci! Ale vážně, posouvá se to pořád dál, ale myslím si, že třeba dalších pět let, možná i déle, tyhle sociální sítě budou v kurzu. A časem se influenceři zařadí mezi herce, zpěváky a modelky.

Někteří zahraniční youtubeři jako PewDiePie nebo Elle Millsová cítili takový tlak fanoušků a společnosti, že museli svou činnost přerušit. Jirka Král, který právě skončil se svou kariérou youtubera, v jednom z rozhovorů řekl, že není kam se posouvat. Co si o tom myslíš?

Ten tlak pramení z toho, že lidi od tebe neustále očekávají dokonalost. Pořád se stupňují jejich požadavky na kvalitu videa nebo na obsah. Konkrétně mně do toho začaly chodit anonymní dopisy, začali mě sledovat i lidé mimo sociální sítě...

To je tlak, na který se nedá psychicky připravit. Samozřejmě se hromadí i nějaké hejty, nad kterými není vždy lehké mávnout rukou. Začala jsem proto chodit k psychologovi. Už je to o dost lepší.

Lidé si lajky často ztotožňují se štěstím. Přináší ti lajky pocit uspokojení?

Je to určitě nějaká forma odměny, díky lajkům poznáš, jestli tvá práce za něco stála. Je to zpětná vazba, která ti dává motivaci pokračovat v tom, co děláš.

Co říkáš na aplikace typu Facetune, které retušují fotky, a je možné si na nich ztenčit stehna nebo zmenšit nos... Je to zdravé?

Samozřejmě že ne. Na Instagramu jsou hodně i holky, které chtějí být obdivované za to, jak vypadají, přestože si své fotky upravují. Jedna slavná instagramerka nedávno sdílela fotku a její fanoušci poznali, že se na ní zeštíhlila. Přitom ona sama má nádhernou tvář i postavu, takže je to bič na obě strany. Ona chce být dokonalá, aby ji lidi obdivovali, ale kdyby tam dala nějakou nedokonalou fotku, tak by se do ní naváželi.

I u mě mají selfíčka nejvíc lajků, ale já nechci mít na svém profilu jen svou tvář.

Každopádně podle mě úprava fotek není v pořádku, protože potom v lidech vzbuzuješ pocit, že oni tak dobří nejsou. Já třeba tyhle profily vůbec nesleduju.

Jaké profily sleduješ?

Buď lidi, které znám, nebo nějaké inspirativní profily. Baví mě veganské profily. Přestože nejsem vegan, tak ráda zkouším nové věci. Baví mě profily o cestování, sbírám tam inspiraci ke svým cestám. Baví mě lidi, kteří propagují české designéry, nebo přírodní kosmetika.

Já kdybych byla rodič, tak si projedu Instagram svého dítěte a zablokuju mu určité kanály.

Poslední dobou ráda hledám alternativy. Úplně nejvíc mě proto iritují profily plné selfíček. Poté, co se změnil algoritmus, tak spousta lidí začala dávat na svoji timeline víc těchhle fotek. Samozřejmě, že i u mě mají selfíčka nejvíc lajků, ale já nechci mít na svém profilu jen svou tvář.

Sleduje tě hodně náctiletých slečen. Řeší svůj sebeobraz víc, než jsme ho řešily my?

Já si nedovedu představit, že bych v patnácti byla vystavená tomu, čemu jsou teenageři vystavení teď. Vnímám velký problém s tím, že se srovnávají s vyretušovanými fotkami svých vzorů, které si často ani nezaslouží pozornost. Nedávno jsem na sítích viděla, jak jedna patnáctiletá slečna napsala jedné pornoherečce, že je to její vzor. To, co dnes občas nazýváme vzory, je zvrácené. Já kdybych byla rodič, tak si projedu Instagram svého dítěte a zablokuju mu určité kanály.

Rodiče tomu ale často nerozumí...

Rodiče by se měli o to, co jejich děti sledují, zajímat. Vidím to třeba u bráchy a říkala jsem sama rodičům, aby mu zablokovali například videa, kde se mluví sprostě. Bezpečím na internetu se zabývá například Jirka Král. Co ale chybí, jsou videa pro rodiče. Každopádně bych řekla, že je to na každém z nich, jestli se o to budou zajímat.

Dáváš si ty sama někdy den offline, že se od sítí úplně odpojíš?

Někdy na to mám náladu, tak si dávám takovou pauzu. Nafotím si fotky, které pak třeba postuju až další den. Ale kdo je v téhle době offline? Každý den jsi na internetu, píšeš si s někým na messengeru. Být offline? To je skoro nemožné...

foto: Michaela Cásková, zdroj: Shopaholic Nicol