Počítačové hry jsou stále oblíbenější. Dokonce tak moc, že je někteří začínají stavět na jednu rovinu s návykovými látkami. A tak není divu, že už existuje první „odvykací“ ústav. Jmenuje se ReStart Life a sídlí přímo vedle hlavní budovy Microsoftu. Ne neopodstatněně.
Podle americké psychiatrické asociace zatím závislost na počítačových hrách není oficiálně zařazena mezi duševní poruchy. V červnu 2018 ji ale jako „herní poruchu“ do své mezinárodní klasifikace nemocí zahrnula Světová zdravotnická organizace.
Ti, kteří jsou nuceni vzdát se hraní počítačových her, podléhají stejným abstinenčním příznakům jako alkoholici a narkomani.
Jiní vědci se však proti takové diagnóze staví, protože podle nich dosud neexistuje dostatek důkazů, že jde o klasickou poruchu. Ve společnosti ReStart Life problém vyřešili po svém: Zaměstnanci i klienti hovoří o hraní her prostě jako o jakékoliv jiné závislosti.
Závislost? Něco na tom je
Generální ředitelka Cosette Raeová a spoluzakladatelka Hilarie Cashová se rozhodly ústav založit poté, co si začaly všímat, že lidé kolem nich pomalu začínají své zápasy s virtuální realitou prohrávat. Jedním z případů byl třeba patnáctiletý chlapec, který přerušil školu, aby mohl 17 hodin denně věnovat své oblíbené hře World of Warcraft.
Dalším byl muž, který po prohraných nocích usnul za volantem a zabil se v autě. Jiný muž zase příliš dlouho seděl a hrál, až se u něj vyvinula hluboká žilní trombóza. Takových příkladů mají Reaová a Cashová bezpočet.
Absťák jako narkomani
Ti, kteří jsou nuceni vzdát se milovaného koníčku, tedy v tomto kontextu hraní počítačových her, podle zakladatelek ReStartu podléhají stejným abstinenčním příznakům jako alkoholici a narkomani. Když jsou odtrženi od své závislosti, dostanou se do krize. Ta se projevuje depresemi, úzkostmi a stresem. Aby je z toho dostal, používá tým ReStartu přesné metody. Na prvním místě je učinit patřičné změny v mysli.
Obyvatelé ReStartu se starají o kozy, pěstují rajčata, kapustu a další zeleninu, prochází se po lese, učí se o divoké zvěři a ekologii.
Po měsících či letech, kdy klienti nespali, nejedli a jen hráli, se musí naučit zvyknout si na pevně stanovený režim. Chodit spát ve stejnou dobu, vstávat ve stejnou dobu, jíst ve stejnou dobu. A do toho zařadit pohyb. Spoustu pohybu. A potom odpočinek, dostatek spánku. A to celé znovu. Dokola. Dokud si nezvyknou a nejsou připraveni na další fázi terapie.
V pravidelném režimu mají kromě jídla, spánku, odpočinku a fyzické aktivity své pevné místo i koníčky – ovšem jiné než hraní her na počítači. Obyvatelé ReStartu se starají o kozy, pěstují rajčata, kapustu a další zeleninu, prochází se po lese, učí se o divoké zvěři a ekologii. V rámci pohybové terapie se zaměřují na obnovu spojení mysli a těla, na znovuuchopení a pochopení rozdílu mezi vnitřním a vnějším světem. Fyzický růst by měl kooperovat s jejich růstem emočním, proto je terapeuti hodně berou do přírody a do hor, kde zažívají skutečné podněty a impulsy k růstu a vývoji, které nepochází z počítačových obrazovek.
Terapie na tři části
ReStart Life je vůbec první rezidenční léčebné centrum pro závislé na virtuálních hrách. Pokud se terapie chcete zúčastnit, musíte se nejprve zapsat na čekací listinu a připravit si 50 tisíc amerických dolarů. Přesně tolik totiž pobyt v ReStartu stojí. A co se děje potom? V první části se věnujete „detoxu“, jehož účelem je zbavit vás negativních vlivů virtuální reality. Věnujete se nastavení režimu, chodíte do přírody, odpočíváte, zahradničíte.
Nejlepší cestou je ukázat kontrast chudého světa technologií a neskutečně bohaté a inspirativní přírody.
V rámci druhé části se z ranče Rise-Up přesouváte do Nebeského pole ve Fall City, kde vás čeká nástup do „komunity intenzivně sdílených životů“.
Zde pokračuje vaše zotavování a dochází k přípravám na třetí fázi, jíž je pobyt v Open World, domu na půli cesty v léčebném centru v Bellevue, co by kamenem dohodil od hlavní budovy Microsoftu. V této fázi pacienti sdílejí byt a účastní se skupinových porad. Také se duševně připravují na návrat na pracoviště, žijí samostatně a začínají novou kapitolu svého života. Protože pro mnohé není cílem toho všeho jen zmírnit jejich hraní. Cílem je naprostá abstinence.
Blízkost „nepřítele“
Blízkost k Bellevue, tedy centrále Microsoftu, Nintenda a dalších technologických a herních velikánů, je úmyslná. Raeová tvrdí, že nemocné není potřeba držet bezpečně z dosahu toho, co je ničí. Po opuštění centra by totiž při nejbližší vhodné příležitosti zase podlehli.
Nejlepší cestou je naopak ukázat jim kontrast chudého světa technologií a neskutečně bohaté a inspirativní přírody. Zkrátka je dovést k tomu, aby si nakonec sami vybrali a zhodnotili, že nereálný svět k ničemu nepotřebují, když mají ten skutečný, který je dokonale rozmanitý, pestrý a dobrodružný.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Outside