Neurolog Martin Stránský na Forum Media: Smartphony jsou asi to nejhorší, co se vymyslelo

Mohlo se zdát, že se světoznámý neurolog Martin Jan Stránský na konferenci Forum Media 2019 objevil tak trochu nedopatřením. Už v úvodu totiž publikum, složené především z marketérů, novinářů a expertů na online komunikaci, varoval: „Pokud máte svoji práci rádi, tak mě rádi mít nebudete. Takže vás prosím, abyste mě odsud poté, co skončím, pustili v jednom kuse.“ Jeho obavy se však nenaplnily a sál opouštěl skutečně v jednom kuse, a dokonce za masivního potlesku.

Stránský mluvil o tom, jak funguje lidský mozek a paměť, poté zabrousil do témat neurofilosofie, což je obor, který využívá poznatky z neurovědy k zodpovězení takových otázek, co je třeba vědomí, co to znamená být člověkem, co je po smrti a podobně. A přes filozofii se dostal až k problematice online komunikace a jejích neurologických dopadů.

Nikdy nebude existovat počítač, který bude myslet jako lidský mozek. S výjimkou kvantových počítačů, které tu naštěstí ještě nejsou.

Svou prezentaci začal obrázkem pšeničného pole. „Když se člověk narodí, vypadá jeho mozek jako prázdné pole, taková tabula rasa. No a kombajn je potom něco jako jeho matka, která v mozku tvoří trasy. Mozek není něco vágního, není to mrak, není to pára, všechno je založené na anatomii, chemii a neurochemii. Mozek má jeden tisíc trilionů spojů a funguje v rychlosti trilion bitů za sekundu. Nikdy nebude existovat počítač, který bude myslet jako lidský mozek. S výjimkou kvantových počítačů, které tu naštěstí ještě nejsou.“

50 tisíc myšlenek denně

Dříve si podle Stránského lidé mysleli, že mozek má jen několik málo částí, jakými jsou třeba temenní nebo spánkový lalok. Dnes už ale víme, že jich má mnohem víc. A když se na jednotlivé části podíváme, vypadá každá spíš jako knihovna, ve které je na policích všechno uložené.

Až třetí fáze paměti má cosi společného s moudrostí. Té ale s chytrými telefony nenabudeme. Podle Martina Stránského spíš naopak

Lidský mozek denně „vymyslí“ v průměru 50 tisíc myšlenek, z čehož 90 procent do mozku přichází přes vizuální cesty. Proto jsou také obrazovky tak významné. Muži za den pronesou až 2 000 vět, ženy až 10 000. Rozdíl není podle lékaře podstatný, protože pouze asi 500 z těchto vět má nějakou hodnotu. Myslíme a mluvíme mnohem víc, než je zapotřebí, což je prý dáno evolucí.

Paměť a moudrost

Další část přednášky se týkala paměti. Ta má podle Stránského tři fáze. První se nazývá krátkodobá paměť a jde vlastně o zaznamenání informace třeba na přednášce. Když opakované signalizace vedou k anatomickému spojení, můžeme už mluvit o dlouhodobé paměti, tedy o vědomosti. Nakonec se dostáváme ke třetí fázi nazvané hlubší uvažování (moudrost), při níž už dochází k propojení anatomických center.

Moudrý mozek pak dovede nejenom najít fakta, ale umí o nich i přemýšlet a tvořit efektivní úvahy.

Moudrými se staneme tak, že propojíme anatomická centra. A toho lze dosáhnout jedině přes mezilidskou diskusi. Nikoli přes čtení knih, ale přes dělání chyb a přes interakci. Moudrý mozek pak dovede nejenom najít fakta, ale umí o nich i přemýšlet a tvořit efektivní úvahy.

Papír versus obrazovka

A jak se na našich mozcích odrážejí moderní technologie? Prý hlavně negativně. Vědci jsou už například přesvědčeni, že pokud si chceme něco efektivně zapamatovat, je nutné si to vytisknout na papír. To je dané evolučně. Díky tomu, že máme informace zarámované na stránce a držíme je v ruce, tak si je i lépe zapamatujeme. Čtení informací z telefonu nebo tabletu tedy nikdy nebude pro mozek tak užitečné jako čtení z knihy.

Svět se v mnoha ohledech objektivně zlepšuje. Snižuje se chudoba, více lidí umí číst, rodí se více zdravých dětí, šíří se demokracie a tak dále. Není to ale jenom růžové. Průměrné IQ se přestalo zvyšovat (otázkou podle Stránského je, zda jsme nedosáhli už maxima), klesají výsledky testů na všech školách, procento lidí s depresí se zdvojnásobilo a více než 50 % studentů trpí úzkostí. Naše děti jsou méně šťastné, než jsme my, a my jsme méně šťastní, než byli naši rodiče.

Vymysleli jsme produkty, které nás nutí komunikovat nepřirozeně, bez intonací, bez řeči těla.

Podle Stránského způsob, jakým myslíme, souvisí s tím, jaké dostáváme informace. „Můj pradědeček založil Lidové noviny. Na titulní straně byl jeden článek a dočetl se na druhé stránce. Dnes je na titulních stranách novin 30 kusů stručných informací. A nikdy není prostor pro přemýšlení ani domýšlení či diskuzi,“ říká neurolog. „A mobilní telefony jsou snad to nejhorší, co jsme vymysleli. Nepřináší nic dobrého. Fragmentují společnost, snižují obchodní výsledky, jenom jejich přítomnost znamená, že můžeme být kdykoliv vyrušení. Narušují lidskou komunikaci.“

Technologie mění trasy

Po 200 tisíc let homo sapiens komunikoval osobně, za posledních 17 let se ale všechno změnilo. Méně než polovina dětí dnes komunikuje napřímo, více se komunikuje online. Vymysleli jsme produkty, které nás nutí komunikovat nepřirozeně, bez intonací, bez řeči těla, bez zjištění základních evolučních parametrů, které určují naši existenci.

Martin Jan Stránský (1956)

Neurolog a vydavatel časopisu Přítomnost. Narodil se v New Yorku. V roce 1978 získal bakalářský titul v oboru dějiny umění na Columbia University v New Yorku. V roce 1983 promoval na lékaře na St. George's University v Grenadě. Je spoluzakladatelem a ředitelem Polikliniky na Národní v Praze. (zdroj: Wikipedie)

Jaké jsou tedy podle Stránského konkrétní neurologické dopady moderních technologií? Internet a počítače mění způsob, jak mozek přebírá a procesuje informace. A ten způsob není lidský, podkopává evolučně dané schopnosti a doslova mění neurochemické trasy a anatomii mozku. Tyto změny platí, ať zrovna používáme počítače, nebo ne. I když od počítačů a mobilů upustíme, mozek už zůstane změněný.

Nepotřebujeme mít volný čas, který musíme naplnit zbytečnými věcmi. Potřebujeme se nudit, aby mozek tvořil spoje a aby přemýšlel o věcech.

„Všechno, co potřebujeme, už jsme vynalezli. Všechno, co vy děláte, je jenom zmenšení, zlepšení, zrychlení. K čemu to je?“ ptal se lékař. Výsledkem technologické akcelerace je podle něj odklon od skutečných priorit a tvorba jiných. A výsledkem bude následná společenská singularita. Ta nastane, až všichni lidé budou dělat všechno stejně. „Umělá inteligence je z pohledu neurologie příšerná věc a nesmysl. My nepotřebujeme umělou inteligenci takovou, aby byla jako my. Otázkou totiž je, jestli spíš nastane den, kdy my budeme jiní než ona. A tuhle technologii, kterou vy všichni používáte a propagujete, tak tu ani ti lidé, kteří ji vynalezli, nedovolují svým dětem používat doma.“

Náš mozek jsme my. Podle Martina Stránského potřebujeme přemýšlet, potřebujeme pozitivní frustraci. Nepotřebujeme mít volný čas, který musíme naplnit zbytečnými věcmi. Potřebujeme se nudit, aby mozek tvořil spoje a aby přemýšlel o věcech. Co tomu brání? Komerční zájmy, rodiče, škola a společnost.