Nové technologie výrazně proměnily způsob, jakým komunikujeme s ostatními, nemalý dopad mají i na naše osobní vztahy. Například na svých smartphonech jsme závislí natolik, že je kontrolujeme v průměru každé dvě minuty. Přinesly nám sociální sítě více dobrého nebo špatného? A lze to vůbec zhodnotit?
Podle profesora mediálních studií Paula Bootha z chicagské univerzity přinesly sociální sítě do našich životů hned několik paradoxů. Můžeme díky nim být ve spojení s lidmi z celého světa a skutečně je využíváme k tomu, že se naše síť přátel rozšiřuje. Dokonce se zvětšil i okruh lidí, s nimiž jsme schopni pravidelně komunikovat.
Své telefony kontrolujeme v průměru každé 2 minuty.
Sociální sítě jako dvojsečná zbraň
Jednoznačně určit, nakolik sociální sítě náš život usnadňují a nakolik se stáváme jejich otroky, je prakticky nemožné. Vždy jde o to, jakým způsobem tyto technologie využíváme. Jedním z obecných trendů však je daleko méně soukromí, než jsme měli v minulosti. „Tím, jak se komunikace proměňuje, máme tendence sdílet na sociálních sítích více věcí, které jsme dříve druhým sdělovali jen tváří v tvář. Měli bychom mít ale na paměti, že i když je naše zabezpečení extrémně vysoké, osobní informace mohou přesto uniknout,“ upozorňuje Booth.
Před kyberšikanou zkrátka nemůžete utéct.
Jak se podobné informace dají zneužít, si jistě umíme představit. Ještě větší riziko ale představují sociální sítě pro naše děti, které se velmi snadno mohou stát oběťmi kyberšikany. Ta je na rozdíl od běžné šikany ještě rizikovější, protože váš potomek před ní prakticky nemá úniku. Zatímco při šikaně ve škole může dítě utéci domů, v případě virtuální šikany to neplatí. Není omezena na jedno místo. A dopad takové šikany, je rovněž daleko větší. „Poníží-li nás někdo virtuálně, uvidí to daleko více lidí, než kdyby se to dělo pouze v osobním styku,“ říká profesor mediálních studií Nicholas David Bowman.
Závisláci zahlcení informacemi
Kyberšikana je extrémní případ, kam až může nevhodné užívání sociálních sítí zajít. K závislostem na nových technologiích máme ale sklony bezmála všichni. Podle jednoho výzkumu kontrolujeme chytrý telefon každé dvě minuty. „Může se jednat o rodiče, který si čte e-maily během rodinné večeře, nebo studenta, který aktualizuje Facebook v průběhu svého prvního rande. Pro lidi, kteří mají svou identitu silně provázanou s online světem, je velmi těžké oddělit své virtuální činy od těch reálných,“ dodává k tomu Bowman.
Dalším výrazným rysem je, že jsme v současné době doslova zahlceni informacemi. Musíme se naučit, jak se s tím vypořádat a jak dát těmto informacím smysl. Platí to nejen u zpráv, ale právě u sociálních sítí. Máme více informací o větším počtu lidí než kdykoliv předtím. Zpracovat toto množství informací, natož na všechny reagovat, může být někdy nad naše síly. „Jeden výzkum dokonce ukazuje, že řada teenagerů odešla z Facebooku, protože těch informací na ně bylo zkrátka příliš,“ doplňuje Bowman.
Na nové technologie si pořád teprve zvykáme, ale časem nám budou připadat úplně normální.
Jak z toho ven?
Zdá se vám po přečtení předchozích řádků, že jsme se stali otroky moderních technologií? Naštěstí jsme to ale stále my, kdo rozhoduje o tom, zda virtuální kontakt zcela nahradí ten reálný, nebo že naopak své kamarády uvidíme častěji právě díky tomu, že s nimi můžeme mnohem snáze komunikovat. To samé platí, založíme-li například dobročinnou organizaci. Díky správnému využití nových technologií se o ní dozví daleko více lidí než dříve. Podle Bootha si na nové technologie teprve zvykáme a poté, co projdeme tímto procesem, budou nám v našem životě připadat stejně přirozené jako jiné technologické novinky, které přišly v minulosti. „Zatím se naše komunikace proměňuje a společnost se teprve učí s touto novou technologií zacházet. Jakmile se ale komunikace skrz sociální média normalizuje, nebudeme už vnímat, jak se mění, prostě bude fungovat určitým způsobem. Sociální média nám budou sloužit v pozitivním i negativním smyslu. Zvykneme si na ně jako na každou jinou technologii předtím. Společnost bude fungovat dál,“ dodává k tomu profesor.
Čtěte také:
Alkoholu se klidně vzdáme, tweet je pro nás větší droga
Deník online aneb proč sdílet svoje myšlenky?
Josef Kadlec: O tom, co je životopis budoucnosti
foto: Shutterstock, zdroj: Social Work Today
