V České republice se našel tým lidí, který oprášil hláskovací metodu Josefa Kožíška a Václava Příhody z počátku 20. století. PhDr. Jarmila Wagnerová, CSc. vydala učebnice tzv. genetické metody čtení s názvem Učíme se číst. Vychází se v ní ze znalosti velkých tiskacích písmen. Ta se dávají k sobě – dítě hláskuje a skládá jednotlivá slova. L-U-K = LUK. K-L-E-C = KLEC. Počáteční čtení se tedy neomezuje na pár písmenek, využívá se celé abecedy.

Slabikotvorná metoda, která je zatím na školách mnohem běžnější, může přetěžovat dítě a to je potom zbytečně stresované a ztrácí chuť k učení. To může vést až k vytvoření poruch, jako je například dyslexie. Genetická metoda pracuje se zrakem, dechem, hlasem a sluchem a učí žáky číst nahlas, tím totiž spojíme písmeno s jeho tónem, a to se tak stane reálnějším. Jde především o porozumění textu, což působí velmi motivačně na dítě, které díky tomu chce pokračovat ve čtení. Tato technika navíc respektuje tempo každého žáka. 

Genetická metoda dává pedagogům širší možnosti ve využívání témat. Věty se nemusí omezovat na solící mámu, Emu s mísou nebo sálající oheň.

Marťanština

Díky této metodě mají děti daleko širší možnosti. Na konci předškolní docházky už znají tiskací abecedu. Toho využívá genetická metoda čtení. První pololetí v první třídě se při výuce touto metodou čte pouze velkými písmeny.

Paní učitelka často využívá tzv. marťanštinu. „Zahrajeme si na robota,“ oznámí dětem. Ty už vědí, že na ně bude mluvit tak, že rychle hláskuje slova. Děti jsou pasovány do role překladatelů. Můžete si to taky vyzkoušet. Zkuste co nejrychleji říct marťanštinou slovo INTERNET. I-N-T-E-R-N-E-T. Čím rychleji to Marťan zvládne, tím lépe se dítě ve slově orientuje a dokáže ho přeložit do lidštiny.

Texty o Báře na vozíčku i Šimonovi z Klokánku

Genetická metoda dává pedagogům širší možnosti ve využívání témat. Věty se nemusí omezovat na solící mámu, Emu s mísou nebo sálající oheň. A tak už děti po třech měsících ve škole čtou ve Slabikáři o Báře, která je na vozíčku, nebo o Šimonovi, který přišel z Klokánku. Učební texty jsou napsány velkými písmeny, ale děti hltají písmenko jedno po druhém s porozuměním.

Česká nakladatelství jdou tomuto trendu naproti. V současné době vychází plno knížek napsaných velkými tiskacími písmeny. Většinou na nich najdeme poznámku typu „Určeno pro genetickou metodu čtení“. Některé edice mají dokonce odstupňovanou náročnost. Začíná se od krátkých slov, postupně jsou texty delší a slovní vazby složitější.

Na konci roku se znalosti vyrovnají

Ve druhém pololetí se školáci čtoucí genetickou metodou (hláskováním) zaměří na malá tiskací písmena. A tak zatímco žáci, kteří se učí číst slabikováním, pomalu poznávají všechny tvary – velké i malé tiskací, velké i malé psací, „geneticky vedené děti“ v lednu nebo únoru překlopí velká písmena do malých. Na konci roku se rozdíly ve vyučování srovnají, resp. každý prvňák by měl umět přečíst jednodušší texty, ať už se to naučil pomocí jakékoliv techniky.

Dovolte svým potomkům jejich vlastní oblíbené texty. Bojíte se, že budou navěky číst růžové knížky tištěné na křídovém papíře? Nebudou. Věřte, že při postupném budování vztahu ke čtení jim to brzy přestane stačit.

Vztah ke čtení

Co je ještě důležitější, než naučit děti přečíst správně všechna písmenka a slova? Vychovat v nich lásku a pozitivní vztah ke čtení. Motivačním prvkem je určitě možnost co nejdříve přelouskat vše, co potřebují. Proto existují zjednodušené texty, obrázkové čtení, dětské komiksy nebo krátké články v dětských časopisech.

Nemějte jako rodiče ambice nutit své ratolesti číst to, co považujete za kvalitní literaturu. Nechce se sedmileté dítě mučit u Dětí z Bullerbynu, přestože vy jste je milovali? Nevadí. Můžete jim předčítat. Nechte je zvolit vlastní tempo a náročnost knih a textů. „Děti se s rodiči mohou ve čtení střídat,“ říkají učitelé na rodičovských schůzkách.

Dovolte svým potomkům jejich vlastní oblíbené texty. Bojíte se, že budou navěky číst růžové knížky tištěné na křídovém papíře? Komiksy, nad jejichž kvalitou silně pochybujete? Nebudou. Věřte, že při postupném budování vztahu ke čtení jim to brzy přestane stačit. 

Rozmluva je základ

Povídejte si s dětmi o tom, co přečetly. Proč se jim kniha líbila? Jak by asi mohl příběh pokračovat? Co se dozvěděly o hlavním hrdinovi? Má podobné vlastnosti jako jiný hrdina, kterého již znají? Možností je plno. Aktivit na práci s textem také. Paní učitelky ve škole je znají. A věřte, že je ve třídě, kam chodí váš prvňáček, používají. I když na vaši otázku „Co bylo ve škole?“ slyšíte odpověď „Nic, dobrý!“

foto: Shutterstock, zdroj: Sfumato