Dost možná to znáte. Na začátku vztahu jste měli pocit, že s vaším milovaným vás pojí jedinečné pouto, které nic na světě nemůže ohrozit. První měsíce to vypadalo slibně, ale postupem času se do vztahu začaly nenápadně vkrádat maličkosti, které nakonec narostly do obřích rozměrů. Najednou se všechny vaše úsměvy, pocity štěstí a vzrušení ztratily neznámo kam a vy nyní čelíte citovému odloučení a prázdnotě. Určitě se jako mnoho jiných párů ptáte: Co se stalo? A hlavně: Lze to ještě změnit?
Zamilovanost na 15 let
Doktorka Lucy Brownová, klinická profesorka neurologie na Einsteinově lékařské fakultě v New Yorku, již několik desetiletí zkoumá mozkovou aktivitu zamilovaných lidí od počátečních až po pozdější stádia. „Na začátku vztahu, tedy ve fázi zamilovanosti, je ten druhý středobodem vašeho života. V těchto raných fázích mu vše odpouštíte. Druhá osoba má chyby a vy je vidíte, ale neřešíte je. Možná nechává špinavé nádobí ve dřezu, ale denně vás rozesměje, takže je vše v pořádku. Dobré věci stále převažují nad těmi negativními,“ vysvětluje.
Když vůči sobě partneři přestanou být citliví a chránit jeden druhého, vztah jejich negativní energií a zanedbáváním velmi trpí. Pak není překvapivé, že časem dochází k odloučení.
Podle Brownové za to může náš mozek, který schopnost negativního hodnocení v této fázi vztahu vypíná. „V této rané fázi se u mnoha lidí projevuje pokles aktivity v prefrontální kůře, což je část mozku, která má co do činění s negativním posuzováním lidí.“ V jedné studii se ukázalo, že páry, které spolu vydržely déle než tři roky, měly stále v této části mozku velmi nízkou aktivitu.
Jak dlouho tato romantická fáze trvá? Podle studií je to většinou šest měsíců až dva roky. Nicméně zajímavé je, že určitá část populace (přibližně 15 až 30 % lidí) tvrdí, že je stále zamilovaná a že se cítí jako v prvních šesti měsících, a to i po 10 nebo 15 letech vztahu. Našli svou spřízněnou duši? Podle Brownové je důvod prostší. „Myslím, že je to člověkem. Někteří lidé si dokážou prvotní pocity, které ve vztahu zažívali, snáze znovu navodit. Tím ale nechci říct, že my ostatní to nedokážeme.“
Přesný recept na dlouhodobě šťastný vztah nám ukážou pouze naše vlastní zkušenosti. Nicméně podle psychologů existují velmi časté důvody, kvůli nimž zamilovanost rychle vyprchává. Když na ně budeme pamatovat a chovat se tak, aby nemusely nutně nastat, naše šance na udržitelně naplněný vztah se může markantně zvýšit. Na co si tedy dát pozor?
1. Pocit nedostatku respektu a ocenění
Na začátku vztahu se nám zdá, že máme neskutečné štěstí, protože jsme našli svou spřízněnou duši. Nicméně jak čas plyne, můžeme mít tendenci začít brát jeden druhého za samozřejmost. Pak už jsme jen krůček od toho, abychom nechali náš vztah „jet na autopilota“. Tehdy přirozeně ubývá projevů vděčnosti, komplimentů i snahy o druhého pečovat. Stresory každodenního života začínají převažovat a s úctou, pozorností a laskavostí se postupně vytrácejí i pocity zamilovanosti.
Dalším problémem je v tomto směru i ztráta ohleduplnosti vůči druhému. „Když vůči sobě partneři přestanou být citliví a chránit jeden druhého, vztah jejich negativní energií a zanedbáváním velmi trpí. Pak není překvapivé, že časem dochází k odloučení,“ říká psycholog Jeffrey Bernstein.
Jak to napravit? Je přirozené, že se každý z nás čas od času ponoří do svého vlastního světa. Dávejte si ale pozor na známky toho, že svého partnera berete jako samozřejmost. Pak jste totiž jen krůček od pádu do králičí nory vztahové samolibosti.
2. Nezvládání toxických myšlenek
Když v dlouhodobém vztahu důvěrně odhalujeme své niterné konflikty a strachy, jsme pochopitelně velmi zranitelní vůči případnému odmítnutí, odsouzení nebo kritice od našeho partnera. Tato zranitelnost je sama o sobě často velmi nepříjemná. Abychom se před nepříjemnými pocity, se kterými se pojí, ochránili, můžeme mít tendenci vytvářet toxické myšlenky a ty pak směřovat proti našemu partnerovi.
Ve své knize Proč mi nedokážeš číst myšlenky? uvádí Bernstein tři nejčastější příklady takových toxických názorů a vztahových nastavení:
- Past všechno, nebo nic: Máte pocit, že váš partner dělá všechno špatně a nikdy nic dobře, máte tendenci zobecňovat a vidět věci černobíle. („Vždycky musí mít pravdu!“)
- Katastrofické závěry: Jeden z vás zveličuje negativní činy a události, které se týkají druhého. („Nevzal tu lépe placenou práci a teď skončíme na ulici.“)
- Tikající bomba „měl by“: Jeden z vás předpokládá, že ten druhý naplní jednu nebo více jeho potřeb, protože by je měl znát. („Měl bys vědět, že přece nenávidím svou práci, i když všem říkám, jaká je to skvělá příležitost.“)
Jak to napravit? Některé z těchto myšlenek mohou být jistě alespoň zčásti opodstatněné. Nicméně právě míra, do jaké je zkreslujeme, přeháníme a příliš se na ně zaměřujeme, může z láskyplného vztahu rychle vysát veškerou radost. Klíčem k jejich překonání je schopnost záměrně vyhledávat to pozitivní na vztahu a pěstovat vděčnost za partnera. Právě to, jak toxické myšlenky zvládáme, kvalitu našeho soužití do velké míry ovlivňuje. Když se nám to daří, snáze udržujeme zdravou komunikaci, snadněji řešíme případné problémy a s větší chutí pěstujeme romantiku.
3. Nekompatibilita
Když počáteční nadšení opadne a vy se s partnerem lépe poznáte, můžete zjistit, že se vámi preferovaný životní styl, priority a hodnoty neshodují. To vás pochopitelně může odrazovat od plánování společné budoucnosti. Jak to napravit? Pochopitelně ne vždy je možné tento bod změnit. Někdy jsme příliš rozdílní a k tomu, abychom mohli zůstat spolu, bychom oba museli dělat tak velké kompromisy, že by nakonec nebyl spokojený ani jeden z nás. Nicméně určité nesoulady, pokud nejsou zcela zásadní, lze s trochou vůle snížit na únosnou úroveň. Způsobů, jak to udělat, existuje hned několik.
- Reálné standardy ve vztahu: Než abyste druhého pořád obviňovali z toho, co pro vás neudělal, uvědomte si, že nikdo není ideální. Pochopitelně je v pořádku mít určité vztahové standardy. Nicméně je třeba pamatovat i na to, že stejně jako vy máte svá omezení a nedostatky, má je i váš partner. Pokud tedy máte na rozdíl od partnera například vyšší potřebu intelektuální stimulace, tak od něj nevyžadujte neustálé sledování dokumentů a čtení knih, které ho k smrti nudí. Přihlaste se třeba do kurzu či diskuzního kroužku, kde tuto svou potřebu lépe uspokojíte.
- Budujte mosty: Možná jeden z vás rád intenzivně cvičí, zatímco ten druhý upřednostňuje klidnější trávení volného času. Zkuste najít alternativu, která bude příjemná vám oběma. Co takhle občas chodit na společné procházky, abyste měli nějakou fyzickou aktivitu a zároveň spolu trávili čas?
- Najděte společné zájmy: Buďte k sobě navzájem otevřenější a najděte oblasti, ve kterých najdete oba zalíbení. „Jeden pár, se kterým jsem pracoval, začal milovat hraní pikleballu. Jiná dvojice si otevřela inovativní virtuální obchod a další spojilo to, že si před spaním nahlas četli,“ říká Bernstein.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Psychology Today
