Naši rodiče vždy o Vánocích čekali na Švejka, Dařbujána a Pandrholu anebo Honzu, který se stal málem králem. Doba jde ale neúprosně kupředu a spolu s ní se mění i to, jaké pohádky dnes točíme anebo jaké se líbí našim dětem.
I mezi těmi nejnovějšími se tedy najdou takové, které nás osloví, a sledujeme je se stejným úžasem jako kdysi jízdu pyšné princezny Krasomily s králem Miroslavem na kládě. Co by taková klasická česká filmová pohádka neměla postrádat?
Specifika českých filmových pohádek
Stejně jako jsou jedinečné české Vánoce, jsou specifické i naše oblíbené pohádky. Porovnáme-li je například s pohádkami bratří Grimmů, krutost a chlad, které z těch čiší, u nás rozhodně nejsou v módě.
Málokdo také přemýšlí nad údajným podtextem pohádek, který občas média propírají. Například sexuální harašení v Šípkové Růžence (princ Růženku políbí bez jejího souhlasu – to by šel dnes k soudu, nezdvořák!) nebo v Červené Karkulce, která se strachy s vyhrnutou sukničkou choulí v trávě před mlsným vlkem. Kritizovat bychom mohli i brutalitu Malé mořské víly, která, kráčejíc po pláži, nechává za sebou zlověstnou krvavou stopu.
O Popelku, naši Libušku, se s Němci klidně budeme přít celé věky, dokud se neobjeví pohádka lepší. Jde to vůbec?
Základní princip českých pohádek spočívá v kombinaci magie, dobrodružství, morálního ponaučení a humoru. České pohádky mají několik charakteristických klíčových prvků, které vytvářejí jejich specifickou atmosféru:
- Magie a pohádkový svět: České pohádky často představují magický svět plný kouzel, kouzelníků, víl a dalších pohádkových bytostí.
- Morální ponaučení: Většina českých pohádek obsahuje morální poselství a etická ponaučení. Postavy v pohádkách čelí výzvám a problémům, které nakonec vyřeší.
- Humor a vtip: České pohádky bývají proloženy specifickým humorem a vtipem. Od lehkého komického prvku po absurdní situace, humor je důležitou součástí, která přitahuje publikum všech věkových kategorií.
- Vícevrstevnatost: české pohádky mohou oslovit jak dětské publikum, tak i dospělé. Obsahují prvky, které jsou vhodné pro různé věkové skupiny, a mají širší přesah do společnosti.
- Tradice a folklor: České pohádky vychází z bohaté folklórní tradice, což dodává příběhům na autentičnosti a unikátnosti.
Specifikem našich klasických filmových pohádek je i jakási nostalgičnost: jsou spojeny s naším dětstvím a tradicí. Dospělí si je pamatují z vlastního mládí a předávají je dalším generacím. I jejich témata jsou univerzální a jsou postavena na souboji dobra a zla, na lásce, přátelství a na odvaze, což z nich dělá nadčasové příběhy. Důležité je, že na rozdíl od grimmovských pohádek v těch našich dobro vždy zvítězí. České pohádky jsou kvalitní a originální. Byly vytvářeny s láskou a pečlivostí a to se odráží v jejich přitažlivosti.
Připravili jsme pro vás žebříček deseti nejlepších českých pohádek, které k českým Vánocům se svařákem nebo horkých čajem a cukrovím na gauči pod dekou neodmyslitelně patří. A to bez ohledu na to, jestli jsou černobílé anebo úplně nové. Časy se totiž sice mění, ale dobrá pohádka zůstává dobrou pohádkou i po desetiletích.
Tři oříšky pro Popelku (1973, česko-německá, režie Václav Vorlíček)
Sice se jmenuje Tři oříšky pro Popelku, ale pro nás je to prostě klasická Popelka! Hraje tu ta nejkrásnější princezna na světě Libuška Šafránková, která se díky této roli nesmrtelně zapsala do srdcí dětí mnoha generací. Pohádka má klasický děj, který známe z její originální psané verze, ale nechybí zde humor a napětí.
Upřímně – zase a znovu se bojíme, že holoubci Popelce nepomohou a ona nestihne ples a osudové setkání s princem, držíme jí palce, když coby čarostřelec míří na šišky nebo se schovává v koruně stromu jako pískle, a trneme hrůzou, že poněkud do sebe zahleděný princ snad nakonec zkoušení střevíčku vzdá a vybere si Popelčinu hrozivou sestru, anebo dokonce rozložitou Droběnu.
Krásu pohádky prokreslují i nádherné záběry zimní krajiny, a především herecké výkony. Zkrátka bez Popelky a jejích tří oříšků by to nebyly ty pravé Vánoce.
Krakonošovo tajemství (2022, česko-slovensko-německá, režie Peter Bebjak)
Pohádka Krakonošovo tajemství nás vloni ohromila. Asi nikdo netušil, že je pohádka tak strhující a zajímavá, navíc i poučná, pokud jde o sepisování pověstí, příběhů a dějinných událostí a zvyků.
Televizní premiéra se konala 25. prosince 2022 a pohádka se dočkala sledovanosti přes tři miliony diváků starších 15 let. Stala se tak nejsledovanější pohádkou, vysílanou v tento den od počátku sledovanosti v roce 1997. Nenechte se mýlit, filmová pohádka nemá nic společného s večerníčkovým seriálem Krkonošské pohádky, kde soupeří Krakonoš a Trautenberk. Pohádka byla točena na různých místech ČR, včetně zámků, jeskyní, skanzenu, a samozřejmě na horách. Pohádkový příběh se točí kolem nového majitele zámku Hůrka Štěpána, jeho snoubenky Blanky a mladšího bratra Adama. Jejich osudy se začnou proplétat, když panský kočár srazí dívku Lidušku, které Adam nabídne pomoc. Liduška se do něj zamiluje, a tak začíná složitý a spletitý příběh, jehož rozuzlení musí objasnit národopisec Jiráček, který odhalí tajemství zámku a zejména otázku totožnosti Krakonoše.
Je to jedna z pohádek, které uchvátí nejen mladší publikum, ale i dospělé diváky. Kombinuje kouzlo romantiky a pohádkového světa s tajemstvím a dobrodružstvím, výrazná kulisa a poutavý příběh dodávají filmu jedinečný a kouzelný charakter. Herecké výkony jsou přesvědčivé a natáčení na malebných místech přispívá k celkové atmosféře filmu.
S čerty nejsou žerty (1984, česká, režie Hynek Bočan)
Tuto dnes již pohádkovou klasiku není třeba představovat, protože mnohé hlášky dokonce zlidověly („Spadlo ti to, Máchale!“) a jméno Dorota Máchalová se stalo terminem technicus pro ženské mrchy. Pohádka vznikla na motivy pohádky Boženy Němcové a dnes je považovaná za jednu z nejoblíbenějších a nejkrásnějších českých pohádek. Oblibu si vysloužila nejen jedinečným příběhem, ale i na svou dobu výjimečným vizuálním stylem. Peklo z této pohádky je skutečně věrným ztvárněním pekla a o závěrečné scéně s kočárem stoupajícím do nebes se nám jako dětem i zdálo.
Film navíc opět vyniká vtipnými dialogy a nezapomenutelnými postavami, jako je charismatický Karel Heřmánek coby Lucifer XIV. a roztomilý čert Janek v podání nezapomenutelného Ondřeje Vetchého. A samozřejmě, kromě komediálních prvků nese pohádka i morální poselství o dobru a spravedlnosti. Kouzlo pohádky S čerty nejsou žerty spočívá i v univerzálním příběhu, který osloví diváky všech věkových kategorií. Bočanova režie, výrazná herecká obsazení a působivá vizuální podoba filmu přispívají k jeho trvalé popularitě a zařazují ho mezi klenoty české kinematografie.
Princ a Večernice (1978, československá, režie Václav Vorlíček)
I této pohádce dodala jistě na popularitě Libuše Šafránková v roli nádherné Večernice. Pohádka je klasickým příběhem o lásce, dobrodružství a zkouškách a vznikla rovněž na motivy Boženy Němcové. Na kráse příběhu dodává pohádková nadsázka, na síle pak výprava a velkolepé kostýmy podle návrhu Theodora Pištěka.
Každému z ženichů – Slunečníkovi, Měsíčníkovi a Větrníkovi – Pištěk vytvořil kostým ikonické a symbolické barvy, což jejich postavám dodává další rozměr. Nápadité je i spojení postav a symbolů v hostinci U zemské koule, které naznačuje propojení s elementy, které princ potká na své cestě.
Pohádka by samozřejmě nebyla tak úspěšná bez vynikajících hereckých výkonů, jimž dominuje výkon Radoslava Brzobohatého coby děsivého Mrakomora. Zajímavostí pak je i osobní Brzobohatého přátelství s Jurajem Ďurdiakem, který ve filmu ztvárnil prince Velena.
Třetí princ (1982, československá, režie Antonín Moskalyk)
Už se trochu opakujeme, ale zdá se, že obsadit Libuši Šafránkovou coby filmovou princeznu bylo zárukou kvality a úspěchu. I v pohádce Třetí princ ji totiž vidíme, a to hned dvakrát, hraje totiž dvojroli. Zajímavostí je, že se původně v pohádce neměla vůbec objevit. Třetí princ se stal vánoční klasikou, ačkoliv film v průběhu natáčení prošel několika změnami. Původně měla princeznu Milenu ztvárnit Zora Jandová, ale režisér nakonec vsadil na zaručený trhák.
Děj pohádky nemusíme představovat, zmiňme ale několik zajímavostí. Věděli jste třeba, že Libuše Šafránková nosila ve filmu černou paruku, protože původní scénář požadoval princeznu s tmavými vlasy? I zde přineslo natáčení v exteriérech a ateliérech své výzvy. Kostýmy sice vypadaly na hercích úžasně, ti ale ve skutečnosti při natáčení venkovních scén trpěli zimou, zatímco v ateliérech se naopak potili?
Celkově je Třetí princ pohádkovou klasikou, která kombinuje romantiku, dobrodružství a kouzlo fantastického světa. I přes ponurou atmosféru některých scén ve skalním městě poskytuje pohádka kouzelný zážitek divákům všech generací.
Pyšná princezna (1952, československá, režie Bořivoj Zeman)
Jednoznačně nejstarší pohádkou na našem listu, která ale nesmí chybět, je zároveň i jediná černobílá pohádka, Pyšná princezna. Zatímco někteří pohádku odsuzují jako politickou agitku, my si myslíme, že byla na svou dobu naprosto jedinečným dílem.
Nezapomenutelné scény o zpívající květině, králi Miroslavovi, který odmítá princezně zavázat střevíc, již zmíněná jízda na kládě, ale i hromadné scény se zpěvy a tanci nebo postava krejčíka, který si chodí zazpívat krok za hranice smutného království, jsou dnes již filmovou klasikou, která k českým Vánocům prostě patří.
Princezna se zlatou hvězdou (1959, československá, režie Martin Frič)
I tato pohádka je staršího data, ale patří ke stěžejním dílům české tvorby. Král Kazisvět, příběh o myším kožíšku i mnohé písničky, které zlidověly, z ní dělají vánoční klasiku, na kterou se každý rok těšíme už více než šedesát let. I přes odlišnosti od literární předlohy Boženy Němcové zůstává tato pohádka pevně zakořeněná v srdcích diváků.
Herečka Marie Kyselková, která ztvárnila princeznu Ladu, vnesla do role nejen svůj talent, ale také odvahu natáčet v pokročilém stadiu těhotenství. Její příběh o převzetí role po nemoci Miriam Hynkové a těhotenství Evy Klepáčové dodává pohádce další vrstvu dramatického příběhu mimo plátno. Natáčení pohádky se neobešlo bez překážek, ať už to bylo vážné zranění oka Františka Smolíka nebo drobné chyby ve scénáři, které pozorný divák může objevit. Tyto momenty však na kouzlu a půvabu pohádky, která si udržuje své kouzlo i přes technické nedokonalosti, nic neubírají.
Šíleně smutná princezna (1968, československá, režie Bořivoj Zeman)
Hlavní dvojice, ztvárněná hvězdami Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem, přináší do filmu svěží a emotivní interpretaci. Jejich pěvecké výkony jsou pak podpořeny výkony zkušených herců, jako jsou Jaroslav Marvan, Bohuš Záhorský a další.
Přestože vznikala v pohnutém roce 1968, zůstává pohádka filmovým klenotem. Je plná kouzelných lokací a bohaté výpravy, což příběhu dodává jedinečný vizuální půvab. Přestože se odehrává ve steampunkovém prostředí, obsahuje příběh prvky moderní doby, jako je telefonování a potrubní pošta. Pohádka se nebojí hrát si s tradičními pohádkovými motivy a vnáší do příběhu humor, akci a lásku. Zvláštní je absenci ryzího zla, přičemž protagonisté jsou spíše ambiciózní a hloupí než skutečně zlí.
Jedním z výrazných prvků je také téma míru, které je zpracováno s humorem a ironií. V pohádce se objevuje politická symbolika a kritika hierarchie, což dává filmu hlubší rozměr.
Sedmero krkavců (2015, československá, režie Alice Nellis)
Tato klasická pohádka byla ve své době skvěle přijata kritikou, a to zcela právem. Dodnes překvapuje diváky svou vizuální nádherou a moderním přístupem ke klasické pohádce, opět od Boženy Němcové. Film, který byl oceněn na různých festivalech, se stal výrazným dílem české kinematografie. Zajímavé je, že byl natočen s vysokým rozpočtem, dosahujícím 50 milionů korun. Za tyto peníze se ale podařilo vytvořit vizuálně poutavé scény a detaily, které oslňují nádhernými lokacemi jižních Čech a slovenských Vysokých Tater.
Krása Sedmera krkavců nicméně tkví nejen ve vizuálním gourmet zpracování, ale také v silném příběhu. Tradiční pohádkový námět je podán moderním způsobem s důrazem na lidské odhodlání, vtipné momenty a dramatické zvraty. Dialogy, napsané s lehkostí, přispívají k celkové atmosféře. Silné jsou i herecké výkony, zejména Marthy Issové v roli hlavní hrdinky Bohdanky, a královny, ztvárněné Sabinou Remundovou. Příběh zdůrazňuje relativitu lidských názorů a vkládá do popředí psychickou sílu žen.
I přes několik málo nedostatků, jako je jednostrannost mužských postav, zůstává pohádka silným příběhem o dobrodružství, lásce a lidském duchu a do našeho seznamu vánočních pohádek právem patří.
Tři veteráni (1983, československá, Oldřich Lipský)
Tři veteráni je další pohádková klasika, která si získala srdce diváků originálním přístupem k vyprávění. Jedním z nejvíce fascinujících prvků filmu je bezpochyby neobvyklý nos princezny Bosany, který se stává nástrojem pro vyjádření absurdity a nesmyslnosti politických situací. Režisér Oldřich Lipský do filmu vnáší výtvarnou kreativitu a hravost, která dodává pohádce jedinečný vizuální dojem. Nápadité nápisy a drobné detaily, jako je odkaz na malíře Rousseaua nebo vtipné situace kolem automatu na prezervativy, přidávají do pohádky další vrstvu humoru a inteligentního přesahu.
Zajímavostí je i spolupráce herců, kteří se potkali znovu ve filmech jako Vesničko má středisková nebo Slavnosti sněženek, což svědčí o dobré chemii a přátelství mezi nimi. Herci si práci na filmu zjevně užívali.
Film Tři veteráni si udržuje své kouzlo díky výtečnému herectví, vtipnému scénáři a neotřelým vizuálním prvkům. Je to film, který nejen pobaví svou lehkostí a komičností, ale také zanechává prostor k zamyšlení nad absurditou lidského chování a politiky.
Tak co? Strefili jsme se do vašeho vkusu?
Kromě těchto pohádek jsou tu pak i zahraniční vánoční „superstars“, jako je Mrazík nebo Kouzelný měšec. Ony vlastně ani Tři oříšky pro Popelku nejsou ryze českou pohádkou. Jenže o Popelku, naši Libušku, se s Němci klidně budeme přít celé věky, dokud se neobjeví pohádka lepší. Jde to vůbec?
Reklama
foto: FDB, zdroj: Autorský článek