IT technologie nezadržitelně pronikají i do uměleckých sfér, například do skládání hudby nebo do výtvarnictví. Každý umělec ale na druhou stranu asi potvrdí, že daleko důležitější než nějaká technologie je inspirativní učitel. Jedním takovým inspirativním učitelem byl i další host Flashcastu, hudebník, výtvarník a pedagog Vladimír Franz.
Jaké to vlastně je být zároveň uznávaným výtvarníkem a uznávaným hudebním skladatelem? V IT světě je to něco jako být dobrý programátor a současně systémový administrátor, jestli to vůbec lze nějak připodobnit...
Je to jako tlačit dva vagóny. Ale já je netlačím většinou současně. Vždycky mám půlrok na muziku a půlrok na malování. Ono je to i dobré. Pro tvůrce je to taková psychická hygiena, tedy opatření, aby se v intenzivní tvorbě nelepily na onu tvorbu škeble stejně jako na příď lodi. Já se pak vždycky během toho týdne čtrnácti dnů, kdy se přesunuji od jednoho k druhému, divím, kam ta pomyslná řeka uběhla.
Měl jste to střídání uměleckých žánrů vždycky? Třeba už od dětství?
Je pravda, že nám paní učitelka ve druhé třídě dala zkusmo něco složit, což je vlastně absurdní, a mně se to shodou náhod nějak povedlo. Pak mě v mých sedmi letech začala brát na své postgraduální přednášky na hudební vědu.
Jde o zodpovědnost. To je, myslím, velká otázka. Protože něco vymyslet, to je nádherné, báječné, ale co potom s tím, když tady s tím ten "vynálezce" nebude věčně, co se s takovým vynálezem stane dál.
Já sice spoustě věcí nerozuměl, ale drápek byl zaseknut. Od té doby já vlastně skládám, i když to na začátku samozřejmě nebylo bůhvíco... A malování? To začalo tak někdy v jedenácti ve dvanácti. Pak byla samozřejmě otázka, co zvítězí. Nakonec vlastně ale nezvítězilo nic.
Dneska ale každopádně ve světě vítězí IT technologie. Jak ty z vašeho pohledu ovlivňují umění?
Technologie určitě ovlivnily úplně všechno. Po vynálezu knihtisku je to další převratný krok lidstva a je otázka, kam ten krok povede. Já si IT technologií považuji hlavně z hlediska exaktních věd. Ať je to astrofyzika, ať je to medicína, ať je to biochemie, tedy tyto poznávací skutečně exaktní obory. Pro ně je to báječné a IT technologie jsou skvělý služebník...
A co ve vašich oborech?
Tam je to trošku otázka. I pro ty obory, které nejsou exaktní, to je skvělý pomocník, ale když je někde "uleveno", tak se to obecně i zhorší. Já to vidím třeba ve škole, kde studenti využívají IT automaticky, když mají něco udělat.
Na něco se dívají na nějakém monitoru a obkreslují to. A já se ptám, kde je to dobrodružství, třeba už při hledání tvaru daného objektu. Ta posedlost tím, abych ten tvar našel, je podle mě podstatná. Když oni to ale "obkreslí" podle toho, kde už je ten tvar nalezený, tak je to trochu chlubení císařovými novými šaty, jenom taková iluze umění.
Dneska jsme zahlceni i umělou inteligencí a dalšími nástroji, které napodobují myšlení člověka. Myslíte si, že by stroj dokázal složit hudbu, která by vzbudila větší emoce, než dokáže skladba napsaná živým autorem?
Ne, to si nemyslím. U člověka funguje určitý prvek nahodilosti, řekněme připravené náhody. To ten stroj, i když bude mít naprogramované různé chyby nebo různé cestičky jiným směrem, zkrátka nevydedukuje. Mnohdy i myšlení velkých tvůrců, třeba pozdní Beethoven či pozdní Michelangelo, odporuje zákonům, třeba zrovna u toho Michellangela základům anatomie. U Piety se svatým Matoušem například uťal nohu a nikdo ji ani nehledá, sama ta logika díla už je takhle silná. Pozdní Beethoven to má podobně se zákony hudby. Nemyslím si tedy, že tohleto může ta umělá inteligence nějak nahradit.
Vladimír Franz
Hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský pedagog a příležitostný publicista. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, za niž získal řadu ocenění, věnuje se rovněž volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové. Druhou základní oblast jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná. Od roku 1991 působí jako pedagog na Divadelní fakultě AMU a od roku 2016 na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2012 se stal kandidátem do voleb na úřad prezidenta České republiky. V lednu 2014 jej hnutí ANO nominovalo jako kandidáta na post náměstka ministra kultury, nakonec se stal ministrovým poradcem. (zdroj text a foto: Wikipedie)
Pak je tu ještě otázka jiná, a to ta, kterou řeší Steven Spielberg ve svém filmu Umělá inteligence. Jde o zodpovědnost. To je, myslím, velká otázka. Protože něco vymyslet, to je nádherné, báječné, ale co potom s tím, když tady s tím ten "vynálezce" nebude věčně, co se s takovým vynálezem stane dál.
Jste v tomhle ohledu ve své tvorbě konzervativní, nebo jste do ní nějak IT technologie začlenil?
Nezačlenil jsem je obecně do svého života. Samozřejmě, že mi pomáhají, když se účastním nějakého stříhání nebo míchání. Já pamatuju samozřejmě doby, kdy se stříhal fyzicky pásek... Proto si i myslím, že teprve tehdy, když to člověk umí udělat ručně, by se měl obrátit na různé způsoby zpracování. Důležité je být hravý a nebát se. To je myslím základ. Pak, když člověk přijde k nějaké umělé inteligenci, tak tam zase objeví něco, co normálně běžný spotřebitel nevidí. Takhle bych tu pomoc IT technologií v umění chápal, určitě jo.
Co si Vladimír Franz myslí o blockchainu? Může existovat umění bez emocí? A proč ani dnešní technologie nepřekonají filmy Karla Zemana? Celý Flashcast s Vladimírem Franzem si poslechněte ZDE.
Reklama
foto: Bdigital, zdroj: Flashcast
