Hodně večírků se organizuje z povinnosti. Někdy v říjnu si někdo z vedení vzpomene, že i letos budou Vánoce, a před Vánoci přece musí být večírek. Vypukne diskuse, koho budeme zvát, jestli jenom lidi z firmy, a které, nebo jestli také zákazníky, a které. A pak holky z marketingu napadne, že by chtěly také pozvat agenturu, která pro ně dělá, protože ta kampaň se jí letos povedla a nápad s influencerkou byl skvělý, a influencerku bychom vlastně měli pozvat také, protože to dá na Instagram, a je dobré, když firma vypadá přirozeně a když jsou na sítích fotky, jak se umí (ta firma a ta influencerka) bavit.
Provozní ředitel řekne, že nechce, aby jeho fotky z večírku se někde objevily, a holky z marketingu si to zapíšou. Načež finančního ředitele napadne, že by se měli také pozvat lidi z banky, a všem začne být jasné, že to letos zase nebude žádná zábava.
Potlesk pro rebely
Další variantou vánočních večírků jsou ty sebeoslavující. Velikosti a významu firmy odpovídá velikost prostoru, kde se akce pořádá. A také cena kapely, která hraje. Zaměstnanci a vůbec pozvaní slouží vlastně jen jako diváci či křoví pro příchod CEO na pódium. A o ten potlesk jde především. Vládce společnosti si ho vychutná a má pocit, že je reinkarnací Stevea Jobse, proto je také, zdánlivě jen náhodou, v roláku a džínách.
Ne prosinec, ale začátek ledna je ideální čas na večírky. Na začátku roku už do nich násilím necpete vánoční atmosféru, soustředíte se přímo na byznys, navíc jsou lidé unavení po dnech přecpávání se, takže ušetříte i na rautu.
Jen místo tenisek má polobotky, takový rebel zase není a i tady jsou lidi z banky, tak musí vypadat jakž takž solidně přece. Se smyslem Vánoc to nemá nic společného, je to spíš navázání na různé oslavy pohanských bohů kolem posvátného kamene za zpěvu věštkyň. I napodobenina druida je přítomna, protože celé to má pod palcem „píár guru“, který neustále nejvyššímu připomíná, že je prostě úžasný, a kromě toho, že mluví jako Jobs, tak u toho vypadá jako Clooney.
Jak si to ušetřit
To zrovna tedy není ode mě také moc vánoční, posmívat se jiným. Takže odteď mile a pozitivně. Znám i příjemné vánoční večírky. Takové, u kterých organizátoři pochopili, že jde o jejich obsah, který není třeba vymýšlet nějak složitě, že důvodem setkání s někým většinou bývá to, že ho chceme vidět a udělat tak jemu i sobě radost. A tak místo nuceného veselí uspořádají jednoduché setkání kolegů a jejich rodin, děti samozřejmě vytvoří vždy atmosféru něžnosti a laskavosti. Tedy alespoň na chvíli. Jen rodiče stále odcházejí volat a kontrolují poštu, protože ještě před šéfy musí něco stihnout.
Z vánočních večírků mám nejraději ty novoroční. Jsou firmy, které pochopily, že nemá smysl se cpát do těch několika večerů před koncem roku, ale je možné naopak zaujmout v době, kdy veselí skončilo, a zdánlivě nekonečné čekání na jaro je před námi. Ne prosinec, ale začátek ledna je ideální čas na večírky. Na začátku roku už do nich násilím necpete vánoční atmosféru, soustředíte se přímo na byznys, navíc jsou lidé unavení po dnech přecpávání se, takže ušetříte i na rautu. Začátek roku je totiž navíc dobou předsevzetí a ta o střídmější stravě bývají nejčastější. Ale leden je ještě daleko, naopak jsme uprostřed vánočně večírkové sezony. Takže si je užijte. Budou zase až za rok.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek