Koncem minulého roku zveřejnila automobilka Daimler očekávaný pokles akcií, letos již podruhé. Je to důkaz dlouhodobých cyklických obtíží, kterým německá firma čelí – ať už jsou to zákony proti dieselovým motorům doma v Německu, nebo nižší prodeje v Číně.
V mnoha městech ve státech s rozvinutou ekonomikou lidé hromadně opouštějí osobní auta a začínají jezdit vlakem, autobusem nebo na kole. Z toho vychází teorie “peak car”, která říká, že počet kilometrů, které ujede libovolný motorový prostředek, se na jednoho obyvatele stále snižuje. Jednoduše řečeno: více lidí využívá hromadnou dopravu. Průměrná vzdálenost, kterou každý člověk ujede, dosáhla vrcholu už v prvním desetiletí nového milénia ve městech jako Londýn, Stockholm nebo Atlanta. A dnes se díky limitům na osobní vlastnictví snižuje dokonce i v Pekingu. Proč tedy provoz stále houstne? ptá se ve sloupku Financial Times Johna Gapper.
Budeme sdílet...
Pokles počtu ujetých kilometrů začal už před dopravní revolucí, kterou způsobily chytré telefony a Uber. Ten dnes přes svou aplikaci nabízí všechno, od taxíků ke sdíleným jízdám až po elektrická kola. Vzhledem k tomu, že za dvacet let můžou až dvě třetiny lidí na světě žít ve městech, firmy, vydělávající na prodeji jednotlivým osobám, ztrácejí na atraktivitě a důvěryhodnosti.
Automobil je dostupnější než kdykoliv předtím.
I vlastnictví aut tedy může kolísat. Rocky Mountain Instistute, který se zabývá globální energetikou, předpovídá, že do roku 2035 klesnou roční prodeje osobních automobilů ze 17 milionů na 7 milionů. Ale automobilový průmysl zdaleka neumírá. Díky technologiím je navíc automobil dostupnější než kdykoliv předtím.
Abychom nemuseli vlastnit
Výkonný ředitel Uberu Dara Khosrowshahi nedávno na akci Financial Times mluvil o emisi akcií za 100 miliard dolarů, plánované na příští rok. A představil také vizi Uberu, který lidem bude poskytovat potřeby v oblasti mobility od A až do Z – od elektrických koloběžek až po létající auta. „Cílem je, aby už lidé nemuseli auta vlastnit,“ prohlásil.
Když akce skončila, objednal jsem si přes aplikaci sdílené taxi od firmy ViaVan, kterou spoluvlastní Mercedes-Benz. Řidič přijel za 3 minuty a odvezl mě z centra do východního Lodnýna za 20 minut. Zaplatil jsem tři libry. Bylo to víc, než stojí lístek za metro, ale na to, že mě vysadili přímo před domem, to byla velice, velice nízká cena. Vezla mě Toyota Prius, jel se mnou ještě jeden zákazník. Normálně bych přitom jel vlakem. Na naší ulici stávají kromě našeho auta ještě dva Zipcary a můj iPhone mi nabízí další služby: taxíky od Uberu nebo Addison Lee, elektrické BMW od DriveNow a možnost rezervace sdílených automobilů mých sousedů.
Samořiditelné vozy
Většina lidí nejezdí se svými auty moc často. Takové vozy stojí na parkovacích místech – vysoká míra vlastnictví automobilů jde ruku v ruce s nízkou intenzitou jejich užívání. Mladí lidé si pořizují auta později než jejich rodiče, dokonce si ani nedělají řidičáky – ale fenomén “peak car” je důsledkem hlavně toho, že majitelé aut prostě jezdí méně.
Nejhorší variantou pak bude modelová situace, ve které město nenabídne dostatečnou veřejnou dopravu a lidé se začnou dopravovat samostatně.
Menší množství aut, které lidé vlastní, může být ale paradoxně doprovázeno zvýšeným provozem, protože služby sdílené mobility jsou efektivnější a podporují vyšší míru užívání. Na ulicích měst bude parkovat méně aut, stále víc věcí ale bude v pohybu. Bude tam spousta samořiditelných taxíků, které budou nabízet alternativní sdílené cesty jako doplněk hromadné dopravy. Addison Lee ohlásili tento týden, že od roku 2021 budou v Londýně provozovat samořiditelné taxíky; spojili se k tomu s technologickou skupinou Oxbotica. Jako první budou v nabídce třeba minibusy.
9 z 10 automobilů
Přechod od veřejné dopravy ke sdílené soukromé dopravě má znepokojivé důsledky. Jedna ze studií International Transport Forum tvrdí, že kombinace kvalitní veřejné dopravy a sdílených samořiditelných automobilů pomůže odstranit z ulic průměrně velikého evropského města až 9 z 10 automobilů – ale používání automobilů stále lehce poroste.
Nejhorší variantou pak bude modelová situace, ve které město nenabídne dostatečnou veřejnou dopravu a lidé se začnou dopravovat samostatně v robotických autech. Počet ujetých kilometrů by se zvýšil o 89 procent. Teorie “peak car” se tedy může velmi lehce stát falešnou nadějí dopravy jednadvacátého století.
Samořiditelné vozy jsou pořád lepší, než když se každý vozí ve vlastním autě.
Města si můžou stanovit, jak budou jejich ulice využívány – omezení počtu licencí pro automobily v čínských městech a dálniční pruhy pro sdílená auta jsou příklady, jak toho lze dosáhnout. Daňové podmínky a licence pro samořiditelná auta by měly podporovat nejen elektrická auta, ale také sdílení aut. Nad budoucností měst se nemusí stahovat mračna.
Reklama
Hranice mezi veřejnou a soukromou přepravou se také bude postupně smazávat. Z hlediska životního prostředí je ideálem veřejná doprava, ale samořiditelné sdílené vozy, které v budoucnu nahradí některé vlaky a autobusy, jsou pořád lepší, než když se každý vezl ve vlastním autě. Technologie stále víc umožňuje efektivní sdílení provozní doby jakýchkoliv dopravních prostředků, od dvoupatrových autobusů přes dodávky až k osobním automobilům.
Mobilita je iPhone
Tím není v žádném případě řečeno, že z městských ulic zmizí auta a vrátí se éra chodců a cyklistů. Ale není to ani žádná moc velká útěcha pro Daimler-Benz, ani pro ostatní automobilové společnosti, jejichž cílem je vyrábět auta, která lidi chtějí vlastnit. Mobilita budoucnosti bude založena na iPhonech a ne na autech.
Společnosti, které se orientují výhradně na osobní prodej, zmizí z ulic.
Automobilky mohou cyklický pokles vyrovnat tak, že se přeorientují na elektrický pohon. Z hlediska osobního vlastnictví ale už fenomén “peak car” na mnoha místech nastal. Společnosti, které se orientují výhradně na osobní prodej, zmizí z ulic. Auta samotná ale určitě ne.
zdroj: Financial Times