Korona je pro státy velká zkouška demokracie, říká vydavatelka Danuše Siering

S investorkou a vydavatelkou pražsko-berlínského magazínu N&N Danuší Siering jsme probrali otázku dneška, která je zároveň i tématem Flowee, jemuž říkáme „Jak žít v čase změn“. Danuše přečkala koronakrizi v Berlíně, vynechala jedno číslo magazínu a začala malým podnikatelům pomáhat s kampaní Restart podnikání. A tím vlastně pomohla i sobě přečkat nejhorší období: novou prací.

Dotkla se vás nějak osobně pandemie koronaviru?

Právě když jsme byli s rodinou na dovolené v Rakousku, tak jsme se dozvěděli, že Česko zavírá 13. března hranice. Během pár hodin jsem se musela rozhodnout, jestli se mám vrátit do Berlína, kde bydlím, nebo jet do Prahy, kde pracuji. No a zůstat s manželem a dětmi bylo pro mne nakonec důležitější než práce. Rozhodla jsem se tedy pro Berlín a ten jsem vlastně doteď neopustila.

Nevím, jestli je to z Berlína vidět, ale co podle vás koronavirus vypověděl o české společnosti? A co o světě jako takovém?

Češi byli jedni z prvních, kdo zavřeli hranice. Ještě teď mi zní v uších, jak předsedkyně Evropské komise v hlavních německých zprávách tenhle krok nahlas kritizovala. Později se za tuto kritiku omluvila. Češi mají každopádně jedny z nejnižších ukazatelů v koronové statistice. A zároveň jsou jedni z prvních, kteří hranice nyní otevírají...

Globálně tahle pandemie ukazuje, jak všechno se vším a s námi všemi úzce souvisí. A zároveň je důkazem, jak křehký je náš svět a náš život. Vše visí na zlaté nitce.

Je podle vás ekonomická krize, která se na nás řítí, nevyhnutelná?

Jestli se kvůli tomu, že bylo dva měsíce všechno zavřené, má zhroutit ekonomický svět, tak jsme vlastně velmi chudí. Hospodářsky, společensky i duchem.

Mohla by mít ona krize i nějaká pozitiva?

Už má. Vždyť zastavit se je pokrok. „Výš, rychleji, ještě bohatší, ještě větší...“ To jsou slova, která dnes naštěstí nejsou na programu dne. Lidé se zamýšlejí hlouběji nad tím, co opravdu chtějí, kde jsou jejich priority a hlavně, co opravdu ke spokojenému životu potřebují.

Máte nějaký recept, jak nejlépe krizi prožít?

Dál pracovat. Být kreativní, odvážný, nedat se. Každý tunel má na konci světlo. Čas, který získáme tím, že odpadly naše aktivity jako fitness, divadlo, výstavy, kavárny nebo kluby, jsme mohli využít jako čas pro sebe, pro kontemplaci a pro své nejbližší. Nebylo by špatné v tom alespoň občas pokračovat.

Měl by být nejvyšší prioritou společnosti návrat k prosperitě?

Jde o to, jakou prosperitu máte na mysli. Že bude plná státní kasa? Že budou plné banky peněz? Že se firmy zase budou předhánět v lepších výsledcích? Nebo myslíte na prosperitu státu, který má dostatek peněz na zdravotnictví, na sociální služby, na podporu kultury?

Každá krize přináší posílení monopolu státu, který využije své postavení k ještě větší regulaci. Demokratický stát by však neměl stavět na své sílící pozici, ale na silném kolektivním vědomí, které se v posledních týdnech markantně vytvořilo. Je to velký poklad, ale když se o něj nebude pečovat, rozplyne se tak rychle, jak rychle přišel. Obzvlášť v době, kdy hrozí, že společenské nůžky se otevřou ještě víc. Čím větší budou rozdíly mezi chudými a bohatými, tím víc bude klesat solidarita ve společnosti.

Stát musí vytvořit takové podmínky, aby se udržela široká vrstva menších a středních podnikatelů, protože ti tvoří ekonomickou i společenskou páteř společnosti. Důležitá je i podpora jednotlivce v době krizí. Pár tisíc člověka nezachrání, ale je to politické gesto – jsme tady pro vás a děláme maximum. Žádné tržní hospodářství na druhou stranu nemůže financovat konzum přes státní dotace. Výnosné podniky, které dotace nepotřebují, tedy jsou a budou nezbytným fundamentem každého hospodářství. Jenže skloubit všechny tyto požadavky dohromady bez vizionářsky strukturovaného hospodářského plánování nejde.

Na co by se mělo lidstvo aktuálně nejvíc soustředit? Ekologie, demokracie nebo hospodářství?

My si neumíme představit, že bychom rok od roku nezažili hospodářský pokrok. Ale bez toho plánování to opravdu nejde. Naše země proto potřebuje přesvědčivé strategie pro hospodářskou budoucnost krátkodobou i dlouhodobou. Na druhé straně objevujeme, jak je pro nás důležitá příroda, jak významný podíl má na našem zpomalení. Poprvé po dlouhé době se začínáme věnovat tématu resilience, tedy jakési naší houževnatosti či odolnosti. 

Korona každopádně postavila státy před velkou zkoušku demokracie. Autokraté reagují přísnými opatřeními, demokracie se spoléhají na konsensus. Obávám se, že koronou nejvíce utrpí ekologie, globalizace, liberalizace a Evropská unie.

Na co se budete soustředit vy, co se týká vaší profese?

V době krize existují dva týmy – tým paniky a tým rozumu. Když jsem si na začátku stopstavu uvědomila svoji nemohoucnost, upadla jsem do dvoutýdenní „agonie“. Pouze jsem fungovala, ale nebyla jsem schopna žádného uvažování natož konání. Po „procitnutí“ jsem pochopila, že všechno pokračuje dál, jen je třeba se situaci přizpůsobit. Letní vydání magazínu N&N Praha/Berlin bylo už v nedohlednu. A nechtěla jsem pouze strnule čekat, až začneme dělat na podzimní.

Takže jsme ve velmi krátké době vytvořili a spustili iniciativu #restartpodnikani, publicistickou platformu pro menší až střední podnikatele na podporu jejich nového rozjezdu. Poskytujeme orientaci v tom, jak jednotliví podnikatelé a živnostníci restart uchopili, jakými zásadními změnami procházejí, jak se jejich byznys bude vyvíjet v příštích měsících. Projekt teď běží na plné obrátky a přináší s sebou další zajímavé programy podpory, které našim klientům v brzké době nabídneme. Obzvlášť mě těší, že jsme získali solidní partnery jako Hospodářskou komoru, agentury Brillant Brain a Helas, v jednání jsme i s několika asociacemi.

Jak podle vás zjistíme, že už je zase dobře?
Podívejte se, můžeme mluvit o čase před válkou a po válce, kdy země byly zničené, fabriky zbourané, byly vysoké ztráty na životech, lidé měli za sebou mnohaleté psychické strádání. Můžeme mluvit o čase před koronou, ale neexistuje žádný čas po koroně.

Všechno plyne a určitě nenastane okamžik „x“, kdy řekneme, odteď je nám zase dobře. To je také velmi individuální náhled, pro každého ono „dobře“ znamená něco jiného. Snažme se vytvořit malinké ostrůvky dobra okolo nás a potom nám bude dobře každý den.

Co vzkázat lidem, aby se nebáli budoucnosti?

Od počátku až doposud se vedou debaty na všechna možná i nemožná témata. Proč ale nikdo neřekne nahlas: Udělejte něco pro svůj imunitní systém! Je to stejné jako SOS v letadle. Nejdřív nasadíte záchrannou masku sobě, teprve potom dítěti. I nyní myslete nejdřív na sebe a na své zdraví. Duševní i fyzické. Posilujte svoji imunitu, jezte zdravě, hýbejte se, dělejte si malé radosti. Potom zvládnete všechno, co ještě přijde. A pak, až to bude třeba, budete i posilou pro své okolí.

Reklama

foto: Archiv Danuše Siering, zdroj: N&N Maagazín pro Prahu a Berlín