S ekonomem a bývalým viceguvernérem České národní banky jsme mluvili nejen o koronakrizi a začínající krizi finanční. Současný předseda dozorčí rady státních Českých drah se nedávno stal i členem Rady České televize. Bavili jsme se tedy i o významu veřejnoprávních médií.
„Někdo musí zastávat roli společenského kontrolora nad tím, zda a do jaké míry využití poplatků naplňuje smysl a cíle televize stanovené zákonem,“ vysvětluje v rozhovoru roli radních ČT Pavel Kysilka.
Jak se vás osobně dotkla pandemie koronaviru?
Přešel jsem v osobním životě i pracovně na online komunikaci a spolupráci. Hladce a bez problémů, v 6D Academy (iniciativa Pavla Kysilky a dalších předních českých osobností z ekonomie a byznysu, která usiluje o digitalizaci firem, organizací a státní správy, pozn. red.) jsme tohle praktikovali od jejího vzniku. Teď šlo jen o to, abychom k tomu povzbudili všechny firemní partnery. A ti? Co u nich po léta nešlo, zvládli přes noc.
Jestli mne někdo považuje za kandidáta jakékoliv politické entity, tak je to jeho nebo její omyl.
Ale i já jsem byl příjemně překvapený, co všechno, o čem jsme si to dříve nemysleli, lze vlastně kvalitně dělat i virtuální cestou. Třeba kreativní nebo strategické projekty. Kromě toho jsem, jako skoro každý, dokončil mnoho restů z minulosti a také si potvrdil, že být na Rohlíku a dalších digitálních platformách je skvělé.
To zní skoro ideálně. Co ale podle vás koronavirus vypověděl o české společnosti obecně? A co o světě jako takovém?
Dobré zjištění je, že jsme i za cenu obrovských ekonomických ztrát a nepohodlí v naší civilizaci připraveni chránit lidský život jako nejvyšší hodnotu. Špatné zjištění je, jak mizerně jsme na podobné události připraveni, zejména mentálně. Ignorujeme pravidla statistiky, zveličujeme jeden jev a zanedbáváme ostatní neméně důležité, nepracujeme s nezamýšlenými důsledky ochranných opatření, jakkoliv jsou dobře míněna.
Když pominu hrubé selhání Číny, její roli viníka krize a následné systematické lhaní nebo některé fatální chyby v italských zdravotních opatřeních, která nahnala na smrt stovky seniorů, přístupy zemí se v globálním měřítku až tak nelišily.
Z dnešního pohledu se to asi lehko hodnotí, ale musela česká vláda zastavovat ekonomiku jako celek?
Dupnutí na brzdy na začátku krize je a bude vždy nutné. Když čelíte nebezpečí, u kterého nemůžete vyloučit drsné dopady, pak je předběžná opatrnost jediným možným přístupem. V druhé fázi mi nejen v případě Česka, ale v podstatě celého světa chybělo porovnání zdravotních rizik covidu, zdravotních rizik karantén a restrikcí.
Dodnes jsem ještě neviděl odhady, kolik zmařených životů a zdravotních následků měly ve světě vládní restrikce. Správný přístup je totiž ten, který minimalizuje součet ztrát způsobených virem a ztrát způsobených restrikcemi. Zdravotní následky odložených operací, neléčených infarktů, odkladů návštěv lékaře, ztráty zaměstnání, krachů firem a tak dále a tak podobně mohou násobně překračovat dopady samotného viru. No a navíc bych ve statistikách úmrtí na covid přivítal jejich snížení o úmrtí, které covid-19 jen o něco urychlil. Vím, že takovýto metodický přístup je nesnadný, musíte ho neustále zpřesňovat, aktualizovat, ze začátku je jen velmi přibližný... Ale je správný. Dosud chybí a doufám, že se svět poučí.
Je tedy už podle vás ekonomická krize nevyhnutelná? Nebo je to trochu přefouknutá bublina? S krizí na rozdíl od pandemie přece jen jistou zkušenost už z let 2008 až 2012 máme...
Poslední tvrdá čísla o Česku i o světové ekonomice, třeba útraty domácností, nákupy vlád, oživení produkce a dalších ukazatelů, se vracejí směrem k dlouhodobému normálu. I měkká čísla, naše i světová, jako je důvěra a nálada domácností a firem, každý týden rostou. Teď jen připomenu, že to byla pověstná "blbá nálada", která v Česku protáhla onu krizi před deseti lety o zbytečné dva roky, tedy ve srovnání s okolními zeměmi. Propad nálady v Česku byl nejhorší v letech 2012 a 2013, tedy tři až čtyři roky po vypuknutí krize a v době, kdy ekonomická nálada a růst byly ve světě už velmi dobré. Nálada a důvěra do velké míry rozhodnou i nyní o tom, jak rychle se probereme z jarního kovidového spánku.
Už jste to trochu naznačil na začátku a i v nedávném rozhovoru pro časopis Ekonom jste řekl, že v krizi po pandemii mohou výrazně pomoct technologie. Týká se to i nás jako České republiky? Nebo se to týká spíš technologicky vyspělejších zemí?
Jen na okraj, podle oficiální definice nešlo o pandemii. To je jen další neuvěřitelné selhání Světové zdravotnické organizace, že termín použila nebo spíše zneužila. Vyděsila vlády a způsobila tím zbytečné ztráty.
No a benefity technologií jsou dnes snad už zřetelné i dlouho zabedněným jedincům. Díky technologiím nemusíme cestovat, zbytečně se scházet nad trivialitami, utrácet peníze, čas a zdraví při zbytečných kontaktech, které hravě zvládneme online. Svět se díky covidové zkušenosti stává efektivnějším a bezpečnějším.
Jaký je pak třeba recept řekněme pro firmu s padesáti zaměstnanci, která vyrábí autodíly? Jak má krizi překonat, když se dá očekávat a vlastně už je i patrný propad prodejů aut v celé Evropě?
Automobilový průmysl zažil opravdu jeden z nejhorších propadů, hned za leteckou přepravou a cestovkami. Proto i čísla za průmysl a ekonomiku jako celek budou v Česku a na Slovensku horší než jinde. To kvůli světově rekordnímu podílu autoprodukce na celé ekonomice. Ale registrace nových aut už pomalu roste u nás i všude ve světě, a pokud do toho moc nezasáhne případný nárůst nezaměstnanosti v nejbližších měsících, mělo by to pokračovat.
Velkým odběratelem aut jsou ale firmy a u nich si budeme muset počkat, jak se změní jejich potřeba a apetit. Pokud neopustí čerstvě odzkoušené výhody home office a virtuálních mítinků a spolupráce, už nikdy nebudou nakupovat tolik aut jako dříve. To jsem ale prorokoval už před pěti lety, covid to pouze urychlil.
Jak se jako ekonom díváte na schodek rozpočtu ve výši 500 miliard, který vláda navrhuje? Není to jen velké hřiště, které má sloužit k tomu, aby diváci neviděli, co se to na něm hraje?
Hlavní makroekonomickou rolí rozpočtu je stabilizovat tempo ekonomiky. Brzdit v přehřáté konjunktuře, šlapat na plyn v krizi. Za mne tedy principiálně OK. Mimochodem, k oné blbé náladě v letech 2012 a 2013 významně přispěly krátkozraké kroky a řeči politiků o potřebě šetřit a o řeckých scénářích. Měli dělat pravý opak. Ohledně kalibrace, tedy oněch 500 miliard, platí, že český veřejný dluh se zvýší z dnešních 32 procent hrubého domácího produktu na nějakých 40 procent, což nám stále drtivá většina zemí bude závidět. No a konečně, neumím posoudit, zda je na ten pětisetmiliardový rámec vládních výdajů připravený odpovídající balík projektů a záměrů.
V hodně ostrých krizích může mít smysl prostě zavlažit ekonomiku jen tak, bez cílených projektů. Jestli ale budeme v druhé půli roku v takové nouzi, že bude odůvodněné kropit celou louku bez ohledu na to, kde jsou užitečné rostliny a kde plevel, nelze zatím předvídat. Čísla spíše potvrzují optimismus, byť opatrný a umírněný. Tedy nakonec možná i nižší potřebu oné kobercové závlahy.
Ještě loni jste ale například kritizoval vzrůstající počet lidí na úřadech a bobtnající byrokracii. Platí to i dnes? Tedy i s předpokladem, že stát své lidi na úřady práce asi nepošle...
Samozřejmě, to stále platí. Řešit to ale v postkovidových nejistotách není dobré. Ale upřímně: Odhodlání vlád tohle řešit bylo, je a zůstane na nule, covid necovid. Jde tedy jen o marný povzdech nad jednou chronickou nemocí Česka, která má velmi neblahé ekonomické důsledky. Jde o rozpočtově drahý přepych, dále o produkování zbytečné regulace a byrokracie, která dusí svět podnikání i práce, a konečně o dlouhodobé odsávání desetitisíců schopných lidí, kteří pak bolestně chybějí v produktivní ekonomice.
Ptám se ale i tak trochu opatrně proto, že jste byl v březnu zvolen do Rady ČT a jste považován za kandidáta vládního hnutí ANO, i když vás prý navrhl Svaz průmyslu a dopravy. Jak takový "návrh" konkrétně probíhá? To za vámi přišel někdo ze Svazu průmyslu a dopravy jako za šéfem dozorčí rady Českých drah a řekl vám: Vy byste byl dobrej kandidát na člena rady ČT?
Počkejte, jestli mne někdo považuje za kandidáta jakékoliv politické entity, tak je to jeho nebo její omyl. Vedení Svazu průmyslu a dopravy se v prosinci skutečně ohlíželo po možných kandidátech za toto sdružení do Rady České televize a oslovili i mne. S tématem, o které jsem se sám předtím nezajímal, tedy s připravovanou volbou nových členů do Rady.
Svaz dal vědět, že hledá někoho, kdo by v České televizi podporoval zvýšení váhy ekonomické publicistiky, vzdělávaní a osvěty v době, kdy digitální revoluce hluboce zasahuje do modelu našeho průmyslu a hospodářství vůbec a může být pro Česko jak šancí, tak i velkou hrozbou. A to je téma, které už několik let zajímá profesně mě a zájmově Svaz.
Je ale pak ve finále podle vás volba radních ČT politická, nebo odborná?
Ve volebním výboru poslanecké sněmovny jsem, jak se nakonec můžete přesvědčit ze záznamu, mluvil jen o dvou tématech. O křižovatce, na které svět byznysu a práce stojí, a jaká může a má být role veřejnoprávního média v takovýchto zlomových etapách. Druhým tématem byla profesionalizace hospodaření instituce a odpolitizování tohoto tématu v její prospěch. Podle jakých pohnutek nakonec volí poslanci, netuším.
Možná je to v naší zemi už jedno, ale není v souběhu šéfa dozorčí rady ČD a radního ČT opravdu trochu střet zájmů? Pracujete pro stát, pro státní dráhy, máte chránit Českou televizi před zásahy státu a zároveň máte vliv jako zástupce jednoho z největších inzerentů v ČT...
Střet zájmů je závažné téma a věřím, že nemáte pravdu v tom, že to je v Česku jedno... V případě Českých drah nepracuji pro stát, ale pro akciovou společnost. Vůči ní mi zákon ukládá veškeré právní povinnosti. A její mezinárodní rating i přísnou tržní disciplínu a politickou nezávislost. To se děje za situace celoevropské liberalizace trhu, kde všechny společnosti čelí větší a větší domácí a zejména zahraniční konkurenci.
V případě České televize jsou naše role a povinnosti jasně stanoveny zákonem o ČT. Konflikt zájmů tedy mezi těmito dvěma rolemi, ať se na to dívám z kterékoliv strany, nenacházím. A každodenní zkušenost mi tento názor ani v nejmenším nenahlodala.
Dobrá. Co když se vás Reportéři ČT přijdou ptát na kauzu, která se bude týkat Českých drah?
Odpovím jim tak, jak jsem odpovídal vždy, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Tvrdíte, že by se mohlo zlepšit hospodaření ČT, že tam jsou rezervy. Zároveň byste podle svých slov ubral, až vymýtil reklamu. Měla by tedy ČT žít pouze z koncesionářských poplatků, které se mimochodem od roku 2008 nezměnily?
Poplatek se opravdu dlouho nenavýšil, a tak z jeho reálné hodnoty inflace v mezidobí ukrojila desítky procent. Na druhou stranu Česká televize navyšovala každoročně svoje výdaje, čímž pokles kupní síly poplatků vyvažovala. Ohledně příjmů z reklam vyjádřím svůj osobní názor, a to sice ten, že preferuji, aby model financování veřejnoprávních médií byl čistý, nehybridní a ideálně pracoval jen s poplatky.
Tomu se ale ČT velmi blíží. A ať už jednou poslanci přikročí k navýšení poplatků nebo ne, nic nás nezbavuje odpovědnosti nakládat s prostředky ČT jednak co nejúčelněji, tedy podle speciálního zákona, a dále co nejhospodárněji, jak nám velí obecný zákon prostřednictvím principu péče řádného hospodáře.
O hospodaření ČT mluví každý radní, můžete konkrétně říct, co vám na něm vadí?
Při pohledu vpřed se přibližuje okamžik, kdy ČT nebude moci čerpat z rezervy vytvořené v minulosti. Taková rezerva vzniká přirozeně vždy, když se jednorázově zvýší televizní poplatek. Z takto vzniklého přebytku se postupně v dalších letech čerpá část, o kterou se každý rok o něco zvýší ty zdroje, které vyberete na poplatcích. A ČT se pomalu, ale jistě blíží situaci, kdy se historická rezerva vyčerpá, a bude mít k dispozici jen to, co v daném roce vybere na poplatcích.
Pavel Kysilka (1958)
Český ekonom, v letech 1992 až 1999 člen bankovní rady a viceguvernér Státní banky československé a později České národní banky. V letech 2011 až 2015 byl generálním ředitelem České spořitelny. Zabývá se projektem 6D Academy, který pomáhá českým firmám a manažerům s digitalizací. Od září 2019 řídí dozorčí radu Českých drah. Od března 2020 je členem Rady České televize. (zdroj: Wikipedie)
Pokud sněmovna nenavýší poplatek, a s tím je potřeba v rámci obezřetnosti počítat, pak musí vedení ČT s předstihem aktivně zareagovat, aby z roku na rok nemusela přistoupit k redukci vývoje, výroby či nákupu pořadů a k omezení nutných investic. Proto kladu takový důraz na trvalé zlepšování hospodárnosti. Takto vnitřně získané zdroje mohou pomoci udržet rozsah hlavní činnosti televize na dnešní úrovni i bez navýšení poplatku.
K čemu podle vás vůbec funkce radního slouží? Tady mi nejde o výklad zákona, ale o jakousi společenskou úlohu radního. A čeho byste v té funkci chtěl dosáhnout?
Koncesionářské poplatky platí lidé. Platí za něco, co je definované zákonem o ČT. Někdo tedy musí zastávat roli společenského kontrolora nad tím, zda a do jaké míry využití poplatků naplňuje smysl a cíle televize stanovené zákonem. V Radě sedí řada lidí, kteří mají kvalifikaci na to, aby posoudili účelnost nakládaní s příjmy z televizních poplatků. Svoji roli vidím v druhém aspektu této kontroly, a to v oblasti hospodárnosti nakládání s příjmy z poplatků. A dále, jak jsme si už řekli, budu podporovat takové zastoupení ekonomické publicistiky, osvěty a vzdělávání, které jednotlivcům, rodinám, firmám a státu pomohou úspěšně projít ekonomickými turbulencemi, které svět i nás čekají.
Radní ČT mají poměrně dlouhé funkční období. Jste voleni na šest let. Jak by tedy podle vás měla ideálně vypadat Česká televize a česká společnost v roce 2026?
ČT? U té nemusíte nic vymýšlet. Podobně jako se zpívá v Davidovi a Goliášovi od Voskovce a Wericha: „Čtěte zákon, tam to všechno je.“ A česká společnost 2026? Země uspěla v průmyslové epoše a teď s celým světem vstupuje do éry digitální... Tak asi takhle to vidím: Česko jako prosperující a sebevědomá digitální země.
Reklama
foto: 6D Academy, zdroj: 6D Academy
