V životě každého Pražana nastane chvíle, kdy už se mu nebude chtít hodinu kroužit kolem domu, aby našel místo na parkování, kdy ho přestane bavit trávit čas v nekonečných zácpách a kdy mu dojde, že aut je na ulicích opravdu až přespříliš. Můžete začít chodit pěšky, objednávat si taxíka, ovšem celoroční lítačka za 3650,– je dost dobrým důvodem k tomu, abyste obrátili svou pozornost zpět k hromadné dopravě. Ale i to má své „ale“.
Jelikož jsou dnes odmalička lidé vychováváni v tom, že jsme „unikátní a jedineční“, rádi to dávají najevo v těch nejnevhodnějších situacích.
Když vám vousatý nagelovaný hipster vyšplíchne na čistou košili horké vanilla pumpkin lattéčko bez kofeinu a se sojovým mlékem, máte chuť mu ustřihnout „plnovousa“.
A pokud takového uvědomělého pitomce potkáte třeba v tramvaji, dost často se může stát, že se ještě rádi vrátíte k soukromí vašeho auta, které vás spolehlivě dopraví z bodu A do bodu B, aniž byste se museli mačkat na malém prostoru s lidmi, které byste nejraději zabili. A pokud nechcete být těmi potenciálně zabíjenými lidmi vy, nabízíme vám 10 věcí, kterých se v městské hromadné dopravě vystříhejte.
Netelefonujte
Nejde jen o to, že někdo řve. Jde taky o to, že když telefonujete, tak slyšíte jen polovinu rozhovoru. Telefonování ve veřejném dopravním prostředku je neslušné a nebezpečné: „Lidé si neuvědomují, co všechno do telefonu na veřejnosti říkají – zdravotní stav, bankovní informace, pracovní záležitosti, osobní informace o dalších lidech. Nikdy nevíte, kdo vlastně váš hovor poslouchá,“ uvádí se na webu 365tipu.
Sundejte si batoh
Můžete občas někoho praštit do hlavy. A taky se dost často stává, že prostě ucpete uličku, a nikdo se nepohne tam ani zpátky.
Nesundávejte si boty
Chápeme, že jste čistotní. Je nám jasné, že jste si koupili nové ponožky zrovna před dvěma dny. Rozumíme tomu, že je venku hrozné vedro. Ale věřte tomu, že pokud nemáte sandály, cítit to bude. Navíc když si položíte nohy na sedadlo vedle nebo před vámi, někdo si tam bude chtít příště sednout. Sedadlo je od slova „sedět“, ne od slova „natáhnout si nohy, protože jsem děsnej frajer“.
Používejte sluchátka
Rozumíme tomu, že se vám líbí třeba blackmetaloví Dimmu Borgir, nedostižný zpěvák Kanye West nebo československá bomba Helena Vondráčková. Nám se zase líbí Sex Pistols, Prodigy nebo Afrocelt Sound System, někomu jinému zase Honza Nedvěd nebo Beatles (ano, i takoví lidé mezi námi žijí). Nemusíte si svoje hity pouštět nahlas, nikdo na ně není zvědavý. Nejsme v Harlemu a osmdesátá léta už skončila.
Deodorant se používá. Doma
Od března do října trápí cestující v MHD pach, nepříjemný odér, prostě smrad. Lidi se prostě potí, s tím nic nenaděláme. A právě proto byl vynalezen deodorant. Když už na to ale doma zapomenete, nesnažte se to v tramvaji dohnat. Není nic směšnějšího, než když jednu ruku zvednete, druhou strčíte pod tričko a začnete se sprejovat. Navíc to v koncentrované formě i dost zapáchá.
Pití z otevřených kelímků
Když jedete z Černého Mostu na Zličín, potřebujete si s sebou vzít láhev vody, abyste nelekli žízní. Když vám ale vousatý nagelovaný hipster vyšplíchne na čistou košili horké vanilla pumpkin lattéčko bez kofeinu a se sojovým mlékem, máte chuť mu ustřihnout „plnovousa“.
Nezvracejte
Velmi dobře chápeme, že v pátek a sobotu se chcete dostat domů co nejrychleji a ne vždy bývají veřejné toalety po ruce nebo aspoň po puse. Když už toho vypijete hodně a tušíte, že byste mohli zvracet, udělejte to v hospodě. Pokud to nestihnete, běžte někam do stínu za roh. Pokud už jste v MHD, tak aspoň otevřete tašku. A pokud s sebou nemáte ani to, jste prase a hovado.
Přirození ukazujte doma
Stejně jako vy dobře víme, že na velikosti opravdu záleží. Nemusíte ale o tom přesvědčovat všechny okolo sebe, nechejte si to pro svého partnera či partnerku. Pokud budete vytahovat přirození v městské hromadné dopravě, můžou se vám lidi vysmát, nebo na vás taky zavolat policii. Úplně nejhorší pak bude, když vás někdo vyfotí a dá to na sociální sítě.
Prdí se venku
Není to vidět, ale často je to slyšet. A spolehlivě je to cítit. Můžete se samozřejmě tvářit, jakože vy nic, případně dělat takové ty divné pohyby „panebože, kdo to byl“, ale v hloubi duše se budete stejně stydět. A ne málo.
Busking
Když hrajete na podnikovém večírku nebo o víkendu u táboráku Stánky nebo Slavíky z Madridu, nikomu nebude vadit, že vám to neladí a že zpíváte falešně. Nikdo v MHD ale není zvědavý na vaše hudební pokusy, které znějí, jako kdybyste šlápli kočce na ocas.
Takže pokud nemáte za sebou deset let intenzívního hraní, pokud nedokážete vytvořit aspoň něco takového, jako oblíbení buskeři před Palladiem, tak ani neuvažujte o tom, že byste v MHD vytáhli (v tomto případě hudební) nástroje.