Pražští středoškoláci chtějí bezemisní chytrou dopravu. Jednají s magistrátem

Středoškoláci, a to nejen ti pražští, jsou v poslední době čím dál hlasitější, a to zejména díky mezinárodním stávkám za ochranu klimatu pod záštitou organizace Fridays For Future. Už je tedy jasné, že mladá generace není složená pouze ze závisláků na internetu, kteří nedělají nic jiného, než fotí selfíčka a sbírají lajky. Důkazem je ostatně také poměrně nová pražská iniciativa Středoškolský sněm, jejímž cílem je zastupovat pražské středoškoláky a prezentovat jejich stanoviska na magistrátu.

„Je super, že se mladý člověk může potkat s radními a říct: Jsem z té a té školy a vadí nám to a to... Praha samozřejmě má své nedostatky a není perfektní, ale v tom, jak se staví ke studentům, je podle mě neskutečně daleko,“ pochvaluje si Dominik Duchek, dosavadní předseda organizace.

„Sněm byl založen v listopadu 2017, kdy se konalo i první zasedání. Hned na tom druhém, v únoru následujícího roku, jsem byl zvolen,“ vysvětlil mi s tím, že nyní už jen předává nasbírané know-how novému předsednictvu, které se ujalo kormidla v půlce dubna.

Technologie nám mají ulehčovat život, tak doufám, že to bude platit čím dál víc.

Rozhovor se studenty jsem zatím dělala jen jednou a doufala jsem, že i napodruhé to bude příjemná zkušenost. A Dominik nezklamal. Na maily reagoval rychle a spolehlivě dorazil přesně na čas i na místo setkání – do IF Café na I. P. Pavlova. S mladým mužem, který působil i mluvil neobyčejně vyspěle, jsme si povídali nejen o sněmu, ale také o dopravě, ekologii, hnutí Fridays For Future, ale i o tom, že snaha prosadit vlastní zájem je silná právě už mezi středoškoláky.

Co se za ty dva roky tvého působení v čele sněmu podařilo?

Jsou dvě zásadní věci, kterými jsme se hodně zabývali. První je směrem dovnitř projektu a druhá ven, směrem k městu. Když byl tento projekt nový, naším primárním úkolem bylo dostat ho do podvědomí a dosáhnout toho, aby počáteční nadšení rychle neopadlo. V tuto chvíli za sebou máme šest velkých zasedání, přičemž první a páté mělo největší účast. Podle toho tedy soudím, že se nám ten první úkol podařilo splnit.

Druhá věc je vlastně trochu moje osobní téma. Jakožto milovník gastronomie a jídla jsem se chtěl podívat na školní kuchyně. A to bylo paradoxně strašně zajímavé, protože jsme si kladli otázku: Co můžeme udělat s tím, že nám ve školní kuchyni vaří „blafy“? Když to hodně zlehčím, představovali jsme si, že všechny kuchařky proškolíme a budeme jim pouštět třeba MasterChefa. Ale postupně jsme se scházeli s lidmi z magistrátu a oni nám vysvětlovali celou problematiku, proč ta kvalita není taková, jako když jdeme třeba do restaurace. Člověk se dozví, že existuje nějaký spotřební koš a školní jídelna je omezená tím, z čeho může vařit. A také jde samozřejmě hodně o peníze. Na ty jsme se nakonec zaměřili a ve spolupráci s tehdejší radní Irenou Ropkovou se nám podařilo do rozpočtu přidat stomilionovou kapitolu pro pražské kuchařky. V budoucnu by podle mě bylo správné otevřít i téma spotřebního koše, který je, tuším, dodneška stejný pro mateřskou i střední školu.

Kdo přichází s tématy k řešení?

Návrhy jsou výhradně z řad studentů. Koncept je takový, že studenti na sněm přijdou, o něčem jednají a pak má vzniknout usnesení, které následně slouží jako materiál pro magistrát. Na zasedání si tedy vždycky připravíme téma, které nám připadá aktuální, a pak probíhá diskuze. Musím podotknout, že třeba ty kuchařky se táhly přes několik zasedání, byl to proces. Čili ono se to nezdá, ale byť se sněm schází asi čtyřikrát nebo pětkrát do roka, nestihne se toho tolik probrat. A ve finále je to strašně moc práce.

Co tedy studenty v Praze nejvíc trápí?

Myslím, že v současnosti jsou to dvě témata. Je to doprava, ta to byla vždycky – jak jezdí tramvaje, kde se pořád něco opravuje, kde MHD nejezdí a kde by jezdit měla. A teď přibývá i téma ekologie, studentské stávky za klima…

Co se týká dopravy, řešili jste cyklistiku, stojany na kola…

Ano, diskutovali jsme o cyklostezkách a o tom, že před školami často není kde kolo nechat. Od magistrátu jsme se ale dozvěděli, že všem ředitelům nabídli stojany na kola zdarma. Ale ne všichni to evidentně využili, což mi přijde nepochopitelné.

A cyklostezky?

Velký problém je, že když sáhnete do cyklostezek, vyhodí vám to obrovské dopravní problémy. Proto jsem se snažil, aby tohle nebyla naše agenda. Kdybychom tři čtvrtě roku strávili tím, že bychom se snažili ze tří ulic Prahy udělat cyklostezky, ve finále si nejsem jistý, že bychom něčeho docílili. I voleným politikům, kteří mají reálnou pravomoc tyhle věci změnit, trvá mandát nebo dva, aby s tím nějak hnuli. Proto vždycky říkám: Nesnažme se najít samospásné řešení pro celou Prahu. Fakticky máme na změnu jen rok…

Proč jen jeden rok?

Na střední sice člověk stráví čtyři roky, ale než se rozkouká, nějakou dobu to trvá. Většina studentů k nám jde až ve třetím ročníku. Některé to brzy přestane bavit, jiní zůstanou, ale celkově se tam lidé hodně točí.

A do jaké míry jste řešili ekologii?

Rozhodně to zatím nebylo hlavní téma, ale samozřejmě jsme se k tomu dostali, nejvíce v rámci usnesení o bezemisní dopravě. Tam jsme řešili, jak „donutit“ co největší počet studentů, potažmo obyvatel Prahy, aby se po městě pohybovali bezemisně. Já třeba mám doma vlastní elektrickou koloběžku a hrozně mě to baví. Vnímáme, že ve způsobu dopravy je ještě velký prostor pro rozvoj. Každopádně iniciativami, jakými je třeba Doba neplastová a Fridays For Future, jsme se zatím nezabývali.

Máte třeba do budoucna v plánu řešit s magistrátem přípravu Prahy na klimatickou změnu?

Jsem si skoro jistý, že to tak bude. Primátor Zdeněk Hřib s radním pro školství Vítem Šimralem teď zahájili soutěž, kde nabízí studentům peníze na projekty, které mají redukovat zneužívání zdrojů a pomoci řešit současné problémy na lokální úrovni. Ale i nehledě na to tady to téma pravděpodobně bude.

Jaký máš ty osobně názor na stávky Fridays For Future?

Určitě je důležité zdůraznit, že to je problém. A ten, kdo ho nevidí, by se měl jít občas podívat ven. Ale je to strašně složité a já osobně si nejsem jist, jestli jsou stávky správná cesta. Je spousta jiných aktivit, které mohou studenti dělat na podporu životního prostředí, třeba jít sbírat odpad, nebo se podílet na vysazování stromů. Samozřejmě i stávky mají dopad, zejména mediální, ale mě to nechytlo tolik, že bych tam musel jít.

Pokud se nemýlím, tak součástí téhle snahy bylo i to, že studenti dali politikům čtrnáctidenní ultimátum, aby přišli s nějakým řešením. A já tedy nevím, jak kdo, ale já bych za čtrnáct dní nebyl ani schopen vymyslet, kam tady na Tyláku postavit svůj stánek s párky v rohlíku, natož abych vyřešil globální problémy klimatické krize.

Myslím, že ta lhůta byla hlavně kvůli udržení mediálního zájmu, a aby se to takzvaně nezametlo pod koberec. Každopádně, jaké máš ty jako student zkušenosti s jednáním na magistrátu? Vycházeli vám vstříc?

Měli jsme tu čest jednat jak s tou starou koalicí, tak s tou novou, hlavně s panem Šimralem. S ním jsme měli několik schůzek a vždycky nám vyšel vstříc. A to samé platí o té předchozí koalici. Ti lidé se opravdu snažili. Ne vždycky všechno samozřejmě jde, ale magistrát nikdy nebyl překážkou, ať už v jednání o tom, jak budou probíhat samotné akce Středoškolského sněmu, tak potom ve fázi, kdy jsme měli výstup a ptali se, co se s danou věcí dá v Praze dělat.

Ty teď tedy ze sněmu zcela odcházíš?

Já letos maturuji, takže mám spoustu jiných starostí. Je čas tuhle etapu uzavřít a posunout se dál.

Co ti osobně to předsednictví dalo? Ze začátku má možná člověk trochu naivní představy…

Přesně tak. Ne, že by to byla úplně slepá naivita, ale člověk se toho spoustu dozví a mnoho věcí se mu vyjasní. Protože na začátku jsem do toho šel s tím, že tam bude parta středoškoláků se stejným cílem, kteří budou společně tlačit na instituce, ať už je to vláda, magistrát, kdokoliv.

Ale postupem času jsem se přesvědčil, že ani parta středoškoláků není nutně unitární celek. Jsou tam různí lidé, kteří sledují různé cíle. Je tam i tendence k tomu osobnímu boji. Několik studentů se například už během působení v rámci toho projektu začalo politicky angažovat za některé ze stran.

A ty žádné politické ambice do budoucna nemáš?

Určitě ne, byť si budu v tichosti podporovat nějakou ze stran, ale rozhodně nejsem typ, který by se chtěl nějak aktivně angažovat. Je to možná právě proto, že jsem strávil rok v tomhle prostředí, a byť to není ostré jako třeba na magistrátu, člověk i tak zažije spoustu jednání, která nejsou příjemná. Lidé mají odlišné názory a pak je tendence sklouzávat k agresivním diskuzím, občas bývá velmi náročné dosáhnout kompromisu. Hodně se toho řeší online, pak tedy člověk dlouho sedí za klávesnicí a snaží se „prosadit svou“, podobně na jednáních. A to není pro mne.

Ve světě i u nás se teď hodně řeší fenomén smart city. Co si pod tím pojmem představuješ?

Pod tím si představím, že mám mobilní telefon, který mi kromě komunikace slouží ke všemu, co potřebuji. Například teď se v Čechách rozjelo placení ApplePay a u některých bank je možné si kreditní kartu přesunout do telefonu. To mi přijde geniální, protože člověk může nosit o jednu věc méně. A co se týká Prahy, jsou tam ještě rezervy, ale postup kupředu je viditelný. Na pátém sněmu jsme měli pana zastupitele Jaromíra Beránka, který se zabývá Lítačkou. Ta by se měla stát onou chytrou kartou a také konceptem smart city obecně. A podle mě jde Praha správným směrem.

A pod pojmem smart city si taky určitě představím elektromobilitu. To, že si člověk půjčí kolo, někam dojede, tam ho nechá a na cestu zpět si zase půjčí jiné. Technologie nám mají ulehčovat život, tak doufám, že to bude platit čím dál víc.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Středoškolský sněm