V ulici Jana Zajíce na Letné nedávno vysadili nové stromy. Ulice zkrásněla, ale ubyla parkovací místa. V oblasti, kde si lidé permanentně stěžují na jejich nedostatek, to vyvolalo nespokojené reakce. Projekt se přitom táhl velice dlouho: když Ondřej Mirovský v roce 2014 na radnici Prahy 7 začínal, už tam ležela první verze. „Řekli jsme si, že pokud máme někam dávat miliony z rozpočtu, tak to bude na místa, kde je potenciál vysadit zeleň. Projekt jsme letos dokončili, vysadili jsme tam stromy a zmizelo 10 parkovacích míst. A nikdo za mnou nepřišel, že jsme se zbláznili a že tam teď nezaparkuje,“ směje se Ondřej Mirovský. „Přidaná hodnota stromů je daleko vyšší.“
Opravdu si vůbec nikdo nestěžoval?
Já vždycky říkám: podívejte se, parkovacích míst na ulici přibývat nebude. V ulici Jana Zajíce to zas takový problém nebyl, protože ty výsledky jsou vidět na první pohled – prostě je tam víc stromů. Díkybohu všechny přežily první zimu, což je trochu zázrak.
Kam se ta auta přesunula?
Část z nich do garáží pod Letenskou plání. Tam jsme vyjednali kvótu 320 míst pro rezidenty, kteří to mají za 800 korun na měsíc. Další lidé, co bydlí na semičce, tam parkují za zvýhodněnou cenu 1800 na měsíc. Naplnilo se to velice rychle. Ukazuje se, že pokud je dostupná relativně levná alternativa, tak jsou lidé ochotni i kousek chodit, nemusí parkovat přímo před domem, kde byli zvyklí.
Je ta cena nízká, vysoká, odpovídající?
Cena je přijatelná, ale absolutně neodpovídá nákladům. Garáže se stavěly jako součást tunelového komplexu Blanka, nebylo potřeba je stavět samostatně. My nemáme ani dnes plochu, kde bychom samostatné garáže postavili, a co se ekonomiky týče: pokud se podíváte na komerční trh, parkování začíná na 2500–3000 za měsíc.
Za 1200 korun na rok, což je cena parkovací karty, nemůžete čekat, že budete vždy a za všech okolností parkovat ve své ulici.
Škaredé betonové skládačky můžete postavit relativně levně. Jenže my nemáme ani ty pozemky, na kterých bychom je postavili. Za 1200 korun na rok, což je cena parkovací karty, nemůžete čekat, že budete vždy a za všech okolností parkovat ve své ulici. 1200 korun nemůže nikdy naplnit rozpočet tak, aby bylo na parkovací domy. Prosadil jsem záchytné parkoviště v Tróji pro zoologickou zahradu a dokážu si představit, že tam jednou bude klidně i patrové parkoviště. Ale ochota lidí tam s autem sjet bude vždy klesat se vzdáleností. Lidé neustále pobrekují: já jsem jezdil 40 minut dokola a nezaparkoval jsem… což je zvláštní, protože tady vedle úřadu je třeba možno zaparkovat prakticky kdykoliv.
Jako tady na nábřeží?
Ano (ukazuje z okna úřadu na stranu směrem k řece). Je tady oranžová zóna a večer je tu vždycky prázdno. Pro některé je to ovšem pořád asi daleko. Jeden pán mi sem dokonce přinesl účet za benzín, protože musel jezdit kolem dokola. Ale já jsem pro – můžeme to udělat čistě pravicově a budeme dražit místa. A to jsem zvědavý, co by lidi říkali, až by se jedno prodalo třeba za 10 000 na rok. Ovšem lidi nemusejí mít strach – takhle to určitě nebude. Už jen z legislativního hlediska to není možné.
Proč je více parkovacích míst než obyvatel?
Vezměme typickou situaci na Letně: v domě je vydáno 15 ročních parkovacích karet, a před domem je 5 parkovacích míst. To znamená, že ti lidé musejí parkovat někde jinde. Kdybychom to chtěli dělat čistě ekonomicky, tak řekneme: k tomuto domu patří 5 parkovací místa a ty si rozdělte, jak chcete. Případně je můžeme dražit „kdo dá víc“. Praha je spíše liberálně a pravicově orientovaná, a přitom mnoho lidí stále podporuje spíše parkovací komunismus a dokonce mnozí stále sní o parkování zdarma.
Naštěstí se to ale mění a lidé chápou proměny potřeba města. Uvědomují si, že město není nafukovací, a že třeba i ve zmiňované ulici Jana Zajíce to může vypadat docela dobře – jsou tam stromy, po kterých mimo jiné v období veder vždycky lidé nejvíc volají..
O vás se často říká, že jste nepřítel automobilismu…
Tomu se musím vždycky smát. Já auto používám poměrně často, mám firmu mimo Prahu, auto má i manželka… ale objevil jsem carsharing, což je úplně geniální věc. Auto mám k dispozici, kdy potřebuju, a nezabírám s ním místo na ulici. Žijeme ve věku sdílené ekonomiky, devadesátá léta, kdy bylo standardem si koupit velké drahé auto, jsou pryč. Přecházíme na vyšší princip uvažování, vztah k vlastnictví auta se výrazně mění. Jsou rodiny, které auto reálně opravdu potřebují, tam je to jasný. Ale snad se začneme vracet do módu, kdy jedno auto pro rodinu bude maximum. To druhé si můžete vždycky půjčit.
Pokud má rodina dítě, ať parkuje autem co nejblíže. Otázkou ale je, jestli dva mladí lidé, kteří zatím nikoho nemají, potřebují auto opravdu vlastnit.
A není to nijak přemrštěně drahé: teď jsem sháněl auto na víkend a od pátku od čtyř odpoledne do pondělí do deseti dopoledne mi SUV vyšlo na 2500 korun, Fabia stojí na stejnou dobu 1400. To je velmi slušná cena, když uvážíte, že nemusíte řešit žádné pojištění, opravy… prostě si auto rezervujete a jedete.
Když ale do města pustíte carsharingové firmy, může se stát, že budou ulice plné jejich aut. Nemělo by smysl dohodnout se, třeba na přechodné období, jen s jednou firmou? Tak to mělo i v Praze být, ovšem návrh byl zamítnut a teď sem může prakticky kdokoliv.
Já jsem hodně chtěl, aby Praha podpořila elektromobilitu v kombinaci s carsharingem. Ten tendr, o kterém mluvíte, nebyl pro město výhodný. A mezitím se ukázalo, že carsharing může fungovat bez jakýchkoliv dotací z magistrátu. Jedinou výhodou, kterou ty firmy mají, je fakt, že jejich auta můžou zdarma parkovat na modré a fialové zóně. Otázkou je: má do toho město vůbec ještě nějak vstupovat? Pro prodejce začíná být možná výhodnější auta pronajímat v carsharingu, než je prodávat. A já tomu fandím – kdyby třeba 10 procent obyvatel Prahy zjistilo, že v rodině druhé či vůbec žádné auto nepotřebují, bude to na ulicích hned vidět.
Je vám jasné, že vás za tyhle radikální spousta lidí prostě nebude mít ráda?
Po těch letech, co se tématem parkování zabývám, rád říkám věci tak jak jsou. Svými názory se nijak netajím, a přesto jsem loni v Praze 7 dostal nejvíc preferenčních hlasů z mých kandidatur od roku 2006. Ono to město k tomu bude muset dospět, protože hustota obyvatel se zvyšuje, a město není nafukovací. Když jsem mluvil o rodinách: samozřejmě, pokud má někdo dítě, ať parkuje co nejblíže. Otázkou ale je, jestli dva mladí lidé, kteří zatím nikoho nemají, potřebují auto opravdu vlastnit.
Kolik je vlastně na sedmičce vydaných parkovacích karet a jaký je počet parkovacích míst?
Parkovacích míst je cca 9600, parkovacích karet cca. 11-12 000. A lidi od nás chtějí, aby tady všechna auta mohla vždycky stát. Proč jako? Vždyť auta jsou od toho, abychom s nimi přece jezdili, ne?. Takže to je vidět o víkendu, kdy třetina nebo čtvrtina aut je někde na chatách. To zaparkujete bez problému. Mordor začíná kolem šestý na Letné především v neděli. A také je potřeba dodat, že i když to na Letné v neděli s parkováním vypadá zoufale, tak v žádný okamžik není celá zóna v Praze 7 100 % odsazená. Prostě poptávka po místech není rovnoměrně rozložená.
Ještě krátce naposled k té ulici Jana Zajíce: proč to vlastně trvalo tak dlouho?
Tři čtvrtě roku trvalo přesvědčit pražskou plynárenskou distribuci, abychom mohli do jejich ochranného pásma. Pak památkáři. A co se celkové délky týče: u nás to trvá naopak relativně krátce. My s developery a stavebními firmami jednáme korektně a tvrdě. A od začátku oni vědí, na čem jsou. Na sedmičce se nám tu dobu povedlo výrazně zkrátit: teď už se staví projekty, do kterých my jsme vstupovali v minulém volebním období. A už jsou ve finále.
Můžete ty projekty jmenovat?
Máme dojednáno parkování v Paláci Stromovka, tam bude za dvacku 150 míst pro rezidenty v režimu od 8 večer do 8 ráno. Teď jsme otevřeli nové parkoviště i pro rezidenty v ulici Jankovcova... My jsme vnímáni spíše jako podporovatelé cyklo a pěších a vida, děláme i něco pro automobilisty…. Jsme jediná městská část v centru, která podobný projekt dotáhla do konce.
A proč nebudou nové parkovací domy?
Za současných toků peněz mezi městskou částí a magistrátem, za současného nastavení ceny za parkovací oprávnění, na to nikdy nebudeme mít. Protože vždycky bude pro nás důležitější opravit střechu na škole. Město stárne, každé volební bychom měli stavět např. jeden dům pro seniory. Do roku 2050 se zvýší průměrný věk a bude hodně lidí nad 80 let. A ti lidé, kteří tady žijí celý život, tak se nebudou chtít na stáří stěhovat někam na vesnici. Nebylo by úplně fér teď slibovat, ano my tady za 5 let budeme stavět parkovací domy, nemáme navíc ani dostupné pozemky. Taky lze jen stěží předpokládat, že někdo koupí dům, zbourá ho a postaví tam garáže. To památkáři v centru jen tak nepovolí a ekonomicky to investorovi nikdy nevyjde. Hodně doufám, že parkování v Praze 7 vyřeší i nová zástavba v Bubnech Zátorech, kde budeme požadovat v podzemních garážích budov noční parkování pro rezidenty, podobně jako jsme to dojednali s Palácem Stromovka.
Zkuste teď být vizionářem: co byste chtěl, aby se v Praze změnilo do roku 2050?
Jedna věc je, co bych chtěl, druhá věc je, jaké budou reálné potřeby města. Ovšem doufám, že v roce 2050 už nebudeme dýchat ty dieselové smrady. Já bych chtěl město, kde v ulicích dominuje zeleň. Chci žít ve městě, kde budu moct pouštět děti na ulici, aniž bych se bál. To, že se na změnu klimatu budeme muset adaptovat, to, že ve vnitřním centru bude aut míň, to je nezvratný trend. A taky bych chtěl, aby lidi nemuseli z města na víkendy utíkat.
Reklama
foto: Autor a Profimedia