Olga Richterová: Města by si měla nechávat malé byty pro seniory

Na adrese Sociálnísystém.cz spustili Piráti webovou aplikaci, která má potřebným pomoci se zorientovat ve složitém systému dávek, nároků a informací o sociálním systému. Za projektem stojí poslankyně Olga Richterová z Prahy 10, kde také v politice začínala. Tvorba na první pohled jednoduchého webu trvala půl roku. „Právě ta jednoduchost je nejpracnější, ale stojí to za to. A z reakcí občanů je poznat, že si toho cení,“ říká Olga Richterová.

Co z webu občané zjistí?

Velmi přehledně a rychle se dozvědí, na co mají a nemají v rámci sociálního systému nárok. Je to celkový přehled dávkového systému. Pro ty, kteří by to chtěli zkoumat do hloubky, jsou tam i čísla, přehledy vyplacených dávek za daný rok. Také se snažím napravit některé zažité nesprávné informace, například to, že sociální dávky tvoří největší položku ve státním rozpočtu.

A netvoří?

Ne. Pod pojem „sociální dávka“ si lidé zaškatulkovali třeba důchod, a i když náklady na starobní důchody opravdu představují zásadní část nákladů na sociální oblast, nejsou to dávky. Klíčovou rolí státu je zajištění starých a nemohoucích a náš přehled je důležitý hlavně pro lidi, kteří by se mohli nechat lehce odradit úřednickou byrokracií.

Web se bude měnit tak, jak se budou měnit zákony. A jednou za rok chceme aktualizovat souhrnná čísla, ať lidé vědí, kolik nás sociální systém stojí. 

Určitě už jste slyšeli někoho říkat: „No, oni si to vyřvali a já mám smůlu.“ Náš web poskytuje všem lidem vodítko, nemůžeme zaručit, že opravdu dostanou, co by dostat měli. Ale když budou vědět, jestli mají jít na správu sociálního zabezpečení nebo úřad práce, jde to mnohem jednodušeji.

Jak lidé na web reagují?

Typická reakce zní: No, tohle by měl dělat stát nebo ministerstvo, ti na to mají zdroje! Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo ve stejný den zprávu, že bude mít po letech nový webový portál. Rivalita samozřejmě vede k lepším službám, ale my jsme s ministerstvem soutěžit nechtěli.

Budete web nějakým způsobem aktualizovat?

Z reakcí veřejnosti vyšlo najevo, že na stávajícím obsahu není potřeba nic měnit – lidé si jen přejí doplnění a rozšíření, na což my ale nemáme prostředky. Můžeme udělat třeba fundraising na integrovanou kalkulačku, ale tu už můžete najít třeba na webu Peníze.cz a my nechceme dublovat už existující službu. Náš web vznikl proto, že tu nic takového nebylo.

Budeme samozřejmě reagovat na změny zákonů. Když se zvýší rodičovská, samozřejmě to změníme. A jednou za rok chceme souhrnná čísla, ať lidé vědí, kolik nás sociální systém stojí jako celek a kolik jeho části – například dávky ve hmotné nouzi jsou objemově miniaturní, zatímco hlavní položka jsou starobní důchody.

Existuje vůbec něco, co stát v této oblasti dělá dobře?

Takových oblastí je samozřejmě spousta. Umíme strašně dobře primární prevenci, máme bomba lidi, kteří roky drží v terénu protidrogové služby, a na většině míst je i velice kvalitní nabídka školních programů. Ty ale musí být dlouhodobé, nesmí se jednat o jednorázové projekty typu Revolution Train. Slušně se rozjíždí také decentralizace psychiatrické péče, to je krok správným směrem. Když víme, že něco funguje, pojďme to podpořit i jinde – příkladem může být třeba práce s komunitami.

V čem spočívá naopak největší slabina našeho současného sociálního systému?

Že nepotřebuje životní strategie, které vedou k samostatnosti. Místo toho jen udržuje status quo. Vezměte si třeba invalidní důchodce. Z důchodu se vyžít nedá, takže si musejí hledat práci, což je velice obtížné. A mně se třeba podařilo prosadit, aby lidé s postižením, kteří do práce chodí, neměli významně snížený příspěvek na auto.

Když jste třeba ochrnutý, jezdíte do práce a odvádíte nemalé částky na zdravotní a sociální pojištění, tak dostanete 120 tisíc na auto. A lidé, kteří nepracují a autem tolik nejezdí, dostanou automaticky 200 tisíc. Česká asociace paraplegiků dala podnět, já to podpořila. Prošlo to ale jen díky dvěma hlasům. Bylo nesmírně těžké sněmovnu přesvědčit, že je správné podpořit ty, kteří se snaží, zvlášť když nárůst nákladů pro státní rozpočet je pouze osm milionů korun ročně. Ovšem stát je tak nastavený: Kdo má peníze, ať je mu podpora výrazně snížena.

Podobné problémy řeší i nezaměstnaní. Když chtějí nastoupit do práce, riskují, že o spoustu peněz přijdou…

Člověk je bytost zvyková, která si postupně na věci zvyká. Když se vám rozvíjí třeba závažná choroba, tak potřebujete postupné posuzování a postupnou podporu. A když se podobně vracíte do práce po delší době, nejde všechno hned. Díky současné politice lidé často zůstávají v tom systému, protože jim dává jistotu. Sice bídnou, ale jistotu.

Je až děsivé, že tak zásadní věci závisí na hlasování často i jednoho dvou poslanců…

Ano. A já chci poděkovat ČSSD, díky které to prošlo, také pěti poslancům ANO, jedna z jejich poslankyň ten pozměňovací návrh podepsala dokonce se mnou.

Jak má pak člověk zůstat optimistou, když by se tam takových věcí mělo řešit víc?

Optimismus přináší třeba to, že Piráti velice podrobně připomínkují návrhy už v okamžiku, kdy jdou do prvního připomínkového řízení, ne až když jsou projednané vládou a podané sněmovně. To už je vlastně relativně pozdě, pak už jsou tady jen možnosti parametrických pozměňovacích návrhů. Úplně klíčové ale je, že vláda chystá významný nový zákon o zálohovém výživném. My víme, že jsou rodiče, kteří skutečně nechtějí výživné platit, a pak na to doplácejí děti. Proto nedává smysl, aby stát rodiny s dětmi nepodporoval. Když to neudělá, tak se z vymáhání výživného stane začarovaný kruh.

Co by se mělo udělat dál?

Ideální by bylo i zvyšovat nebo pravidelně valorizovat základní dávky, například životní minimum. Měla jsem schůzku s člověkem, na jehož analytické práci definovaná částka životního minima stojí, a on mi ukazoval všechny položky, ze kterých se to skládá. Drogerie, potraviny… Vycházelo to přitom z cen před 12 lety. Dnes by měli lidé dostávat o 1 400 víc. A na tom chci ukázat, jak opravdu tlačíme všechny, kteří jsou na sociálním systému závislí, do pasti. Uvedu příklad: Někteří invalidní důchodci nemají nárok na rozumný invalidní důchod proto, že zkoušeli pracovat. Bylo jim dvacet, měli nerozpoznanou psychiatrickou diagnózu, pokusili se pracovat a dnes berou 3 500 korun důchod.

Ten problém je systémový. Hmotná nouze jim moc nepomůže, protože je nízká a nevalorizovaná. U často kritizovaných dávek na bydlení je problém v tom, že úřady důsledně nekontrolovaly, jak vypadají podmínky v ubytovnách, a tím umožnily velký sešup kvality bydlení. Dnes máme řadu seniorů, kteří bydlí právě díky těmto dávkám, zejména ve velkých městech jejich počet narůstá. Jsou to osamělí lidé, kteří mají největší problém uplatit nájem.

Můžou na to mít vliv města? Co by měla třeba udělat Praha?

Města, a to nejen Praha, by si měla nechávat malé byty, jež jsou vhodné pro seniory. Chceme maximálně vstřícné město, a to je naše pirátská politika nejen na pražském magistrátu.

Nedávno prošel zákon o oddlužení lidí, kteří se zadlužili už jako děti. Dluh teď mohou splatit do tří let bez ohledu na jeho výši. Pro některé je to ale málo, například nedávno vyšel článek na serveru A2larm, kde se píše: Dětem se otevřela naděje na život bez dluhů, nikoliv na spravedlnost. Je tedy tato věc nastavená správně?

Tohle se schválilo v jednom jediném čtení, podle takzvaného paragrafu 90, aby do toho nikdo nešťoural. Samozřejmě to není dokonalé, ale bylo to něco, na čem byl kompletní konsensus. Tím, že jsme to schválili takto rychle, tak to půjde hned do Senátu i k prezidentovi a začne to platit. Mimochodem, schválili jsme také jednu věc, která se projeví od roku 2022. Zákony začnou vstupovat v platnost jednou za půl roku, k jasnému datu, aby už lidé nebyli tak zmatení, co vše na ně může stát přichystat.

Takže nebudou lidé muset sledovat aktualizace sbírky zákonů?

Doufejme, že nebudou. Věci se daří a hýbou.

Reklama

foto: Profimedia a archiv Olgy Richterové, zdroj: Olga Richterová