Tomáš Portlík: Nechci, aby se výběrové řízení na mobiliář záměrně zdržovalo

Smlouva na provozování městského mobiliáře byla uzavřena roku 1994, jedná se o jednu z nejdéle platných pražských smluv. Podle mnohých je pro metropoli značně nevýhodná a podle Tomáše Portlíka, předsedy Regionálního sdružení ODS v Praze, patří podmínky smlouvy v rámci evropských měst k nejhorším. „Trh s reklamou je dynamický a reflektuje změny, jenomže současná smlouva běží dlouhodobě, aniž by byla za těch pětadvacet let podrobená jakémukoliv tržnímu testu,“ říká.

„Současného provozovatele JCDecaux tak nic nenutí k tomu, aby upgradoval jak systém, tak cenu. A je to naprosto přirozený jev. Pokud by nad politiky nevisel Damoklův meč voleb, které jsou každé čtyři roky, také nebudou mít motivaci se zlepšovat. To samé platí pro trh. Pokud v reklamě nebudou platit tržní pravidla, nebudou se firmy o lepší podmínky vůbec snažit. Proč by to dělaly?“

No něco se občas přece jen mění. A snad i k lepšímu…

Ano, možná někde vylepší design zastávky, ale to dělají spíš kvůli svému korporátnímu brandu než kvůli tomu, že by to dělali pro město. A město by samozřejmě mělo mít zájem na co nejlepších podmínkách. Já jsem přesvědčen, že po dvou dekádách se Praha v oblasti mobiliáře potřebuje trošku nadechnout. Neříkám, že to má dělat jiná firma. Má to dělat ta nejlepší firma. A to se právě pozná jen z toho tržního testu.

Současnému provozovateli mobiliáře končí smlouva v roce 2021. Výběrové řízení musí být uzavřeno ale dostatečnou dobu předtím, aby případný nový provozovatel měl šanci všechno připravit. Dá se to rozumně stihnout?

Já hlavně nechci, aby docházelo k tomu, že se bude výběrové řízení záměrně zdržovat. Pevně ale věřím v to, že s touto variantou nikdo nepočítá, ani z členů komise nemám pocit, že by ji kdokoliv z nich preferoval. Zásadní odpovědnost leží především na radním Janu Chabrovi (TOP 09, pozn. redakce) a on dělá maximum pro to, aby daná soutěž proběhla. Protože kdyby neproběhla, ochudíme Pražany o možnost mít něco lepšího. Minimálně je ochudíme o dost peněz. Já samozřejmě nemám křišťálovou kouli a nevím, jak to dopadne, na druhou stranu pokud soutěž proběhne, ukáže se, jak velký ten problém dvacetileté smlouvy vlastně byl. Jako Pražana a představitele samosprávy mě to zajímá. A mohu slíbit, že uděláme maximum pro to, aby ta soutěž proběhla včas.

No ale co kdyby to přes veškerou dobrou vůli nedopadlo?

Víte, já nerad přemýšlím defétisticky. Nechci přemýšlet o jiných variantách a přiznám se, že zatím ani nemám ten pocit, že bych o nich měl přemýšlet. Tohle je praktická věc a měli bychom se na ní shodnout napříč stranami. Tak už to v komunální politice chodí.

Mám dbát na to, aby město řádně hospodařilo se svým majetkem, což činím. Udělám všechno pro to, aby soutěž vypsaná byla.

Podívejte se, my jsme byli zvolení jako zástupci občanů proto, abychom pracovali. A tohle je prostě naše práce. Já jsem opoziční zastupitel, který má dbát na to, aby město řádně hospodařilo se svým majetkem, což činím. A také jsem voleným členem komise pro mobiliář a udělám všechno pro to, aby soutěž vypsaná byla. 

Současný magistrát skloňuje ve všech pádech slovo „transparentnost“. Jak vlastně garantovat transparentnost a také de facto čistotu celého tendru? Zveřejňovat všechno?

Slovo transparentnost se za posledních 10 let sémanticky posunulo už trošku někam jinam. Vykládá se tak, že vy nesmíte znát nikoho, kdo se třeba účastní nějakého výběrového řízení. Všichni jsme ale lidé a komunikujeme spolu, známe se s někým víc a s někým míň, to je prostě normální. A kdo tvrdí, že to nedělá, tak je buď nadčlověk, nebo lže. Slovo transparentní pro mě znamená, že celý můj rozhodovací proces je popsaný, definovaný a že si kdokoliv může udělat představu, na základě čeho jsem se rozhodoval. Například my jsme měli na Praze 9 rozklikávací rozpočty a zveřejňovali jsme smlouvy, aniž by nám to ukládal zákon. Je naprosto běžné a normální, že v penězích má být pořádek. Lidi mají vědět, za co se utrácejí veřejné prostředky. Že vás pak cepují, že jste je utratili špatně, to je už úplně jiná diskuze.

Ten základ má být ale reálně popsaný a zdokumentovaný. A transparentnost pro mě znamená názorný a jasný přehled vztahů a rozhodovacích procesů. Transparentnost je pro mě to, že když chci ve volebním období něco dokázat, napíšu to do svého volebního programu a hrdě se pak k tomu hlásím. Ne že to tahám jak zajíce z klobouku v průběhu volebního období. Transparentnost je pro mě to, že když se mě někdo pokouší o něčem přesvědčit, tak si zachovám odstup bez ohledu na to, jak blízký mi ten někdo je.

Chytré město potřebuje chytrý veřejný prostor. Jak vy si osobně představujete chytrý mobiliář, chytrou infrastrukturu?

Já si myslím, že výraz smart city je už dnes něco jako svého času fotovoltaika. Nevím přesně, která korporace ho vymyslela, nicméně v současné době platí, že když ho používáte, tak vytváříte ve veřejném mínění pocit, že jste in. A zároveň vytváříte pocit, že když děláte chytré věci, je důvod do toho strkat veřejné peníze. Když ale pak uděláte inventuru chytrých věcí, tak už to tak optimistické zjištění není. V Karlíně stojí pár solárních laviček, stálo to 280 tisíc a nikdo se o ně nestará. Pochopitelně, kdo by se o takovou vertikální lavičku staral? Na tom není vůbec nic smart, je to čistá žumpa na peníze.

No ale některé prvky smart city zcela jistě užitečné jsou…

Ale to každopádně, například chytré semafory, dopravní značení... Záleží ale na tom, jak to prezentujete a pojímáte. Dobrý příklad je třeba wifi v metru. Ta tam v současné době není a pro mě to znamená, že jsme bohužel neandrtálci. Na wifině v metru přece není nic smart, to by měla být dnes přirozená věc, běžná součást uvažování o městě jako takovém.

Celý koncept je dnes založen na sběru a využití velkého množství dat. Umí to Praha dnes?

Samotný sběr dat vůbec neznamená, že s těmi daty jakkoliv naložíte. Pokud nebudete mít aplikace na práci s takovými daty, tak vám nepomůže ani stonásobný tým analytiků. Určitě bychom měli sbírat data od operátorů. Když vezmeme všechny čítače na silnicích a dopočítáme všechny turnikety, nikdy to neudělá tak dokonalý obrázek jako ve chvíli, kdy mobilní operátor rozdělí uživatele podle toho, kdo jede autem a kdo jede metrem.

A na co by se taková data dala využít?

Třeba při plánování staveb a konstrukcí nebo třeba při dopravě. Když se rozpouští koncert v Letňanech, který navštíví víc než 70 tisíc lidí, tak je i pro krizové scénáře strašně důležité vidět, jak rychle se tohle množství rozpouští z Letňan do celé Prahy, jak dlouho jsou zácpy na metru, co je potřeba posílit. Dnes se to neděje, protože operátoři si za to říkají relativně hodně peněz. Myslím si, že tady by měla být i legislativní iniciativa hlavního města Prahy, mělo by se stanovit, za jakých podmínek a ve kterých případech budou operátoři poskytovat městu data.

To všechno ale není smart city, to je prostě zdravý selský rozum. To je stejné, jako když se dneska zaříkáme slovem klimatická změna… Podle mě kterýkoliv člen rady města, který se nestará o životní prostředí, nemá na svém místě vůbec co pohledávat.  Klimatické argumenty se často používají jako marketingový nástroj a nakonec stejně zjistíte, že v těch dotačních titulech je 80 procent podezřelých a zbytečných věcí. Když uděláme závěrečný součet, kolik peněz jsme do projektu dali a kolik jsme z něj získali, zjistíme, že jsme byli vlastně velmi neekologičtí. A obdobně hloupí můžeme být i u smart cities.

Současný primátor Zdeněk Hřib zmínil, že pokud město uzavře smlouvu se soukromým dodavatelem, pak data, která v rámci plnění této smlouvy vzniknou, by měla patřit městu. Ne vždy to tak je. Například data o počtu cestujících v příměstských autobusech spravuje soukromá firma a město k nim nemá přístup, což může velmi ztěžovat například plánování hromadné dopravy. Souhlasíte tedy s primátorem a jeho modelem datové suverenity?

V tomto případě zcela zásadně a bezvýhradně. To, co jste uvedl jako příklad, je otázka vnitřního klientelismu. Ty firmy chtějí daný systém uchovat, mají tam třeba dlouhodobou smlouvu, třeba to dělají z jiného důvodu… Tyhle věci by ale bez jakýchkoliv řečí měly patřit městu. A neexistuje žádná výjimka. Pokud se to některému z účastníků výběrových řízení nelíbí, má svobodnou volbu se neúčastnit. Koneckonců je to standardní i v privátním byznysu, například ti, kteří staví velká obchodní investorská centra, mají přehled o tom, kdo má kolik zákazníků. Je to trend doby a nevidím jediný důvod, proč by to nedělal veřejný sektor.

Představte si, že máte kouzelnou hůlku a jedno jediné konkrétní přání. Co byste v Praze změnil?

Já bych si přál okamžitě dokončit pražský okruh a jeho vnitřní část zahloubit v podzemí. Přesně tak, jak ho teď pražská koalice představila. Na projektech, které Pražanům ulehčí život, bychom měli spolupracovat, ať už jsme v koalici nebo opozici.

Reklama

foto: Archiv, zdroj: Tomáš Portlík (ODS)