Autor projektu Praha Neznámá: Praha má v sobě kus Šumavy, Paříže i Ria

Petr Ryska, autor projektu Praha Neznámá, patří k lidem, kterým během řeči doslova visíte na rtech. O Praze toho ví jako málokdo, asi proto, že se o ni zajímá už od dětství, které strávil na Petřinách. „Už tehdy jsem chodil po skrytých pražských zákoutích, hlavně do Veleslavína, což je dodnes taková vesnička se zvoničkou a zámkem. Potom jsem začal studovat na Gymnáziu Jana Keplera na Pohořelci, to jsem se zase dostal na Nový Svět, kterým jsem také hodně procházel,“ vypráví Petr. A právě při těchhle procházkách ho napadlo, že by byla škoda nechat si všechny ty zajímavé informace a místa jen pro sebe.

Proto v květnu 2013 založil blog, aby popsal všech 112 pražských čtvrtí a aby mohl na procházky přizvat lidi, kteří se o Prahu také zajímají. „Jenom popsat všechny ty čtvrti je ale samozřejmě práce na víc než jeden život, takže jsem začal spíš zajímavými okrajovými oblastmi. Jako první se na blogu objevily Staré Bohnice,“ vzpomíná.

O projekt byl překvapivě zájem hned od první vycházky na Nový Svět, která prý dodnes patří k nejoblíbenějším. „Když jsem ji v lednu 2015 pořádal, říkal jsem si, že tam určitě nikdo nepřijde, proto jsem pozval kamarády. Ale zájem předčil očekávání a já musel přidávat další a další.“ S Petrem jsme se sešli přímo v sídle Prahy Neznámé na Žižkově a v první části rozhovoru si povídali o historických částech bez turistů, nejzajímavějších zákoutích, o zastavování Prahy i o tom, kde by ideálně měly vznikat nové byty. A protože jsme se docela rozpovídali, přineseme vám za týden i Prahu Neznámou, díl druhý.

V jednom rozhovoru jste říkal, že ve vás každá čtvrť Prahy vyvolává rozdílné pocity. Jaké?

Ano, v Praze jsou všechny ty rozdíly dány terénem, dobou vzniku a účelem. Takže zatímco třeba v Karlíně najdeme široké pravoúhlé ulice, Žižkov je, chudák, natěsnaný na kopci. Je divoký a neuspořádaný. Nebo Vinohrady, původně stavěné pro úředníky, jsou plánovitě rozvržené s rovnými ulicemi, jako je například Korunní. A já se právě v každé té čtvrti snažím najít určitou výjimečnost, prožít její atmosféru. Dlouho jsem třeba nevěděl, kam zařadit Horní Počernice, připadaly mi nudné. Až pak mi kamarádka řekla, že jí připomínají High Street na nějakém americkém maloměstě, tak jsem si to v tom taky našel.

Jaké pražské oblasti jsou podle vás nejunikátnější?

Těch je tu spousta. Ale zmínil bych třeba dřevěné chodníčky přes mokřady, podobné těm na Šumavě, konkrétně v Hostavicích na Praze 9 nebo v Hostivaři u Toulcova dvora. Pak třeba nouzové domy na Slatinách ještě z první republiky, které připomínají slumy. Ani nemusíte jezdit do Rio de Janeira.

Na Ořechovce zase najdeme kus staré dobré Anglie, kde je taková typická architektura v Lomené ulici. Na Jánském vršku na Malé Straně zase najdeme úzké uličky podobné těm italským. No a Kodaňská ulice ve Vršovicích nám může evokovat Paříž.

Má staré historické centrum ještě nějaká neprobádaná zákoutí bez turistů?

Rozhodně. Ať už je to zmiňovaný Nový Svět, Jánský vršek, okolí Anenského náměstí nebo Haštalská čtvrť. Tam ještě turisté moc nechodí a atmosféra se tam dá pořádně procítit. Rád chodím i do mystického Horního Nového Města v okolí Apolináře.

Bohužel nemizí jen cenné velké solitéry, jako je Transgas a hotel Praha, ale třeba i rodinné domky z ucelených vilkových čtvrtí. 

Tam si na vycházkách ukazujeme různé prapodivné instituce, které člověka provází celý život. Najdeme tam nejen porodnici, snad jediný světlý bod, ale také adiktologii, venerologii, léčebnu HIV, také psychiatrickou kliniku... V roce 1826 tu byl založen první větší ústav choromyslných v českých zemích. A když sestupujete shora od Apolináře dolů na Albertov tím příkrým schodištěm, po levé ruce tu máte takové malé výběžky, nebo rotundy. To jsou pitevní sály soudního lékařství. Když v létě větrají, můžete dokonce nahlédnout dovnitř.

Flowee sídlí na Pankráci, co je zajímavého tam kromě moderní zástavby?

Určitě Zelená liška, což je první prvorepublikové sídliště s pavlačovými domy, které vznikalo někdy ve třicátých letech pro chudé lidi, kteří tam měli malinkaté bytečky.

Ačkoli už se tehdy stavěly moderní funkcionalistické domy, tak byty na Lišce neměly ani ústřední topení, protože architekti správně předpokládali, že by se obyvatelé domů nebyli schopni domluvit na placení záloh. Místo toho tu tedy byla normální kamna na tuhá paliva. Domy byly pavlačové kvůli snadnému větrání, protože v té době hodně zuřily různé nemoci jako tyfus nebo tuberkulóza.

Na konci roku 2019 byla dokončena demolice budovy Transgasu, kterou mnoho odborníků považovalo za významnou památku. Víte v současnosti o dalších pražských pokladech, kterým hrozí zánik?

Bohužel nemizí jen cenné velké solitéry, jako je Transgas a hotel Praha, ale třeba i rodinné domky z ucelených vilkových čtvrtí.

Teď právě to má být jeden původní domek z roku 1922 s krásným roubeným arkýřem ve štítě v kolonii Domov na Žižkově.

Co říkáte pražským novodobým stavbám? Dosahují podle vás alespoň některé světové úrovně?

Tady situace není příliš dobrá, novodobé stavby jsou za posledních třicet let spíš průměrné až podprůměrné úrovně. Jedinou zářnou výjimkou na světové úrovni je pořád Tančící dům.

Co byste rád na současné Praze změnil?

Nelíbí se mi její zahušťování. Všímám si, že během několika posledních let se tu kvůli tomu zhoršuje kvalita bydlení. Třeba zrovna tady na Žižkově kolem Nákladového nádraží už není dostatečný poměr zelených ploch. Problém je i veřejná doprava, tramvaje do centra bývají totálně narvané, hlavně devítka. Nedokážu si představit, jak poberou těch čtrnáct tisíc lidí, pro které má vzniknout sídliště právě na místě Nákladového nádraží. Situaci by v budoucnu ani příliš nevyřešila případná linka D, která se centru vyhýbá.

Také se mi nelíbí, že urbanisté v současnosti zabraňují výstavbě v okrajových částech Prahy. Tím se však celá zástavba jenom posouvá za hranici města, kde potom začíná urbanistická kaše, tedy satelity s rodinnými domy, hned vedle či o kousek dál přes pole skladové haly, kancelářské budovy a ohrady s buldozéry – všechno bez ladu a skladu. Právě to vysouvání rodinných i bytových domů za hranice města má za vinu dalekosáhlé ničení i vzdálené krajiny a zatěžování komunikací.

Kde ale tedy stavět, když Praha stále potřebuje nové byty?

Ideální by bylo využít území v rámci města, která jsou podél metra a železnic, případně tramvaje. Třeba kolem Stodůlek, Slivence a Lochkova jsou rozsáhlé plochy, kde půda nemá velkou bonitu. Tam by mohly vzniknout bytové i rodinné domy. Hodně by se také dala využít oblast Dolních Počernic, Běchovic, Újezdu nad Lesy, kde je také železnice, a znamenalo by to pohodlnou dopravu budoucích obyvatel do centra a nižší dopravní zátěž na příjezdových komunikacích. Nebál bych se prostě stavět na půdách nižší bonity v rámci Prahy, než abychom ničili úrodnou půdu například v Polabí.

A co se týká zahušťování vnitřního města, když už bych něco stavěl, tak velmi opatrně. Zástavba by měla být přiměřená, třeba do pěti pater, a hlavně bych vyčlenil dostatek místa na parky, řekněme třetinu z plochy brownfieldů. Rovněž je nutné dopravně propočítat, zda okolní komunikace novou zátěž unesou. Musíme se k problematice růstu města stavět objektivně a ve všech souvislostech a ne jen ideologicky vykřikovat, že Praha se bude uvnitř zahušťovat a na okrajích se nebude rozšiřovat. Víme, že se rozšiřovat bude, jde jen o to, jakou formou.

Reklama

foto: Michaela Cásková a Praha Neznámá, zdroj: Praha Neznámá