V seriálu Praha seniorům, který připravuje Flowee City ve spolupráci s Praha TV, jsme o situaci pražských seniorů mluvili i s pražskou radní Milenou Johnovou (Praha sobě). Právě ona má na starosti sociální péči, která se potýká s nedostatkem ochranných pomůcek i personálu. Personál, který je kvůli onemocnění v karanténě, nebo se musí starat o vlastní děti, mají částečně nahradit studenti. A co se týče seniorů, tak kromě linky 800 160 166, kde si mohou objednat léky nebo nákupy, vznikla i odborná skupina, jež dává aktuální doporučení. A co doporučuje pražským seniorům Milena Johnová? Hlavně dobrou náladu.
Krizový štáb i poslední rady města řešily opatření, která byla zaměřená na seniory. Jaká ta opatření jsou a případně ještě budou?
My jsme přednostně vybavili všechny pražské seniorské služby rouškami, aby pracovníci chránili sebe i své klienty. Připravili jsme také seniorskou linku, na kterou můžou osamělí starší lidé volat v případě, že potřebují nakoupit, donést léky z lékárny nebo nějakou jinou pomoc, a nemají v rodině nikoho, kdo by jim pomohl.
Studenti, kteří se nám hlásí, budou k dispozici službám, které přichází o pracovníky kvůli ošetřování či péči o děti nebo třeba kvůli karanténě.
Specificky kvůli seniorům jsme k lince 800 160 166, na které velmi participují lidé z organizace Život 90, připojili i další pomoc a to je dobrovolnictví. O to se zase stará organizace Český červený kříž, která vyzývá a u nás před úřadem na Mariánském náměstí registruje a školí lidi, kteří mají zájem seniorům pomáhat. Další věc, která na linku pro seniory navazuje, je plán přesunout síly v pečovatelské službě, protože tradiční obědy, které běžně pečovatelská služba zabezpečuje, dnes vlastně může převzít ta seniorská linka a dobrovolníci.
Pokud nastane krizová situace a senioři mají podezření, že se nakazili koronavirem, kam se mají obrátit? Slouží ta linka také k poskytování zdravotních informací?
Určitě mohou na stejnou linku. Tam se poradí o tom, co podniknout dál, jestli volat na linku 1212, kterou zřídilo Ministerstvo zdravotnictví, nebo udělat něco jiného, třeba zavolat svému ošetřujícímu lékaři. Určitě je to linka, která pomáhá i s informacemi ohledně nemoci.
Mluvilo se o aktivizaci pražských studentů, kteří teď nechodí do škol. Jakým způsobem budou zapojeni?
Studenti, kteří se nám hlásí, budou k dispozici službám, které přichází o pracovníky kvůli ošetřování či péči o děti nebo třeba kvůli karanténě. Studenti by měli nahradit tyhle zdroje v sociálních službách, případně by měli posílit ty služby a tu pomoc tam, kde je jí potřeba nejvíc. Zase je to spojené s tím, že starší lidé by neměli chodit do míst, kde se shlukuje víc lidí, jako jsou obchody, lékárny nebo jiná místa, kde si potřebují něco vyřídit. A aktuálně není kapacita standardních služeb, které by pomohly.
Mluvili jste také o tom, že vytvoříte speciální komunikační materiály a kampaň pro seniory. Jak ta bude vypadat?
My jsme vytvořili skupinu lidí, kteří se dlouhodobě věnují lidem v seniorském věku. Je tam gerontolog, zástupci sociálních služeb, které pracují se seniory, a další odborníci. Snažíme se společně přijít na to, co by v tento okamžik bylo zejména ve vztahu k sociálním službám zásadní.
Všichni se s takovou extrémní situací setkáváme poprvé a řada těch služeb si neví rady, vymýšlejí ale i skvělé věci, které lze rovnou sdílet, nebo jen doplnit o odborný pohled. A v tom bychom chtěli pomoci. Jde o záležitosti typu, jak mít co nejlepší krizový plán právě na situace, kdy bude ubývat personál.
Jak byste vy osobně bez ohledu na kampaň chtěla pražské seniory povzbudit?
Chtěla bych všem starším lidem vzkázat, že to přejde. Je to těžká doba, ale jednou skončí. Je důležité udržet si dobrou náladu, udělat všechno pro to, aby i starší lidé vydrželi dobře naladěni, aby si udrželi fyzičku. Já bych jim poradila, aby se spojili se svými blízkými, třeba nějakou alternativní formou, když už nemohou osobně. Aby překonali tu nechuť pracovat třeba s počítačem nebo telefonem a nastavili si nějaký komunikační kanál tak, aby se mohli s blízkými třeba i vidět. Přála bych jim tedy, aby se snažili zůstat v kontaktu, věřili tomu, že to přejde, a dělali všechno pro to, aby byli aktivní. Aby se snažili dělat co nejnormálněji věci, které dělali doteď.