Neměl jsem a nemám auto. Odmalička funguju jako nadšený pražský chodec, jezdím „sockou“, dnes i po městě vlakem, což je to snad nejrychlejší způsob dopravy z jednoho konce metropole na druhý. A zkusil jsem i koloběžku. Cyklista už ze mě nebude, ostatně na Vinohrady je to do kopce, to by mě nebavilo. I když na noční jízdy Amsterodamem na kole koupeném za pár guldenů vzpomínám rád. Ale Amsterodam je na rovině, že.
Zdražení pražské MHD se mě tedy týká velmi. Vadí mi ze tří důvodů. Zaprvé: Každému vadí zdražení čehokoli, co používá. Zadruhé si myslím, že chceme-li omezit auta, musíme podporovat městskou hromadnou dopravu. Zatřetí bych nejdřív čekal představení nějakého uceleného systému dopravy po městě a až pak zdražení toho způsobu dopravy, který používají obyčejní lidé nejvíc.
V zemi Cimrmana
V Praze se už několik let nic smysluplného v dopravě nepostavilo. Naposledy to byla Blanka. Cesta správná: auta dostat pod zem. Leč marně čeká na sestřičku či bratříčka. Na letiště stále jezdíme autobusem, který končí u toho vlezu do metra, kde neměli jezdící schody, což bylo takové pěkné přivítání v zemi Járy Cimrmana, tohoto pravého pionýra slepých uliček. Okruh stále není, v Podbabě je přes Vltavu místo toho zatím převozník a prý tam postaví do Ďáblic či Bohnic lanovku, což mě vrací k Cimrmanovi, ale nechci se opakovat. Středočeši si dělají z Prahy parkoviště a tváří se, že musí autem dojet po městě kamkoliv jako u nich na vesnici. Jediné, co popravdě funguje, je „socka“, a tak ji zdražíme.
Máme funkční městskou hromadnou dopravu, ale v akci stále dost tramvají, po jejichž schodech abyste kočárek tahali za pomoci zkušených šerpů.
Strategie pražské dopravy mi připomíná pohádku Chytrá horákyně s úkolem „přijď ke mně ne oblečená, ne nahá, ne pěšky a ne na koni ani na voze, ne po cestě a ne mimo cestu“. Máme tu část dopravy pod zemí, ale ne zcela a dostatečně, podporujeme cyklostezky, ale nemyslíme na seniory uskakující před cyklohipstery na chodnících ani na rodiny ze sídlišť, odkud se denní provoz špatně na šlapadlech obhospodařuje. Máme funkční městskou hromadnou dopravu, ale v akci stále dost tramvají, po jejichž schodech abyste kočárek tahali za pomoci zkušených šerpů. Prostě v mnoha věcech jsme dobře začali, ale kdesi se to zarazilo a my jsme si na tu polovičatost zvykli. Jak to tak u nás chodí.
Co za to?
Chtějí-li konšelé zdražovat MHD, nechť tedy prosím řeknou, co je pro ně v pražské dopravě podstatné a kdy to bude postavené. Místo přemalování tramvají nechť se koupí tramvaje nízkopodlažní, matky si kočárky za kolo zaháknout nemůžou. Omezit auta v Praze klidně, ale ne bez možnosti ono město objet nebo podjet. Rozšiřme pěší zóny, ale inteligentnějším způsobem než na Smetanově nábřeží u pověstné věčně prázdné občerstvovací zahrádky, jež je před auty i chodci schována za betonovou zábranou pod trolejí.
Kdybych viděl a slyšel člověka s vizí, který by předvedl, jak bude vypadat doprava v Praze 21. století, klidně si připlatím. Budu to brát jako zálohu na lepší časy.
Pražská hromadná doprava je vskutku levnější než mnohé jiné a horší. Ale to není argument pro její zdražení. Co dostanu navíc, když si připlatím? Zdá se mi, že nic. 3D modely té lanovky, obrázky nových stanic metra, čáry, kudy půjde okruh, až někdo bude mít odvahu a schopnosti ho prosadit. Kdybych viděl a slyšel člověka s vizí, který by předvedl, jak bude vypadat doprava v Praze 21. století, klidně si připlatím. Budu to brát jako zálohu na lepší časy. Ale zatím vidím jen neuspořádané kroky, narychlo spíchnuté sliby a vizi ve stylu „ani pěšky, ani na koni, ani na voze“. Proto mně to zdražení „socky“ vadí.
PS: Ta studánka nad Podolím, na kterou jsem se ptal minule, existuje. Jmenuje se Topolka. Děkuji laskavým čtenářům za nový poznatek.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Pátek Karla Křivana