Praha tento týden oznámila, že chce sjednotit design hromadné dopravy. Trochu nešťastně tak učinila týden poté, co na veřejnost prosákl záměr zdražit Lítačku o polovinu a jízdné v metropoli obecně, takže ve veřejné diskuzi zaznívá leitmotiv: Proč budeme přemalovávat tramvaje ve chvíli, kdy nemáme prachy? Jednoduché pravdy má sice veřejnost ráda, tady je to ale trochu jinak.
Předně, nic se nebude primárně přemalovávat jen kvůli změně designu. Vozy MHD procházejí pravidelnou údržbou, v rámci které dochází k jejich přelakování. Jakmile zkrátka přijde jejich čas, dostanou nový design, protože firmě, která údržbu provádí, je úplně jedno, čím tramvaj přestříká. Už v této chvíli se do nového designu upravují například vlaky City Elefant – takže první uvidíme snad ještě letos.
Jak šel čas se soutěží
Zadruhé: Design vozidel MHD je jen jednou z věcí, které Praha za své necelé 2 miliony dostane. Kromě nové podoby příměstských vlaků, tramvají a metra (a nezbytného manuálu k její aplikaci) je to také logo Pražské integrované dopravy, logo ROPIDu, informační materiály, kampaně, šablony pro interní dokumenty, tiskoviny, ale třeba také drobnosti, jako jsou nášivky na uniformy. Zdají se vám ty dva miliony pořád hodně? Vzhledem k tomu, kolik se za podobné práce běžně platí, je to ještě láce (například Národní galerie zaplatila pouze za logo dvě třetiny téhle ceny a za návrh nové podoby městského mobiliáře Praha vydala několikanásobně víc).
Kdyby grafici, kteří v soutěži zvítězili, nedostali zaplaceno, byl by humbuk na sítích také. Jen by město bylo na pranýři proto, že šetří tam, kde nemá.
A za třetí: Soutěže mají svůj přesný řád, trvají většinou řádově měsíce až roky. Při vyhlašování samozřejmě nemohl nikdo vědět, že přijde nějaký covid-19, který spolehlivě zatne sekeru hluboce do magistrátní kasy (a ta sekyra je zaťata řádově víc, než představují nějaké dva miliony). Kdyby grafici, kteří v soutěži (vyhlášené už v září 2019) zvítězili (už v listopadu 2019), nedostali zaplaceno, byl by humbuk na sítích také. Jen by město bylo na pranýři proto, že neplní podmínky soutěže a šetří tam, kde nemá.
Takže co zbývá? Klasická námitka „mně se to nelíbí“. Na tu je samozřejmě jednoduché reagovat: Není na světě člověk (ani design) ten, aby se zalíbil lidem všem. My u nás v Česku máme na aktuálně probíhající kauzy vždy velmi, ale opravdu velmi silný názor. Z odborníků na ekologii (z doby, kdy ještě byla v médiích k zastižení jakási Greta Thunbergová) přes experty na infekční choroby jsme se přes noc stali profesionály schopnými zodpovědně posuzovat kvality grafického designu. To, že jsme všichni specialisté na pivo a fotbaloví trenéři, už beru jako standard.
Proč to nesjednotit?
V současné době vlaky, tramvaje ani metro žádný jednotný grafický manuál nemají – ten platí pouze pro autobusy. Což v důsledku vede k tomu, že každý výrobce a provozovatel si může de facto jezdit, s čím chce. A teď si vezměte, že v Praze jezdí 27 různých dopravců, kteří provozují 67 druhů dopravních prostředků. Sladění všeho do jednotného stylu je pak jen logickým krokem, zvláště když se tato radnice o nastavení určité laťky v kvalitě veřejného prostoru snaží dlouhodobě, viz například Manuál tvorby veřejných prostranství.
Zbývá samozřejmě riziko, že během těch 15 let někdo řekne, že se mu červenobílá (nebo spíše červenošedá) nelíbí a že to chce celé jinak.
Jediná věc, která by se snad dala vytknout, je fakt, že se má celá proměna designu vozů Pražské integrované dopravy integrovat 15 let. Vizuální chaos se tak bude odstraňovat poměrně dlouho, ovšem dokážete si představit, jaký řev by se zvedl ve chvíli, kdyby si město řeklo o další miliony, že to chce udělat hned? Zbývá samozřejmě riziko, že během těch 15 let někdo řekne, že se mu červenobílá (nebo spíše červenošedá) nelíbí a že to chce celé jinak. To úplně vyloučit nelze. Stejně jako existuje nikoli nulová pravděpodobnost, že do Země narazí meteorit.
No a já osobně jsem s podobou tramvají, připomínající dresy Slavie Praha, vcelku spokojen.
Reklama
foto: Pražská integrovaná doprava, zdroj: Pražská integrovaná doprava
