Tak jako při každé hromadné aktivitě je i při jízdě pražskou MHD potřeba dodržovat určitá pravidla. Většinu nikdo nezpochybňuje. Musíte si koupit jízdenku, nesmíte malovat graffiti, v metru nesmíte lézt dolů do kolejiště (nesmíte to udělat dokonce ani tehdy, když vám tam spadne nový iPhone) a musíte se taky za jízdy držet. Další skupina pravidel sice nevypadá tak drasticky, ale stále platí. Není dobré jíst v MHD čerstvě připravené teplé jídlo, pouštět si hudbu z bluetooth reproduktorů příliš nahlas nebo chodit na toaletu do zadní části tramvaje. Smysl těchto pravidel je jednoduchý. Udržet hromadnou dopravu funkční a bezpečnou natolik, aby dostatečně velkému počtu Pražanů přišla atraktivnější než ostatní způsoby přepravy, aby ji využívali a aby tak po tepnách metropole mohli cestovat bez větších obav a s odpovídajícím komfortem.
Když se na jaře tohoto roku začaly nosit v MHD povinně roušky, nikdo proti tomu nijak neprotestoval. Všichni chápali, že se jedná o nutné a dočasné opatření, jehož cílem je zamezit šíření koronaviru. Jednak kvůli tomu, aby nebyli lidé nemocní, a jednak proto, aby se zdravotnický systém nezatěžoval víc, než je zdrávo.
Roušky už navždy
Po odeznění první vlny a s přicházejícím létem jsme trochu ztratili ostražitost a podle předpovědí to teď na podzim začalo všechno znovu. Denní přírůstky nakažených jsou násobky jarních čísel, evropské státy nás zcela pragmaticky identifikují jako bezpečnostní riziko, na jednotkách intenzívní péče zbývá již jen malá část míst... Přesto má pár lidí pocit, že je jejich svatou povinností a životním posláním prskat na všechny kolem sebe. Proč zrovna teď?
Pokud bychom měli kvůli každé chybě politiků či úředníků vyhlašovat revoluci, můžeme to zabalit rovnou.
Upřímně řečeno, být to čistě na mně, zavedl bych povinnost nošení roušek v MHD trvale. Hygienické návyky některých spolucestujících jsou tak tristní, že vlézt v létě do tramvaje je jako vlézt do týden nevětraného skladu špinavého prádla. Jasně, chápu, že v koronavirovém podzimu mohou být nekompetentní komunikace státu a navzájem si odporující názory lékařů všeho druhu – od zubařů přes doktory „evoluční biologie“ až po neurochirurgy a onkology – pro občany trochu matoucí. Pokud bychom ale měli kvůli každé chybě politiků či úředníků vyhlašovat revoluci, můžeme to zabalit rovnou. Protože svévole státu je věc jedna, ale reálná nemoc je věc druhá.
Bez ní tam nelez
Většina z prohřešků proti jízdnímu řádu jsou přitom záležitosti lokálně omezené, kdežto šíření nákazy (ani o tom nemusíte vědět, spousta lidí je bezpříznakových) může mít potenciálně dalekosáhlé a životu nebezpečné důsledky. A nejedná se pouze o MHD, ale o celou metropoli a potažmo o celé Česko. Čím vyšší budou čísla nemocných, tím větší nebezpečí totálního lockdownu bude hrozit. A to nikdo normální nechce.
Stejně tak je povinnost platit daně, ve dne při jízdě autem svítit nebo nevypouštět žumpu do řeky.
V přepravním řádu pražského dopravního podniku je jasně definováno: „Při nedodržení přepravních podmínek cestujícím je přepravní kontrolor, řidič nebo jiná pověřená osoba oprávněn vyloučit cestujícího z přepravy, pokud přes upozornění nedodržuje přepravní řád, pokyny a příkazy pověřené osoby.“ Proto navrhuju s okamžitou platností zavést pravidlo „bez roušky do MHD nelez“, a pokud už vlezeš, počítej s tím, že tě z tramvaje či metra někdo vyhodí a budeš platit mastnou pokutu. Pro začátek bych dal litr při prvním incidentu, desítku při druhém a při třetím zákaz MHD (technicky by se to nějak zvládlo, napadá mě na první dobrou třeba nesundatelný náramek, který by vám dával elektrické šoky, pokud byste se snažili do MHD se dostat).
Že je to omezování osobní svobody? Jistě, je. Stejně tak je povinnost platit daně, ve dne při jízdě autem svítit nebo nevypouštět žumpu do řeky. Nejedná se jen o vás, jedná se taky o ty všechny kolem. Pokud vám to nedochází, máte svobodnou možnost odejít do lesa, tam vám nikdo roušky nutit nebude. A pokud přesto cítíte nutkavou potřebu protestovat proti systému a „bojovat za tu naši svobodu“, svoji občanskou neposlušnost projevujte prosím na sociálních sítích. Nejenže tam nebudete omezeni prakticky v ničem a ještě se vám dostane souhlasného uznání podobně smýšlejících, ale hlavně nebudete moct nikomu uškodit. O nic jiného tady nejde.
Reklama
foto: Shutterstock a Facebook