Národní galerie, Národní muzeum, DOX: I přes propad převládá mírný optimismus

Kultura v Praze prožívá extrémně černý rok. Do metropole přijelo o 80 procent méně turistů, než je běžné. Většina hlavních kulturních stánků proto trpí drastickým snížením počtu návštěvníků, tedy i financí. Zeptali jsme se, jak se s kritickou situací vyrovnávají kluby, galerie či muzeum. 

1) Jaký ekonomický dopad na činnost má pro vás tento rok?
2) Jak jste na situaci zareagovali, co se provozu týče?
3) Jak by měl kulturu v dobách takovéto krize podporovat stát? A děje se tak?
4) Co říkáte na výrok prezidenta, že „Umělci produkují nejlepší díla, když hladoví“?
5) Jste optimisté či pesimisté, co se budoucnosti týče? Jak dlouho nám bude trvat, než se dostaneme na úroveň před covidem?

Leoš Válka, DOX

1) Po otevření Centra DOX na konci května jsme přišli o dvě významné skupiny – zahraniční návštěvníky a školní skupiny. To normálně činí přes 50 procent návštěvníků. Tato situace se přes léto rozhodně nezlepšila a vyhlídky do konce roku ze zřejmých důvodů rozhodně nejsou optimistické. Ztráty na vstupném jsou zhruba 80 procent, protože kromě naprostého vymizení zahraničních turistů a škol chodí asi jen pětina českých návštěvníků než v minulých letech. Činnost DOXu financujeme také z pronájmů komerčních prostor a sálu DOX+, tady je ovšem propad v příjmech 80 procent.

Úroveň Zemanových výroků je velmi podobná výrokům pana Klause staršího, že kultura se musí postarat sama o sebe a sama si na sebe vydělat.

2) Přistoupili jsme k omezení otvírací doby, a protože náš program stojí na mezinárodních spolupracích, výrazné změny nastaly i v dramaturgii, a to jak v živém umění, v literárních programech ve Vzducholodi Gulliver, tak samozřejmě ve výstavní části.

3) Za současné situace by nebylo od věci inspirovat se v západních zemích, zejména v Německu, kde proběhla okamžitá a významná finanční podpora bez nesmyslných podmínek a byrokracie. Pracovníci v kultuře jsou u nás a priori pokládáni za podvodníky, a tomu odpovídají špatně nastavená kritéria pro žadatele, která většinu diskvalifikují, viz třeba program Covid kultura, kde i stát nepřímo přiznal, že podmínky byly nastaveny špatně.

4) Komentář je vrchol arogance od člověka, který zjevně nikdy netrpěl nedostatkem. Úroveň Zemanových výroků je velmi podobná výrokům pana Klause staršího, že kultura se musí postarat sama o sebe a sama si na sebe vydělat.

5) Jsme opatrní optimisté, přesvědčeni, že člověk bez kultury a sociálních interakcí nemůže dlouhodobě fungovat. Taky přesouváme řadu aktivit do online prostředí, ale jsme si velice dobře vědomi toho, že živý kontakt a zapojení všech smyslů nelze sezením u počítače nahradit. Návrat na úroveň před covidem odhaduji na léta.

1) Započítáme-li i nejnovější „výpadek“ v důsledku podzimního uzavření galerií, které nás de facto odstřihlo nejen od návštěvníků a vstupného u dvou potenciálně nejžádanějších výstav, Rembrandta a Medka, ale také od dalších příjmů, z nichž Národní galerie financuje svoji činnost, tedy z prodejů a pronájmů prostor, pak jsme zhruba na čtvrtině tržeb loňského roku. Návštěvnost je přibližně třetinová, tržby ze vstupného zatím nedosáhly ani 20 procent ve srovnání s minulými léty, výše se zřejmě už nedostaneme. Třetina znamená méně než 200 tisíc lidí za rok ve všech pěti objektech Národní galerie a ztráty na vstupném počítáme na desítky milionů korun.

Ve srovnání se „samostatně výdělečnými“ umělci jsou naši lidé až nadstandardně státem chráněni.

2) Nedostali jsme vlastně šanci, abychom se vzpamatovali z jarní hibernace. Omezení programu – zejména výstav a edukace jako nejviditelnějších částí činnosti galerie – bylo na řadě první. Již v březnu jsme zrušili většinu projektů plánovaných na podzim, vlastně jen s výjimkou výše zmíněných a otevření stálé expozice Staří mistři II ve Šternberském paláci, abychom mohli prodloužit výstavy otevřené těsně před uzávěrou. Ruku v ruce s tím jsme šetřili na další odborné činnosti, ale také na údržbě a opravách historických objektů. Z Ministerstva kultury jsme měli prostředky sotva na pokrytí mandatorních výdajů a havárií. A vlastní příjmy blížící se nule.

3) Zatím máme alespoň na mandatorní výdaje, včetně platů zaměstnanců. Ve srovnání se „samostatně výdělečnými“ umělci jsou proto naši lidé až nadstandardně státem chráněni. Ne všichni si toho bohužel váží. Přínosný pro instituci spravující kromě sbírek také provozně i jinak nákladné historické objekty se ukazuje mimořádný program investičních dotací, jakkoli vykazuje byrokratické „mouchy“. Stále ještě jednáme o rozpočtu na příští rok. Tam může dojít na lámání chleba, tedy i na možné další omezování činnosti.

4) Takové výroky jsou dalece za hranicí slušnosti, a to nejen v této době!

5) Záleží na tom, jak vnímáme dobu před covidem. Je pravděpodobné, že relativně brzo můžeme obnovit činnost alespoň v plánovaném rozsahu tohoto roku, což ale něco říká pouze o kvantitě a nemluví o kvalitě programu. Na dalšího Rembrandta mít dlouho nebudeme. A v tom vidím velké nebezpečí – v ochuzení už tak dost malého českého prostředí o velká jména, o velké události, o kontakt s tím nejlepším, co lze ve světě nalézt. Spolu s dalšími omezeními – cestování, výdaje na tzv. zbytné věci (nedělejme si iluze, kulturu nejen marxisté považují za nadstavbu), vzdělání apod. – jsme na dobré cestě zpět do doby temna. Nízká návštěvnost před opětovným zavřením muzeí a galerií měla mnoho důvodů, mizivé počty turistů hrály podle mého menší roli než to, že se lidé prostě nevracejí, postupně si zvykají na to, že když už je náhodou za co, není kam nebo není proč…

1) Od ledna do srpna tohoto roku jsme oproti loňskému roku za stejné období zaznamenali nižší návštěvnost o nějakých 60 procent. I v době protikoronavirových opatření se nám však povedlo otevřít několik nových výstav. Nebýt světové výstavy Sluneční králové, která potrvá v Historické budově Národního muzea až do 7. února 2021, byl by propad návštěvnosti ještě markantnější.

Děláme všechno pro to, abychom zůstali se svými návštěvníky v kontaktu alespoň v on-line prostoru.

2) Národní muzeum reagovalo vždy podle aktuálně platných nařízení. Omezení počtů návštěvníků, dezinfekce, roušky, rozestupy. V době úplného uzavření jsme se soustředili na zpřístupnění výstav prostřednictvím virtuálních prohlídek a nejinak tomu bude i v tomto období. Kontinuálně taky probíhá realizace nových stálých expozic a pevně věřím, že je brzy budeme moci představit návštěvníkům.

3) Národní muzeum je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, takže veškeré dopady krize řešíme se svým zřizovatelem, který to velice citlivě vnímá a snaží se nám pomáhat. O to to máme jednodušší než jiné organizace zřizované kupříkladu soukromým subjektem. Finanční podpora státu je bezpochyby na místě, nemohu však objektivně hodnotit, do jaké míry je podpora pro celý kulturní sektor dostačující.

4) Tuto otázku ponechám bez odpovědi.

5) Jsem v tomto ohledu spíše optimistický. Děláme všechno pro to, abychom zůstali se svými návštěvníky v kontaktu alespoň v on-line prostoru. I teď připravujeme virtuální prohlídky nových výstav a další zajímavosti na sociálních sítích. Věřím však, že nezbytná opatření zafungují a my budeme moci brzy zase otevřít své dveře návštěvníkům. Kdy se dostaneme na úroveň před covidem, to si v tuto chvíli neodvažuji odhadnout. Už proto, že nikdo neví, jak dlouho bude tato situace trvat.

Reklama

foto: Archiv