Napsal jsem na Facebook, že mi jedna politická strana připomíná partičku boomers. Reakce byly trojí. Vrstevníci se rozdělili na dvě skupiny. Ta první se ptala, „co je to boomers“, a když jsem jim poslal politicky korektní vysvětlení z radia Wave, tak prskali. Ta druhá prskala hned. Lidé mladší lajkovali, protože se vyjadřují již jen emotikony a ne slovy.
Zatímco při pohledu na celorepublikové dění můžeme mít dojem, že nám vládnou myšlenky starší až zápecnické, vyfutrované školními osnovami let padesátých až sedmdesátých, v Praze je asi nejvíce cítiti duch pirátský, tedy čerstvý. A i celorepublikové průzkumy, jakkoli nedokonalé, protože dělané lidmi (ale o tom jindy), naznačují, že minimálně výrazná část populace je ochotná novým nápadům osob všech možných pohlaví naslouchat.
Karel byl také mlád
Lidé nemají rádi změny. A Piráti jsou změna. Co by to znamenalo pro Prahu, kdyby vládli déle a třeba i silněji? Argument mé generace je, že jsou mladí, tudíž nám tu starou Prahu zničí a přinesou novoty, které sem nepatří. Inu, mladí. Není větších symbolů Prahy, než jsou katedrála a Karlův most. Karlovi IV. nebylo ještě třicet, když začala stavba svatovítské katedrály. Po prvním staviteli Matyášovi z Arrasu její budování převzal ani ne pětadvacetiletý Petr Parléř. A Karlův most? Ty starobylé barokní sochy na něm, že. Matyáš Bernard Braun vytvořil svoji první sochu na mostě ve svých dvaceti šesti letech. To, co je dnes klasické a starobylé, bylo tehdy moderní a nové. Takže věku bych se nebál.
Dobře vládnout znamená tvořit. Piráti pečlivě počítají, střízlivě analyzují, do srozumitelné a hravé infografiky data přetvářejí, ale netvoří budoucnost.
Mosty a katedrály 21. století budou technologie. Piráti se technologií nebojí, věří jim a cpou je s vervou všude. Má-li být Praha moderním městem, přitažlivým pro nejlepší mozky Evropy, tak jak si přál král a císař Karel, potřebuje být místem technologicky gramotným. Což dosud není, jak se můžeme přesvědčit při frontách před pobočkami České pošty, návštěvách úřadů, které po nás chtějí stejná data stále znovu a znovu, jen ty formuláře se liší a šanonů (a úředníků) přibývá.
Místem generačního sporu bude doprava. Jsme národ automobilový, což nové generace až tak úplně nejsou. Možná vrátí autům jejich původní smysl. Třeba bude z auta zase prostředek, který člověka dopraví z místa na místo, a bude úplně jedno, jak to auto vypadá, jakou má barvu a značku. Dopravovat po městě a nejen po něm se dá navíc různě a nápaditěji. Ostatně čtenáři Neználka či verneovek vědí, co mám na mysli.
Trochu víc citu
Víra ve všemocnost technologií může být pirátský trumf i Achillova pata. Ono se totiž všechno nedá spočítat, nestačí mít „ta správná data“. Město je živý organismus. Člověk je tvor emotivní. A Piráti působí někdy až příliš chladně, počtářsky, vědecky. Jak napsal Exupéry v Citadele: „Avšak slepý je pro mě člověk, který si představuje, že něco tvoří, když rozebere katedrálu a kameny srovná do řady podle velikosti.“
Dobře vládnout znamená tvořit. Piráti pečlivě počítají, střízlivě analyzují, do srozumitelné a hravé infografiky data přetvářejí, ale netvoří budoucnost. Chápou přítomnost a znají moderní způsoby, kterými ji lze lépe spravovat. Jenže to stačí tak akorát na to, aby byli lepšími úředníky. Politik, neřkuli státník, musí mít představivost, ideu, schopnost vyvolat emoci. To jej odlišuje od dobrého správce.
Svět se mění a chytré mozky přemýšlí, kam se pohne po té kovidové lapálii. Praha potřebuje nové nápady tak jako Slávie plný Eden. Ale nápady nevzniknou tím, že shromáždíš všechna možná data. Potřebuješ talent, kreativitu, to „něco“. Až budoucnost ukáže, zda Piráti postaví také novou katedrálu či most, nebo jen zdigitalizují ty stávající.
Reklama
foto: Shutterstock