Flowcast s Patrikem Nacherem: O krocení exekutorů i času na politické funkce

„Jdu bojovat za práva občanů!“ To je mantra, kterou říká prakticky každý politik, když se stane veřejně činným. Patrik Nacher ale bojoval za práva občanů dávno předtím, než se do politiky vrhnul. Jelikož je to ekonom, který se jako jeden z mála lidí mimo banky vyzná ve fíglech bank, založil si server Bankovnípoplatky.cz, kde normálním smrtelníkům odhaluje, proč jsou některá písmena ve smlouvách o půjčce tak malá a co že je to vlastně to RPSN. No anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek se už tak nabízela sama. Co dnes Patrik Nacher dělá pro to, aby stále víc lidí neupadalo do dluhů a exekucí? A proč se vzdal šéfování zastupitelů hnutí ANO na pražském magistrátu? Nejen o tom jsme si s Patrikem Nacherem povídali v otevřeném rozhovoru, z něhož vznikl tento Flowcast.

Za favorita ankety o nejstupidnější bankovní poplatek považuje Patrik Nacher ten, který klienti bance velice rádi poskytli (možná někde ještě poskytují) za příchozí platbu na účet. Tento poplatek ostatně v anketě čtenáři vybrali za ten vůbec nejabsurdnější za deset let.

Když jste pak v šedé zóně, tak z toho nemá nikdo nic. Věřiteli se nevrací nic, státu nejdou daně, neplatí se sociální, zdravotní.

„Banka by měla být ráda, že klientovi přijdou peníze, jenže ona ho místo toho zkasíruje. Navíc se to dá lehce zneužít. Stávaly se případy, kdy šprýmaři posílali někomu, koho neměli zrovna v lásce, pár haléřů, a tak de facto ten jeho účet vysáli, protože poplatek byl vyšší.“

Má anketa nějaký konkrétní výsledek? Berou si z ní banky ponaučení?

Tak určitě. Já jsem pozitivně myslící člověk a nechtěl jsem mít jen negativní aktivitu. Měla to být osvětová a motivační záležitost, která má pomoci zvyšovat finanční gramotnost. A taky jsem pro začátek chtěl, aby se lidé podívali na svůj bankovní účet a uvědomili si, za co všechno jim banky účtují peníze.

Když jste přišel do sněmovny, pokračoval jste vlastně v onom boji za finanční gramotnost a proti zadlužování lidí dál. Vznikla tak třeba novela exekučního řádu. A s ním třeba to, že exekutor nebude moct vzít dlužníkovi všechny peníze z účtu, což popravdě pro dlužníka fakt není moc motivační.

Je to vlastně novela exekučního řádu, která řeší i nějaké další změny, jež se týkají exekuce. Asi ta největší změna je zrušení marných exekucí, kde se, řekl bych, kultivuje celé to prostředí.

Původně byl součástí novely i ten chráněný účet, který vlastně dlužníka chrání před tím, aby mu exekutor zabavil veškeré peníze. Ten chráněný účet tedy chrání nezabavitelnou částku, kterou jsme mimochodem v tomto roce třikrát zvýšili. Tím, že měl jeden dlužník na sobě i více exekutorů, se stávalo třeba i to, že jednu část výplaty zabral jeden exekutor a druhou druhý. To už teď není možné.

Dlužník se tak dostával do dalších a dalších problémů, neměl na nájem, na nějaké další povinné platby a v té chvíli si znovu půjčoval. Pro takového člověka je to pak neřešitelné, protože mu permanentně vznikají noví věřitelé.

A nové a nové dluhy. Takže v tuhle chvíli na účtu dlužníka vždycky zbyde něco, na co ten exekutor nedosáhne.

Je to princip, který vlastně umožní, aby lidé kvůli dluhům neodcházeli do šedé zóny. V momentě, kdy vám nezbyde nic a všechno je vám zabaveno, tak v té chvíli nemůžete žít, nemůžete platit. A když jste pak v šedé zóně, tak z toho nemá nikdo nic. Věřiteli se nevrací nic, státu nejdou daně, neplatí se sociální, zdravotní. A až pak jednou někdy půjde ten dlužník do důchodu, tak zjistí, že má nějaký minimální důchod, protože vlastně vůbec nebyl v systému. No a zaplatí to zase stát. 

Vy jste nejen poslancem, ale také zastupitelem na pražském magistrátu za ANO. Zastupitele tohoto hnutí jste od voleb vedl jako předseda klubu. Nedávno jste se předsednictví vzdal. Jaký byl důvod?

Bylo to spíš mnoho menších důvodů, které se nakumulovaly. Já v momentě, kdy to necítím na sto procent, tak to dělat jako nemůžu. A já jsem nějak už delší dobu cítil, že se potřebuju soustředit víc jenom na sněmovnu. Být zároveň předsedou klubu v zastupitelstvu znamená samozřejmě nějakou zodpovědnost, nějaké organizační povinnosti, nějaké jiné další úkoly, které předseda má.

Mám to ze sněmovny na magistrát jen přes řeku, takže moc nechápu, jak někdo může být třeba starosta, primátor nebo hejtman a zároveň poslanec. Tomu já fakt nerozumím. Každý to máme prostě nastavené jinak. Plus mi do toho přišly ještě nějaké další věci v souvislosti s koronavirem i ve vztahu k rodině. Tak se to nějak nakumulovalo a já jsem si řekl, že člověk by měl někdy do něčeho říznout, aniž by musel. Protože politici většinou opouští funkce, jen když musí. Já jsem se prostě rozhodl, tak jsem to udělal, aniž by mě k tomu někdo nutil, a to mi dodává v politice jakousi svobodu. Možná prostě funguji jinak.

Reklama

foto: Profimedia, zdroj: Patrik Nacher, Poslanecká sněmovna