Šéfka Kongresového centra: Jsme v provozním zisku, a to navzdory covidu

Do pozice ředitelky Kongresového centra Praha (KCP) nastoupila v nejhorší možnou dobu. Konkrétně v březnu 2020, tedy krátce předtím, než byl vyhlášen první koronavirový lockdown. Ze dne na den se rušily všechny akce, a když všichni čekali, že se situace v druhé polovině roku zlepší, přišel další lockdown. Tentokrát ještě daleko horší. V roce 2021, kdy už jsme za pandemií marně dělali několik teček, je tady korona stále s námi. „Pomalu se s covidem učíme žít, ale já jsem přesvědčená, že optimismus stále trvá,“ říká se svým typickým úsměvem Lenka Žlebková.

„Potřeba potkávání se a vyměňování poznatků a know-how je obrovská, což se ukázalo i díky tomu, že se dva roky učíme žít v online prostoru,“ dodává šéfka největšího kongresového centra v Česku. V roce 2021 se každopádně ukázalo, že to jde i s covidem. Akce se začaly vracet zpátky a začaly se přizpůsobovat moderní době. „Pořádali jsme i několik mezinárodních konferencí. Byly samozřejmě menší a hybridní, ale uskutečnily se. Přišla další z nových vln pandemie, ale nezaskočilo nás to. Dokážeme si poradit a víme, co dělat.“

Jak je na tom KCP s financemi? Výpadek kongresů musí být logicky znát…

V současné době máme kapitálové rezervy ve výši 800 milionů korun. My jsme na tom nebyli finančně nikdy špatně, přestože jsme loni byli samozřejmě ve ztrátě. Letos byly vypsány nejrůznější podpůrné programy vlády a Ministerstva průmyslu a obchodu, ze kterých jsme dokázali čerpat. Navíc už letos určitě skončíme v provozním zisku. Takže už vlastně ani neodčerpáváme rezervy.

Takže zisk vytváříte pomocí dotací od státu?

To zase ne. Z pohledu provozu je náš byznys postaven na třech základních a jednom menším pilíři. Co se týká krátkodobých pronájmů a hotelu, který ke KCP také patří, tam byl opravdu loni pokles o 80 %. Pořád ale máme dlouhodobé komerční nájmy a funguje nám dobře i parkování.

 Největší část investic do technologií jsme učinili už v roce 2017, což bylo naše obrovské štěstí, protože jsme byli na hybridní covidovou dobu dobře připraveni.

Letos jsme tady měli očkovací centrum, které nám hradilo jen provozní náklady, měli jsme tady ale i pár mezinárodních kongresů. Hodně si také KCP oblíbily filmové štáby, točí se u nás seriály i filmy. Provozní zisk každopádně vzhledem k současné situaci považuji za obrovský úspěch.

Před pandemií se mluvilo také o stavbě nové výstavní haly. Původně se mělo začít stavět na přelomu roku 2021 a 2022. Jak to vypadá dnes?

Projekt je připravený, máme stavební povolení i územní rozhodnutí. Poptávkové řízení na zhotovitele stavby jsme vypsali loni v květnu, nabídky přišly v červenci, což byla bohužel ta nejhorší možná doba, protože ceny stavebních materiálů neskutečně rostly, takže rozpočet přesáhl původní plán o čtvrtinu. 

Vzhledem k financím i k tomu, že kongresová situace není stále jednoduchá, se akcionáři rozhodli projekt pozastavit s tím, že se k němu vrátíme na jaře příštího roku. Projekt tedy máme připravený, realizace bude nicméně záviset na okolnostech v postcovidové době.

Jaké technické věci vlastně KCP nabízí? Pamatuji si, že dříve se hodně mluvilo o zázemí pro televizní štáby, což je super, ale nevím, jestli se z KCP dělají ještě televizní přenosy…

Samozřejmě, během let odsud probíhala spousta přenosů. Česká televize tu vysílala třeba předvolební debaty, ale opravdu nás vyhledávají spíš filmaři pro nejrůznější filmy a seriály… V jednom z historických salónků jsme natáčeli také reklamu s Arnoldem Schwarzeneggerem a od té doby mu říkáme Schwarzenegger room. A když zmiňujete to zázemí, to je univerzální jak pro kongresy, tak pro kulturní akce. Je to velmi bohatá backstage s vlastními prostory, sprchami, salónky… To nová konferenční zařízení většinou nemají.

A jak se čtyřicetiletý sál přizpůsobil 21. století technicky?

Největší část investic do technologií jsme učinili už v roce 2017, což bylo naše obrovské štěstí, protože jsme byli na hybridní covidovou dobu dobře připraveni, a i díky tomu se nám podařilo udržet provozní zisk. Využíváme energeticky úsporné technologie, vyměňovaly se rekuperační tepelné jednotky, klimatizační jednotky, osvětlení… Po celé budově jsou instalována CO2 čidla a taky můžeme celé KCP vytápět po zónách, díky čemuž dokážeme uspořit více než polovinu energie.

A to je v rámci covidové doby výhra, ne že ne. Máme novou wifi síť, která zvládne připojit najednou až 10 tisíc účastníků. Onlinové studio jsme postavili do tří týdnů poté, co jsme loni 12. března museli kvůli covidu poprvé hlavní budovu zavřít.

Pořádáte kongresy, ale také společenské akce, máte hotel, dělají se koncerty… Nepřemýšleli jste někdy nad méně oficiálním názvem, než je Kongresové centrum?

Kongresové centrum za svou čtyřicetiletou historii změnilo název už několikrát. Na začátku to byl Sjezdový palác, pak Palác kultury a od roku 1995 je to Kongresové centrum Praha. V roce 2017 jsme rebrandovali jméno na anglický název Prague Congress Center, abychom dali jasně najevo, že cílíme na významné mezinárodní lékařské a vědecké kongresy. Ty mají pro Prahu obrovský přínos nejen z pohledu ekonomického multiplikačního efektu – hosté musí někde bydlet, musí jíst, utrácejí peníze i jinde než v Kongresovém centru. Kongresy ale mají obrovský dopad také na podporu vědy a výzkumu, přenosu know-how, nových témat, udržitelnosti… I z toho důvodu o změně názvu neuvažujeme.

My prostě jsme hlavně kongresové centrum. Možná to veřejnost nevnímá, ale v zahraničí jsme si vybudovali velmi dobrou pověst. Kongresy nejsou největší část našeho byznysu, to je pravda, ale určitě jsou nejlukrativnější. Ve finále to jsou právě ony, kdo nás za běžných okolností živí. A kultura v Kongresovém centru vždy byla a je i dnes, vzájemně se to velmi dobře doplňuje. Velké kongresy se plánují tři, pět, někdy až sedm let dopředu, kulturní akce maximálně rok dopředu. Takže kulturou krásně doplníte volné termíny. A my chceme, aby to tak do budoucna zůstalo.

Právě proto mi ale název Kongresové centrum evokuje fakt, že je určeno hlavně pro někoho zvenčí, ne pro mě jako Pražana…

Cítíme potřebu navrátit tuto budovu Pražanům, aby to byl opravdový „palác kultury“, jak se KCP jmenovalo předtím. Proto vznikl KCP Art, projekt, jehož smyslem je věnovat se hlavně kulturní činnosti. Dále je tady Art District Vyšehrad, což je projekt instalace soch a designu ve veřejném prostoru, který chceme zvelebit a připravit na konání různých akcí venku. A chceme propojit všechny typy návštěvníků. Pražany, kteří přijdou za kulturou, turisty, kteří míří na Vyšehrad, a také naše návštěvníky KCP.

To by možná mohlo zafungovat, protože spousta lidí, zvláště mladých, pořád cítí KCP jako relikt minulosti. Jak se ale k takovým plánům staví akcionáři?

Ten projekt kombinace kultury a kongresové činnosti jsem nevymyslela já, KCP s touto myšlenkou pracuje už léta. Já jsem v Kongresovém centru jako ředitelka od března 2020, pracuji tu ale už víc než pět let. Od začátku jsem měla představu, že to nebude jen o kongresech, a když se vybíral nový ředitel, akcionářům se moje vize zalíbila. Ale myšlenka jako taková určitě není výhradně moje. Transformace veřejného prostoru v okolí KCP je na stole už spoustu let, a co se nás týče, výstavní halu jsme začali plánovat už někdy v roce 1996.

Je fajn, že se ty plány snad povede po tak dlouhé době uvést i v život. Mimochodem, když jsme u té historie, máte v KCP pořád ještě ty lidi, kteří v něm pracují od jeho otevření, od něhož letos uplynulo čtyřicet let?

Ano! Čtyřicet let jsme slavili letos v dubnu a stále tady máme šest zaměstnanců, kteří jsou s námi od začátku. A taky jsme je za to ocenili. Už se sice někteří z nich chystají do důchodu, ale zůstali nám těch čtyřicet let věrní a to se cení.

Jaký je vlastně váš osobní vztah k budově KCP? Když takhle ráno přijdete do práce a podíváte se na Prahu, jste pyšná ředitelka? I přesto, že má KCP, co se týče architektury, řekněme, kontroverzní pověst?

Myslím, že ta odpověď je jednoznačná. Určitě ano, jinak bych tady nebyla. Ta budova má neskutečné kouzlo a je vlastně hrozná škoda, že to tak Pražané nevnímají. Má nádherné výhledy na celou Prahu, což je unikátní z celosvětového pohledu. Jen velmi málo kongresových center po celém světě stojí na tak dobrém místě, v historickém centru města a ještě s takto nádhernými výhledy. Vždycky říkám, že je to naše třešnička na dortu. Když si klient vybírá, kde udělá svoji konferenci, právě ten výhled z oken je často rozhodujícím prvkem, který hraje pro nás. Prostě se podívám z okna a panorama Prahy mě vždycky dostane. A v tu chvíli jsem pyšná na to, že tady pracuji.

Reklama

foto: Tomáš Železník, Profimedia, zdroj: KCP