Země, které ještě dnes svůj odpad vyváží do Číny, si od příštího roku budou muset poradit samy. Jenže jim příliš možností nezbývá. Vedle zpracování připadá v úvahu ještě uložení na skládku nebo pálení ve spalovnách. Stále více zemí postupně omezuje skládkování neupraveného odpadu. V České republice tato možnost skončí v roce 2024. Poroste tedy tlak na to, aby se ještě více třídilo, recyklovalo nebo spalovalo. Posledně jmenovaná možnost sice představuje určitý energetický potenciál v podobě výroby tepla a elektřiny, ale zároveň s sebou nese i několik negativních vlivů.
První dopady avizovaného konce dovozu odpadu do Číny již začínají pociťovat lidé na mnoha místech Spojených států. Britský The Guardian to popisuje na příkladu města Chester, které leží v těsném sousedství Filadelfie. Do tamní spalovny totiž denně míří kolem dvou set tun odpadu, který je vytříděný, a bylo by ho tedy možné recyklovat. Jenže se místo recyklace raději pálí. A místní se obávají rostoucího rizika znečištění ovzduší toxickými látkami.
Spalovna a rakovina
„Lidé chtějí dělat správnou věc, když odpad třídí. Jenže nemají nejmenší ponětí, kam je převážen a co se s ním dál děje,“ uvedla pro Guardian Zulene Mayfieldová, která se v Chesteru narodila a vyrostla. Mayfieldová se postavila do čela spolku Chester Residents Concerned for Quality of Living, který proti zvýšenému objemu odpadu končícímu ve spalovně protestuje. „Obyvatelé Chesteru cítí beznaděj. Vše, co chtějí, je odsud odejít, aby jejich děti mohly vyrůstat na bezpečném místě,“ dodala.
Do Číny z USA mířilo v minulosti zhruba čtyřicet procent papíru, plastů a dalšího recyklovatelného odpadu.
Odborníci varují, že spalování plastu vytvoří nový druh smogu, který je složen z dioxinů a který ještě víc zhorší už tak alarmující zdravotní stav obyvatel Chesteru. Skoro čtyři z deseti tamních dětí mají astma. Výskyt rakoviny vaječníků je zde o dvě třetiny vyšší než ve zbytku Pensylvánie. Rakovina plic je tu častější až o čtvrtinu.
Na příkladu Chesteru je možné vidět, jak velkému problému Spojené státy kvůli čínskému rozhodnutí čelí a čelit budou. USA ročně vyprodukují více než 250 milionů tun odpadu, z nichž je asi třetina recyklována nebo kompostována. Do Číny z USA mířilo v minulosti zhruba čtyřicet procent papíru, plastů a dalšího recyklovatelného odpadu.
Evropa recykluje málo
Jenže problém se netýká jen Spojených států. V podobné pozici se totiž nachází i Evropská unie. Z více než 56 milionů tun papírového odpadu, který v EU ročně vznikne, do Číny putovalo asi čtrnáct procent. V případě recyklovatelného plastu to byla asi pětina, píše portál Politico.eu. Velké výzvě bude Evropská unie čelit právě u plastového odpadu. V současnosti se ho totiž recykluje jen asi třicet procent, zbytek se spálí nebo uloží na skládce. Nejmenší procento recyklace plastů (méně než 30 %) má možná překvapivě Finsko, Francie a Estonsko.
500 korun za tunu uloženého odpadu je prý příliš nízká cena na to, aby investory motivovala k budování dalších recyklačních zařízení nebo spaloven.
Jestliže se má od skládkování ustupovat, pak bude nutné o to více recyklovat, nebo odpad likvidovat ve spalovnách. Ty ale představují vysoké zdravotní riziko, jak ukazuje nejen výše popsaný příklad ze Spojených států. Na otázku „kam s ním?“ bude muset nalézt odpověď i Česká republika. Ministerstvo životního prostředí pracuje na novele zákona o odpadech, která by měla být účinná od roku 2021.
Tři roky na změnu
Podle Romana Mužíka, šéfa společnosti AVE CZ, která se zabývá odpadovým hospodářstvím, je klíčovým parametrem takzvaný skládkovací poplatek. Jeho současná výše 500 korun za tunu uloženého odpadu je prý příliš nízká na to, aby investory motivovala k budování dalších recyklačních zařízení nebo spaloven.
Situace je o to paradoxnější, že podle současného zákona o odpadech nebude možné od roku 2024 skládkovat neupravený odpad, jak je uvedeno výše. Pokud by ke zvýšení skládkovacího poplatku od roku 2021 skutečně došlo, měly by firmy v Česku jen tři roky na to, aby vznikl dostatečný počet recyklačních zařízení a spaloven, jež by si dokázaly poradit s odpadem, který by nemohl být uložen na skládce. „Během pouhých tří let bude problém stavby stihnout,“ dodal Mužík v listopadovém rozhovoru pro iDnes.cz.
A co na to Češi?
Aby se zpracovatelům vyplatilo odpad neskládkovat, musel by prý poplatek za uložení jedné tuny dosahovat 1500 až 1800 korun. Česká asociace odpadového hospodářství ale podle Mužíka požaduje 700 korun za tunu. V takovém případě se ale odpad začne takzvaně "natírat narůžovo". To znamená, že vzniknou mechanicko-biologické úpravny, které z neupraveného komunálního odpadu udělají upravený. Ten ale zase skončí na skládce.
Reklama
Mnoho zemí se tomu však brání, a tak do své legislativy přidávají podmínku výhřevnosti. Odpad například s výhřevností vyšší než 6,5 megajoulu na skládku nesmí. „Tím nutíte odpadáře, aby se odpad i po úpravě spaloval. Právě o tuto podmínku výhřevnosti bude velký lobbistický boj,“ uzavřel Roman Mužík. Stát by podle něj měl jasně říci, který způsob nakládání s odpady (skládkování, spalování, recyklaci) bude podporovat.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian