Prahu moc zadržování vody netrápí. Jak se může inspirovat v zahraničí?

Předpokládá se, že do roku 2020 bude žít 56 % světové populace ve městech, která se tak budou muset vyrovnat s ještě vyšší potřebou zdrojů, včetně přístupu k pitné vodě. Potřeba zachovat tento vzácný zdroj je s postupujícím globálním oteplováním naléhavější než kdy předtím. Podle Světové zdravotnické organizace bude žít do 6 let navíc polovina lidstva v oblastech, kde se vody nedostává.

Mnoho světových měst a oblastí už se suchy dlouho bojuje, proto se s ní naučily chytře hospodařit, například pomocí odsolovacích zařízení, zeleně či recyklace. Česká republika začíná se suchem také bojovat, v loňském roce jsme podle ekologa Jiřího Malíka byli na úrovni 32 % pod dlouhodobým srážkovým úhrnem. Koncept „smart water“ je u nás však stále poměrně nový a zdaleka nedosahuje takových rozměrů a vyspělosti jako v zahraničí. O tom, že Česko neumí zadržet vodu na svém území, mluví i ministr životního prostředí Richard Brabec.

České projekty

Právě ministerstvo životního prostředí mluví o tom, že březen rozhodne, jak bude, co se týče sucha, vypadat  následující sezóna. Protože aktuálně prší, vypadá to nadějně. Pokud tedy voda neodteče ze země pryč, aniž bychom ji nějak využili.

Praha zatím žádné nové projekty podporující opětovné využívání a úspory vody nemá, podobně ani ostatní česká města.

„Na celostátní úrovni zatím existují dotační programy Nová zelená úsporám a program Dešťovka, v rámci kterého mohou subjekty dostat dotaci na využívání tepla z odpadní vody, dotaci na využívání dešťové vody na splachování a na zádržné systémy pro závlahy. Lze také žádat o finance na nádrže na zadržování dešťové vody ze střech, na splachování nebo zalévání dešťovou vodou,“ říká také Marek Vácha, mluvčí pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR). Co se týká Prahy, ta podle něj zatím žádné nové projekty podporující opětovné využívání a úspory vody nemá, podobně ani ostatní česká města.

„Vnímám, že pro samosprávy je koncept smart water čím dál důležitější a některé ho zahrnují do svých strategií. Ale že by ho někde už realizovali, o tom nevím,“ vyjádřil se Kamil Papež z poradenské společnosti MC-TRITON, která se mimo jiné zabývá konceptem smart city.

Chytré bakterie i bioplyn

Chytrému využívání vody se zatím svým způsobem nejvíc blíží Pražské vodovody a kanalizace. Společnost loni na podzim dokončila výstavbu nové čističky odpadních vod, která využívá bakterie. V budoucnosti se plánuje i modernizace staré vodní linky, která by se měla dostat na podobnou úroveň technologií jako ta nová. V současnosti PVK také připravují podklady k projektu úpravy bioplynu.

V rámci programu město Syracuse každoročně zachytí více než 450 milionů litrů vody, což se rovná roční spotřebě asi pro pět milionů lidí.

„Bioplyn, který se vyvíjí ve vyhnívacích nádržích na čistírně odpadních vod, dosahuje po vyčištění a vylepšení svých vlastností kvality zemního plynu a může být místo něj používán, například jako pohon do automobilů,“ vysvětluje Ilona Líkařová z PVK. Nová technologie bude nyní předána městu ke zvážení, zda do ní bude chtít investovat.

Ve světě jsou „chytřejší“

Jak tedy řeší koncept „chytré vody“ v zahraničí? Například ve Filadelfii existuje 25letý plán s názvem Zelené město, čistá voda, který má pomoci chránit a vylepšit kvalitu povodí města tím, že řídí odtok dešťové vody za pomoci zelené infrastruktury. Nástroje jako srážeče dešťové vody, deštné zahrady či zelené střechy pomáhají snížit objem odtoku vody a filtrují z ní znečišťující látky předtím, než vstoupí do městské kanalizace.

Ve městě Syracuse ve státě New York zase řídí dešťovou vodu už od roku 2010 pomocí iniciativy s názvem Zachraňte déšť. Ta má chránit povodí města, zejména nedaleké jezero Onondaga, před zbytečným znečištěním. Součástí plánu je na 200 projektů, například infiltrační zákopy, deštné zahrady i nové stromy, z nichž každý má vlastní webovou stránku, kde může veřejnost prozkoumat jeho jednotlivé součásti, náklady a cíle. V rámci programu město každoročně zachytí více než 450 milionů litrů vody, což se rovná roční spotřebě asi pro 5 milionů lidí.

Jak ji vyčistit?

Co se odpadních vod týká, nejpokrokovější systém zatím mají v kalifornském okrese Orange Country. Ten čistí odpadní vodu, která by jinak byla odvedena do Tichého oceánu, pomocí třístupňového pokročilého procesu, jenž se skládá z mikrofiltrace, reverzní osmózy a působení ultrafialového světla s peroxidem vodíku. Tento proces produkuje vysoce kvalitní vodu, která překračuje či splňuje všechny státní normy pitné vody.

Chytrý systém vyvinuli také výzkumníci z univerzity Colorado Boulder. Jejich metoda za pomocí mikroby poháněné baterie zbavuje odpadní vody organických nečistot i solí a zároveň přitom vyrábí obnovitelnou energii.

Pozadu nezůstávají ani americké univerzity. WaterHub na univerzitě Emory redukuje svou vodní stopu téměř o 40 % tím, že každoročně regeneruje a znovu využívá až 550 milionů litrů ze svých odpadních vod pomocí adaptivní ekologické technologie. Ta přirozeně rozkládá organickou hmotu v odpadní vodě. Vodu pak následně využívá ve svých topících i chladicích zařízeních a ke splachování toalet. Jedná se o první systém tohoto typu v Americe.

Jak ji zbavit soli

Země s přístupem k moři využívají čím dál častěji odsolovací systémy a některé na tom dokonce slušně vydělávají. Například v Izraeli funguje asi 300 společností, které se odsolováním zabývají. Možná i díky tomu, že v zemi se zrecykluje a znovu využije až 85 % odpadních vod, je schopna vodu dovážet i do zahraničí, což jí přináší každoroční zisky ve výši 2 miliard dolarů.

Na špici v seznamu největších světových producentů odsolené vody se však stále drží Saudská Arábie. Proces odsolování navíc na některých místech provádí za pomoci obnovitelné sluneční energie. Skvělým příkladem je město Khafji známé tím, že se v něm nachází největší solární odsolovací zařízení na světě. V Americe se největší odsolovací zařízení nachází na jihu Kalifornie. Pomocí 10 mil dlouhého potrubí odsolí asi 190 milionů litrů mořské vody za den.

Jak ji získat z atmosféry

V zahraničí se však vyvíjí i nové technologie, které dokážou čerpat vodu z okolí. Jednou z nich je WaterSeer, přístroj vyrobený společností VICI v USA. Zařízení do podzemní sběrné komory čerpá vodní páru, která se zde kondenzuje na vodu. Ta se v další komoře shromažďuje a je připravena k použití. Za optimálních podmínek je přístroj schopen vyrobit 36 litrů vody za den. Zařízení je volně dostupné k prodeji za 1 389 dolarů, v přepočtu tedy necelých 32 000 korun.

Reklama

Mlha je nejlepším počasím pro zadržování vody. To měla jistě na mysli i marocká nezisková organizace Dar Si Hmad, která vyvinula obrovské sítě se schopností zachycovat atmosférickou vodu a kondenzovat ji na vodní kapky, které jsou sbírány do velkých zásobníků. Vynález dostal v roce 2016 ocenění Momentum for Change od OSN. Dnes je tento projekt využíván například na svazích marocké hory Boutmezguida, kde se tak vyprodukuje každý den 6 300 litrů pitné vody. Technologie se používá ale i v mnoha dalších zemích, například v Kalifornii, Chile nebo Ghaně.

Vzhledem k tomu, že se Česká republika nachází na evropském rozvodí, takzvané „střeše Evropy“, jsme závislí jen na vodě, která k nám spadne. Proto je pravděpodobné, že v budoucnosti budeme nuceni nechat se některým z výše uvedených projektů inspirovat, nebo si navrhnout své vlastní. Mělo by to být ale co nejdříve, i když právě prší.

foto: Shutterstock, zdroj: Smart City