Tlačíme na EU, abychom mohli zvýšit rychlost elektrokol, říká šéf ekola.cz

V současnosti je převážná většina cest, asi tak 50 až 60 procent, které jednorázově podniknou lidé v Číně, EU i USA, kratší než 8 kilometrů. To je zajímavý fakt, který bychom mohli zvážit při výběru svého dopravního prostředku. Auta jsou špinavá a hlučná, motorky též. MHD je často nepohodlná a méně flexibilní. Jaká je tedy ideální varianta? Kolo, které do ovzduší nevypouští žádné zplodiny, a navíc se s ním krásně vyhneme každé dopravní zácpě. A i pro ty méně sportovně založené, kteří nechtějí denně ujet x kilometrů, existuje varianta – kolo s elektrickým motorem.

V Čechách ještě před několika málo lety převládal názor, že elektrokola jsou těžká, nepraktická a jen pro líné lidi, kteří nechtějí sportovat. V poslední době však tento typ dopravního prostředku zažívá boom i u nás. „Dříve elektrokola kupovali jen ti, kteří o nich byli fundamentálně přesvědčení, anebo lidé nad šedesát, které vracela do hry. Ale asi před třemi lety se to zlomilo a prodeje začaly růst, mezi roky 2017 a 2018 dokonce o 30 procent. A minimálně to samé se předpokládá i letos,“ říká Jakub Ditrich, který je majitelem největšího specializovaného obchodu s elektrokoly u nás, firmy ekolo.cz.

Jednoho dne jsem spadl z kola, poranil si záda a pak jsem s úrazem ležel půl roku doma. V tu dobu mě zaujala elektrokola.

S Jakubem jsem se sešla v Krči nedaleko Thomayerovy nemocnice, kde jeho firma sídlí. Vzhledem k tomu, že jsme seděli přímo v prodejně, mohla jsem si všimnout, že i během pracovního dopoledne se zákazníci trousili. Příjemně mě také překvapil široký sortiment a fakt, že u některých elektrokol byl motor schovaný tak šikovně, že by si je mohl člověk na první pohled splést s těmi běžnými.

Přestože Jakub Ditrich studoval film na FAMU, už na škole umění vyměnil za technologie a založil internetovou firmu, později společnost orientovanou na bezdrátové sítě. Dokonce se prý podílel na první veřejné wi-fi síti v parku na Petřinách. Pak ale zasáhl osud a nasměroval ho k jeho současné vášni. „Jednoho dne jsem spadl z kola, poranil si záda a pak jsem s úrazem ležel půl roku doma. V tu dobu mě zaujala elektrokola, a když jsem se po půl roce uzdravil, v Číně jsem nějaká nakoupil. Pak se to začalo rozvíjet. V roce 2007 jsme otevřeli první showroom, shodou okolností v ulici Nikoly Tesly, a od té doby organicky rosteme,“ popisuje majitel obchodu, který je zároveň i půjčovnou a servisem.

„Aktuálně se chceme víc věnovat firemním flotilám, aby se elektrokola dostala do širšího povědomí veřejnosti,“ dodává Jakub, se kterým jsme si povídali o tom, jak se na elektrokolech jezdí, o jejich výhodách a nevýhodách i o tom, zda v budoucnu nahradí elektrokola ta běžná na čistě lidský pohon nebo i motorky.

Proč elektrokola najednou zažívají takový rozmach?

Asi k tomu dospěla naše mentalita. To samé se stalo v roce 2015 nebo 2016 v Německu. S Němci hodně spolupracujeme, mají i nadace na podporu elektrokol a je to vůbec největší trh tohoto typu v Evropě. Také se tomu u nás už víc věnují média – třeba zrovna Flowee. A elektrokola se začala objevovat i v nabídkách některých hobby marketů.

Myslíte, že se z elektrokol stane mainstream?

Určitě. Ať se to někomu líbí nebo ne, elektrokola nahradí v rekreaci i běžné dopravě jízdní kola. Samozřejmě stále bude existovat poměrně velká skupina ortodoxních cyklistů, kteří si na svůj koníček nenechají sáhnout, nebo staré paní budou pořád jezdit přes vesnici do samoobsluhy na těch rozbitých „libertách“. Ale to gros se přesune k elektrokolům.

Ostatně ve většině zemí, kde elektrokola přesáhla prodej těch běžných, jako je například Belgie, Holandsko a skoro i Německo, jsou používána zejména na přesun z místa do místa, nikoli na sportovní relaxaci. V mnoha západních metropolích dokonce vzniká koncept jakýchsi cyklistických superdálnic. Nejdál jsou v Londýně, kde vznikly vyhrazené modré silnice vedoucí z centra do různých okrajových částí. Což může být klidně i na vzdálenosti přes 25 mil, a tohle ujet na běžném kole byť po rovině není žádná sranda. Proto jsou tam elektrokola stále oblíbenější.

Londýňanům se ta cyklistika navíc vyplácí, protože v podzemce jsou jako sardinky, a když jedou autem, musí za vjezd do centra zaplatit 7 až 12 liber. Pražská cyklistická infrastruktura na takové úrovni samozřejmě zatím není, ale věřím, že se to může během několika let změnit, stejně jako se to stalo v jiných metropolích.

Předpokládám, že většina našich čtenářů na elektrokole nikdy nejela. V čem se nejvíc liší od jízdy na běžném kole?

O tom se strašně špatně mluví a nejlepší je to vyzkoušet. V Německu loni prodali přes milion elektrokol, a přesto podle jedné studie na elektrokole nesedělo 70 procent lidí. Takže vidíte, jaký je v tom ještě potenciál. Proto také e-kola půjčujeme na vyzkoušení, nebo v květnu pořádáme festival elektrokol Ebikefest, kde si bude možné zdarma otestovat v reálném prostředí víc než 200 typů elektrokol.

Vždycky jsem si představovala, že na elektrokole nevyvíjí člověk žádnou fyzickou aktivitu...

Tak to není. Na každém elektrokole si můžete nastavit, jak vám jeho motor bude pomáhat. Pokud tedy chcete na elektrokole sportovat, můžete si asistenci vypnout, nebo ji dát na nízký stupeň. To ale málokdo dělá, protože nejzábavnější je na elektrokolech právě snadná jízda, při které se ale stále hýbete, a tím spalujete tuk.

Někde jsem slyšela, že elektrokolo může mít dojezd až 100 kilometrů…

To záleží na mnoha faktorech. U elektrokola, které má samo pouhých 20 až 25 kilogramů je velký rozdíl, jestli se na něm svezete vy jako drobná dívka nebo nějaký stodesetikilový chlapík. Váha jezdce má na dojezd fatální vliv stejně jako profil trasy. Výkon motoru při jízdě po rovině je nějakých padesát wattů, zato do kopce může být i šestkrát vyšší. Podle toho tedy může být dojezd na jednom typu ekola pro někoho 150 a pro jiného 25 kilometrů. Každopádně obecně platí, že dojezd se zvyšuje spolu s kapacitou baterie.

Když chci koupit kvalitní elektrokolo, o čem bych kromě dojezdu měla uvažovat?

Určitě je dobré stanovit si nějaký cenový strop. Rozumná investice do elektrokola je minimálně třicet až čtyřicet tisíc. Za víc peněz pak dostanete kvalitnější mechanické komponenty a větší kapacitu baterie. Pak samozřejmě musíme vědět, zda chcete na elektrokole jezdit v terénu, nebo je to stroj na denní běžné ježdění.

Jakou maximální rychlost elektrokolo vyvine? Je vůbec pro jízdu v hustém provozu bezpečné?

V Evropě vám motor na elektrokole bude pomáhat do rychlosti 25 kilometrů za hodinu, jet rychleji není snadné, protože musíte přešlapat celkovou váhu kola. Proto si většina lidí nechává elektrokolo takzvaně očipovat, díky čemuž pak může jet rychlostí až 45 kilometrů. Kola ale na takovou rychlost nejsou vybavena, navíc zvlášť u starších lidí to nemusí být úplně bezpečné, protože už se to dost podobá jízdě na skútru. Takže to nepodporuji. Na druhou stranu, kdyby možnost zrychlení neexistovala, víc než polovina lidí si elektrokolo nikdy nekoupí.

Teď se ještě s několika lidmi v oboru snažíme o změnu legislativy formou evropské petice. Evropská komise by měla změnou nařízení umožnit legální rychlost elektrokola 32 kilometrů za hodinu, která přesně odráží rychlost klasického kola na rovině. Je to rychlost, která je pro elektrokola stanovena v USA, Kanadě i v Asii. Bohužel vůle ke změně zatím není dostatečná, prodejci motorek lobují proti, protože cítí, že jakmile e-kola dosáhnou této užitné hodnoty, naprosto zásadně to ohrozí jejich byznys. Elektrokolo je lehčí, levnější na provoz a daleko univerzálnější než skútr nebo motocykl. Navíc, když vám u něj dojde „šťáva“, tedy baterka, můžete dál šlapat.

U nás někdo kontroluje, zda jsou elektrokola očipována?

Ne, u nás k tomu zatím policie není vybavena, ale v některých spolkových zemích v Německu již k takovým kontrolám přikročili.

Vy sám jezdíte?

Ano, ale jen když nemrzne. Takže většinou od konce března do konce října ujedu každý den celkem asi 50 kilometrů z práce a domů. To bych samozřejmě na běžném kole ve společenském oblečení a s pracovním batohem jezdit nechtěl.

Jak se na elektrokole jezdí ve městě?

Je to skvělá úspora času, na elektrokole se vejdete všude, takže se vás netýkají žádné zácpy. Každopádně ne každý ve městě umí na kole jezdit. Proto také máme projekt Cykloškola, kde se zájemce snažíme naučit jezdit v provozu. Ten, kdo po městě na kole nikdy nejezdil, je na začátku ostýchavý, pořád se vyhýbá a zastavuje. Ale během dvou tří hodin to dostanete „do těla“ a dokážete lépe číst terén, zvyknete si na různé malé vychytávky, třeba kdy na křižovatce ještě stihnete zelenou a podobně.

Nechci nikoho k ničemu navádět, ale když to člověk umí, jízda na elektrokole po silnici může být příjemnější a rychlejší než na cyklostezce. Třeba v Amsterodamu jsou cyklostezky přeplněné a lidé jezdí „lážo plážo“, což mi úplně nevyhovuje. Ve městě často jezdím na skládačce. Skládací elektrokola mají od běžných tu výhodu, že se s nimi dostanete i do každého dopravního prostředku. Říká se tomu multi-modalita. Třeba když dojíždíte vlakem, tak k němu dojedete na e-kole, složíte je jako bezplatné zavazadlo a pak na něm zase dojedete rychle až do cíle své cesty.

Reklama

foto: Václav Kozák, archiv Jakuba Ditricha, zdroj: Ekolo.cz