Máme nejhorší půdu v EU. Pomoct může městské kompostování, říká Tomáš Hodek

„Vracíme, co si bereme. Víme jak a víme proč,“ hlásají členové občanského sdružení Ekodomov, jehož cílem je vzdělávat a vychovávat k odpovědnému zacházení s půdou a vodními zdroji. Předseda spolku Ekodomov Tomáš Hodek je jedním z expertů, kteří na konci loňského roku sepsali prohlášení, ve kterém vyzývají vládu, aby změnila podmínky pro udělování zemědělských dotací z Evropské unie. Zastávají názor, že přednost by měli dostávat farmáři, kteří chrání půdu i vodu a neničí krajinu.

„Naše zemědělské pozemky jsou druhově nejchudší v Evropě, máme největší lány polí s mrtvou půdou, ze které mizí úrodná ornice a ubývá voda, která je navíc kontaminovaná. Pokud my občané nevytvoříme poptávku u vlády, že chceme změnu, nic se dít nebude, protože ekonomické zájmy jsou příliš silné,“ řekl mi Tomáš přímo v útulném sídle Ekodomova v pražské Podbabě, kde naše povídání rušilo jen občasné zakokrhání kohouta.

Je smutné, když evidujeme, že v roce 2017 byly dotace do zemědělství 45 miliard, zemědělství vykázalo zisk 20 miliard a škoda v souvislosti s degradací půdy je 10 miliard korun.

Jako všichni ostatní experti na životní prostředí, s nimiž jsem dosud mluvila, ani on nevidí současnost v Česku růžově. „Česká Republika je ve stavu katastrofy, to je prostě realita. Na změnu máme jen měsíce a roky. Veškeré procesy v životním prostředí jsou exponenciální, vlivy se násobí, tudíž nás možnost nápravy s každým dnem bude stát víc a víc energie, času i peněz,“ vysvětluje Tomáš, se kterým jsme mluvili především o tom, jak pomoci české půdě na venkově i ve městech.

Říkal jste, že máme v Čechách největší lány s mrtvou půdou v Evropě. Proč to tak je?

Půda je mrtvá, protože technika, která se zde vyvíjela od 50. let minulého století, byla zaměřená na produkci a vysokou efektivitu. To v zásadě není špatné. Problém ale je, že se to vyvinulo špatným směrem. Většina České republiky je kopcovitá, a pokud chceme dosáhnout co největší efektivity, pak traktory nejezdí po vrstevnici, a nejsou tak optimalizovány potřeby půdy.

Tím, že traktory jezdí po kopci nahoru a dolů a tvoří řádky po svážnici, smývá déšť půdu do údolí a postupně dochází k erozi. Půda je navíc na každém místě trochu jiná, ale je samozřejmě jednodušší ji osít jen jednou plodinou, což půdě také nedělá dobře. Navíc po roce 1989 se zase změnil způsob hospodaření, ubylo živočišné výroby, ubyl i hnůj a organická hnojiva se začala nahrazovat těmi anorganickými, z pole se odváží všechna hmota, tudíž se nemá co vracet zpět do země.

Proč je tak důležité vracet organickou hmotu zpět do země?

Z mnoha důvodů. Když v půdě chybí organická hmota, pak bakterie nemají co zpracovávat. Vzniká tak jakýsi substrát bez mikroorganismů, tím pádem bez humusu. Právě mikroorganismy si v půdě vytvářejí prostředí, ve kterém jsou schopné žít. Díky nim vznikají miliardy drobných „kalíšků“, do kterých zachytávají vodu, aby přežily, až bude v létě sucho. Těmto kalíškům se říká humus. Protože naše půda už je z velké části mrtvá, tak když zaprší, nejsou tam žádní živočichové, žádný humus, který by ji zachycoval. Proto voda stéká po povrchu pryč a bere s sebou i ornici. Stav naší půdy se tak rychle zhoršuje.

Také to vede k tomu, že nad půdou není odpar a terén se neochlazuje, pak má pole klidně třicet nebo čtyřicet stupňů. Když pak přijde oblačnost, ze které by za běžných podmínek lehce zapršelo, v tomto případě ji teplý vzduch, který se drží nad polem, posune dál na nějaké chladnější území. Zvednutím té oblačnosti navíc dojde k vyšší kondenzaci, z čehož většinou vzniká přívalový déšť, který spíš působí škody.

Ale existují teorie, že čím větší teplota, tím vyšší odpar…

Jenže my nemáme žádné dostatečně velké vodní plochy. Většinu naší krajiny tvoří půda, a pokud v ní není voda, reálně se odpar snižuje. Nepřidává nám ani globální oteplování a výkyvy oblačnosti i teplot a vůbec vychýlení celého proudění vzduchu, kvůli kterému už k nám neproudí vzduch od moře, ale z východu. To všechno je pro naše klima velmi nepříznivé.

Jak je možné, že v sousedních státech, například v Rakousku, je půda kvalitní?

Tam je mnohem delší tradice šetrného přístupu k půdě. Půdní bloky se tam dělí na menší části a na každém z nich se pěstuje to, co je vhodné. Do půdy se vrací organická hmota pro tvorbu humusu, půda se upravuje tak, aby se omezila eroze a odtok vody. To jsou všechno opatření, která by bylo možné zavést i tady, ale neděje se to.

Je tam jiný přístup i samotných farmářů, oni jsou ti, kteří od občanů vybírají bioodpad, pak ho zkompostují a dávají na svá pole. Očekávali jsme, že ke stejnému efektu dojde u nás po roce 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie a dopadla na nás povinnost snižovat množství bioodpadu na skládkách. Bohužel se tak nestalo. Nárůst zájmu o bioodpad je znát až v posledních letech, kdy alespoň někteří zemědělci pochopili, že kompost opravdu potřebují.

Na konci minulého roku jste byl jedním z iniciátorů, kteří apelovali na vládu, aby změnila podmínky pro udělování dotací z EU...

Ano, zjistili jsme, že právě v dotacích je největší potenciál pro změnu. Pokud jsou nastavené tak, aby se organická hmota do půdy vracela, tak se tam vracet bude. Pokud jsou nastavené na podporu prodeje chemie, tak se prodává chemie. Můžeme si tedy vybrat. Buď budeme dotovat obchody Agrofertu a budeme tady mít poušť, anebo budeme chtít po vládě změnu.

Jak by ty dotace měly tedy konkrétně vypadat?

Model dotací, který mi dává smysl a který vychází z požadavků samotných zemědělců, je velmi jednoduchý, protože z faktur se dá jednoduše odečíst, kolik organické hmoty se prodalo a kolik zůstalo na poli. Pokud zemědělec ze své produkce nemá příjem, protože vyprodukovanou organickou hmotu jen zmulčoval a zapravil zpět do půdy, mohou mu jeho náklady kompenzovat dotace. Pokud by dotační systém obsahoval tento princip, jsem přesvědčený, že zemědělci začnou dotace využívat způsobem, k čemu jsou skutečně určeny – k pokrytí nákladů na mimoprodukční funkce půdy, péči o životní prostředí a o krajinu.

Je smutné, když evidujeme, že v roce 2017 byly dotace do zemědělství 45 miliard, zemědělství vykázalo zisk 20 miliard a zároveň evidovaná škoda jen v souvislosti s degradací půdy je 10 miliard korun. Je také velmi pravděpodobné, že dotační politika se bude v následujících letech omezovat. Česká republika je v současnosti na plusové straně, pořád z EU víc dostáváme, než odvádíme, zato třeba Němci, Dánové nebo Francouzi víc dávají, než dostanou. Takže díky jejich penězům si tu můžeme zlepšit životní prostředí. Ale co děláme? Jen jimi mrháme.

Koukala jsem, že kromě půdy na polích řešíte třeba i komunitní kompostování ve městech…

Ano, ve městech jsou podobné problémy jako v přírodě, navíc zde přibývá to, že je tam mnoho zpevněných ploch, které nezasakují, takže teplotní extrémy jsou ještě vyšší a potenciál odklonu oblačnosti ještě výraznější. Proto je pro obce velmi důležité, aby se v rámci svého mikroklimatu snažily o to, aby voda co nejvíce zůstávala tam, odkud se může odpařovat, a díky tomu fungovala přirozená klimatizace.

A právě k tomu může posloužit komunitní kompostování. Kompost z kompostéru pak lze využít do květináčů, pro pěstování rostlin za oknem nebo jím můžeme obložit venkovní keře a stromy. Tak se zvýší potenciál zadržování vody. To je nejlepší a nejlevnější prevence, protože pak už jen zbývají závlahové systémy.

Bydlím v Praze a chtěla bych kompostovat. Jaké mám možnosti a jak to cenově vychází?

Záleží na tom, zda máte dům se zahradou, nebo zda bydlíte v bytovém domě jen s malým dvorkem, nebo dokonce bez vlastního pozemku. Na zahradě se dá využít libovolný zahradní kompostér, kde se kompostuje tráva, listí a přidáváte k tomu i vytříděné organické zbytky z domácnosti. V bytových domech s malým dvorkem nebo bez vlastního pozemku je potřeba použít komunitní kompostéry. Protože nemáte žádnou trávu, kterou by se kompostovaný materiál prokládal, budete mít jen zbytky z domácnosti, které jsou velice lákavé pro drobné hlodavce, jako jsou potkani a myši.

Proto je dobré použít uzavřené kompostéry, které znemožňují přístup hlodavcům, jsou uzamykatelné, zateplené pro celoroční kompostování. Cenově jsou nákladnější, ale když uvážíte, že mohou sloužit přibližně pro 15 domácností, vychází pořízení kompostéru přibližně na 1 700 korun na domácnost, což už je cenově srovnatelné s levnými variantami.

Jak dlouho trvá, než se kompost vytvoří?

To záleží na typu použitého kompostéru. Nejrychlejší je zpracování v typu JORA, kde kompostovací proces od začátku plnění trvá asi osm týdnů. Kompostování je tu urychlené otáčením kompostéru, čímž se materiál provzdušňuje. Syrový zfermentovaný kompost je pro hlodavce už neatraktivní a je dobré jej nechat několik měsíců dozrát, nebo vpravit do půdy. Nedá se hned použít na sadbu. Všeobecně je ale dobré, když kompostovací proces trvá celý rok, a pokud má kompostér dvě komory, lze kompost vybírat každých šest měsíců.

A jak je to s popelnicemi na bioodpad?

Každý si může v Praze hnědou popelnici objednat. Cena je dnes stejná jako za směsný komunální odpad. Pokud tedy má někdo před domem pět popelnic, může dvě z nich vyměnit za kontejnery na bio. Není to tak, že by to bylo v rámci jedné faktury, je nutné smlouvu upravit na magistrátu i u Pražských služeb, do budoucna by se to mělo sloučit.

Pokud chce váš přístup k půdě a krajině někdo podpořit nejen kompostováním, co může udělat?

Předně je třeba říct, že kompostováním podporuje především každý sám sebe a pak teprve ty ostatní. Stejné je to i s dalšími aktivitami. Je nutné, abychom každý sám za sebe vyjádřili svoji vůli, jak má vypadat naše krajina, že chceme zachovat vodu v krajině, jak požadujeme, aby byly využívány naše daně a dotace, které do Česka zatím stále ještě proudí z EU od daňových poplatníků ekonomicky silnějších západních států.

My k tomuto jen vytváříme nástroje a snažíme se ten proces vyjádření názoru usnadnit. Proto jsme vytvořili webové stránky Voda pro každého. Ke kompostování zase provozujeme stránky Kompostuj.cz, kompostéry jsou dosažitelné na stránkách Ekonákup.cz a přehled všech našich aktivit naleznete na stránkách Ekodomov.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Ekodomov