David Karásek: Pražský mobiliář potřebuje lepší informační systém

Designové výrobky společnosti mmcité dokazují, že i odpadkový koš nebo lavička může být malým uměleckým dílem, které zároveň perfektně zapadá do prostoru. „Baví nás, že kvalitní design, který se normálně uplatňuje pouze u docela náročných a drahých výrobků, dostáváme do prostředí, které ovlivňuje každého. Tedy i lidi, kteří se jinak o umění nezajímají,“ říká David Karásek, majitel bílovické firmy, jež se zabývá designem a výrobou městského mobiliáře.

Nepřehlédnutelný muž s ostře řezanými rysy rozhodně nepůsobí jako bohémský a „poletující“ umělec, ale spíš jako byznysmen, který i přes své kreativní schopnosti umí stát nohama pevně na zemi. Možná i proto se za více než dvacet let práce v oboru dostaly jeho návrhy i do velmi lukrativních zahraničních projektů.

Myslím, že reklama do města patří, protože to je prastaré komunikační médium spojené s obchodem. Ale samozřejmě záleží na formě.

„Svou činností jsme obráceni k architektům, kteří si z našich katalogů vyberou konkrétní objekty, které pak někde použijí. Takže se často ani nedozvíme, kde přesně naše výrobky jsou. Ale vím například o několika lavičkách na terase lanovky u Mont Blancu, což je taková zajímavá poloha, protože jsou ve výšce asi 3 600 metrů. Také máme výrobky ve Filadelfii, na místě bývalých vojenských loděnic, nebo v parčíku v Indianapolis,“ popisuje mi David, jehož společnost se v poslední době podílela i na vývoji mobiliáře do pražské Waltrovky nebo nového centra Butterfly v Karlíně.

Během příjemně strávené hodinky v pražské kavárně Mistral jsem se od úspěšného designéra dozvěděla například to, jak městský design ovlivňuje chování lidí, proč často do zastávkového přístřešku prší a k čemu mmcité slouží rýžové slupky.

Společnost jste založil už v roce 1994, kdy u nás byl design městského mobiliáře v plenkách. Jak jste se k tomu oboru dostal?

Když jsem po revoluci jako student umění začal jezdit na Západ, hodně mě ovlivnila návštěva Paříže. Tam mě zaujalo, co všechno se dá v oblasti veřejného prostoru a designu vymýšlet. Byly to opravdu krásné věci – zastávkové přístřešky, telefonní budky, lavičky... Věci, které plnily svůj účel a zároveň dobře vypadaly. To byl samozřejmě hrozný kontrast proti našemu veřejnému prostranství, které působilo strašně šedivě a zanedbaně. Takže to byl pro mě takový první impulz.

Potom u nás vypsalo město Zlín designérskou soutěž na řešení prvků městského mobiliáře. Součástí hlavní ceny byla i samotná výroba prototypů, což tehdy bylo poměrně neobvyklé. A my jsme tu soutěž vyhráli. Tehdy na to ta firma, která měla prototypy vyrobit, trochu kašlala a my se pak po několika dalších neblahých zkušenostech rozhodli, že založíme firmu vlastní. Nejdřív jsme mysleli, že budeme jen navrhovat, ale postupně nám došlo, že všechny činnosti včetně výroby zvládneme lépe než naši dodavatelé.

Města v současnosti čím dál víc dbají na to, aby působila pěkně a lidé se v nich dobře cítili. Může ale městský design ovlivňovat přímo chování občanů?

Máme podložené zkušenostmi, že kultivované prostředí chování lidí opravdu ovlivňuje. Když člověk vidí, že prostředí je promyšleně vytvořené a že v něm do sebe všechno funkčně, provozně i designově zapadá, i úplný laik to vnímá. V takovém prostoru se lidé chovají slušněji, vycítí, že městu na nich záleží. Opravdu to funguje.

Jak se podle vás změnilo za léta vaší kariéry vnímání důležitosti městského mobiliáře obcemi?

Určitě hodně, za těch 30 let jsme se ve svobodné zemi dost naučili. Lidé zbohatli, chodí do dražších restaurací, kupují si lepší a kvalitnější věci. A magistráty už také pochopily, že na kvalitě záleží a že design je oblast, kterou je nutné brát v potaz. Na druhou stranu je pořád co zlepšovat a stále platí, že u nás neumí veřejný sektor investovat, což je myslím dost velký problém, možná větší než korupce.

Jak to myslíte?

Myslím, že města nejsou často schopna dobře projekt vypsat, specifikovat, co vlastně chtějí, nekladou důraz na důležité věci, v procesu je často hodně nedotažených věcí. Pamatuji si třeba, že jednou se nepostavil přístřešek u zastávky jen proto, že nějaký člověk z údržby řekl, že kvůli přístřešku by nebylo možné odklízet sníh multikárou. Kvůli několika málo dnům údržby tam tedy lidé už roky nesmyslně moknou.

Další příklad jsou ulice. Jejich renovace stojí stamiliony. A i když je to pěkná lokalita, nakonec tam město dá ty nejsprostší stavební prvky, třeba strašné a levné zábradlí, které nikdo nenavrhoval. Přitom tyhle doplňkové prvky tvoří velmi malé procento celkové finanční hodnoty stavby, takže i kdyby to zábradlí s návrhem stálo dvakrát tolik, v ceně celkové výstavby v dané ulici to nebude velký rozdíl. Vizuálně to naopak rozdíl je obrovský a tyto prvky pak prostředí zbytečně hyzdí.

Když se na to podíváme ze strany běžných obyvatel měst, máte od nich možnost získat zpětnou vazbu? Na co si stěžují?

Když děláme ty zastávkové přístřešky, občas si stěžují, že do nich prší. Ale myslím, že je to spíš nepochopení, protože se jedná o nouzový přístřešek, který danému účelu plně vyhovuje. Samozřejmě bychom ho mohli udělat i jinak, jako nějaký uzavřený domeček, což by ale znamenalo více stěn, horší přístup, problematickou údržbu, horší bezpečnost. To všechno je třeba brát v potaz.

Řídí se i tahle oblast trendy, například v použití materiálů?

Obecně se mobiliář svou formou a atmosférou čím dál víc přibližuje nábytku. Přibývá prvků, které nejsou přikotvené, ale jen volně položené, což má dopad zejména na údržbu. Každopádně se v téhle oblasti trendy nemění tak rychle jako třeba v módě nebo automobilovém průmyslu.

A co udržitelnost? Řešíte z hlediska výběru materiálu tento aspekt?

Ano, všeobecně se to téma řeší už dlouho, bohužel musím říct, že je plné demagogických momentů, kdy je něco považované za ekologické, a pak se zjistí, že to tak vůbec není. Řekl bych, že v téhle oblasti se často záměrně neříká vše. Často se řekne udržitelnost, ale už se nedořekne jaká. Protože máte udržitelnost ekologickou, ekonomickou, sociální. Která má přednost?

Všichni samozřejmě hledáme materiály, které budou řešit některý z ekologických problémů, například s odpady. Problém ale je, že recyklované materiály jsou většinou strašně nekvalitní. Takže z mého pohledu je použití většiny z nich v městském prostředí vlastně znečišťování. My recyklované materiály používáme jen tehdy, když vyhovují našim vysokým nárokům. Nabízíme třeba alternativu ke dřevu, která se jmenuje Resysta a je vyrobena částečně z rýžových slupek. Také přemýšlíme nad tím, kolik materiálu použijeme, snažíme se neplýtvat. Díky tomuhle uvažování jsme myslím mnohdy ekologičtější než mnoho ostatních firem, které to o sobě tvrdí. Snažíme se prostě dělat věci smysluplně a ne jen trendově a „na oko“.

Snažíte se o kultivaci městského prostředí. Jak se díváte na současné téma vizuálního smogu?

Myslím, že reklama do města patří, protože to je prastaré komunikační médium spojené s obchodem. Ale záleží na formě, třeba běžný statický plakát mi nevadí. V Praze je každopádně plno plakátů vylepených načerno na místech, kam vůbec nepatří, což je samozřejmě velký problém. Také pořád existují takové ty přehnaně křičící vývěsné štíty. Nebo jsem viděl v Itálii a dalších evropských městech přezářené digitální obrazovky, které byly tak špatně zregulované, že když jste šla kolem, chvíli jste vůbec neviděla.

V tomto směru mě překvapila i Vídeň, která je jinak v mnoha ohledech velmi kultivovaná. Viděl jsem tam zcela nový typ zařízení, jakýsi stojan s defibrilátorem. To je jistě pozitivní. Ale byl zároveň osazen přezářenou obrazovkou s velmi agresivními reklamními sděleními. Bylo to jako pěst na oko, vysloveně obtěžující.

Může se Praha z hlediska stavu městského mobiliáře rovnat západoevropským městům?

Určitě tu existuje mnoho projektů, které jsou srovnatelné. Ale celková vybavenost by určitě mohla být lepší. Například informační systém, hlavně označníky zastávek by mohly být daleko kvalitnější, propracovanější, důsledněji instalované na správných místech a tak dále. Takže určitě je ještě co dohánět.

Praha teď také bude mít nové zastávkové přístřešky. Ty stávající, které navrhoval Norman Foster, jsou velmi kvalitní, každopádně se objevují po celé Evropě, viděl jsem je například v Paříži či Itálii. Je tedy skvělé, že si metropole zvolila nový design, který pro ni bude specifický.

Reklama

foto: Mmcité, zdroj: Mmcité