Podíl populace, která žije ve městech, se zvyšuje. S tím narůstá počet všelijakých regulací a omezení, která mají za cíl zvyšovat kvalitu městského životního prostředí. Jenže vymahatelnost jejich dodržování je pro vedení měst stále větší výzvou. Po světě již existují programy, jak do střežení veřejného prostoru měst zapojit jejich samotné obyvatele. Praha zatím s ničím podobným nepočítá. Proč?
Podle odhadu Organizace spojených národů bude do roku 2050 žít ve městech kolem sedmdesáti procent světová populace. To znamená, že v polovině tohoto století městská populace dosáhne asi 6,6 miliardy lidí, což je stejný počet lidí, kteří žili na celém světě zhruba před třinácti lety. Oproti současnosti to bude ve městech představovat nárůst přibližně o polovinu, tedy asi o 2,3 miliardy lidí.
Více lidí, horší vzduch
Takový městský populační boom bude mimo jiné znamenat obrovské zvýšení poptávky po energii a dopravě nejen v největších metropolích světa. Dá se předpokládat, že se dnešní megapole ještě zvětší, ale že také budou přibývat další. S tím půjde ruku v ruce tlak na udržení, respektive zlepšení kvality městského životního prostředí, a to zejména ovzduší v souvislosti s rostoucím objemem dopravy.
Lidé by mohli přímo na ulici vymáhat respektování nízkoemisních zón například nahlašováním vozidel, která pravidla poruší.
A také se dá bez uzardění odhadnout, že se budou množit i nejrůznější regulace, jež budou mít za cíl kvalitu životního prostředí ve městech přinejmenším udržet. Ostatně, velké světové metropole už k takovým krokům dávno přistoupily, další se k nim s větší či menší razancí odhodlávají. Jedna věc je přijmout omezení pro individuální dopravu, jakými jsou například nízkoemisní zóny nebo naprostý zákaz vjezdu nerezidentům do centra měst, druhá je dodržování těchto opatření vymáhat.
Pravomoc k tomu mají pouze orgány veřejné moci. Tedy zejména policie, městští strážníci, případně úřady k tomu určené. Jenže už dnes bývají tyto orgány značně přetížené, a tak se vymahatelnost dalších restrikcí stává čím dál více obtížná. Jednou z možností proto je zapojit do tohoto druhu veřejné kontroly samotné obyvatele.
Dejte pravomoc lidem
K něčemu takovému vybízí britský nezávislý think-tank Bright Blue. Ve své srpnové analýze EmissionImpossible, která se soustředí na problematiku emisí škodlivin v ovzduší, mimo jiné doporučuje, aby vedení měst neváhala zavádět systém, v němž by radnice delegovaly část svých pravomocí přímo na občany. Lidé by tak mohli přímo na ulici vymáhat respektování nízkoemisních zón například nahlašováním vozidel, která pravidla poruší.
Zní to přinejmenším zvláštně, jelikož se svým způsobem jedná o státem či městem organizované „bonzování“.
Takový systém by prý měl dodržování restrikcí zefektivnit a současně ulevit přetíženým policistům v terénu. Bright Blue dokonce hovoří o tom, že by radnice mohly své občany k takovému konání motivovat finančně.
New York a Singapur
Zní to přinejmenším zvláštně, jelikož se svým způsobem jedná o státem či městem organizované „bonzování“, nicméně například v New Yorku podobný systém od roku 2017 funguje. Lidé se mohou přihlásit do Citizens Air Complaint Programu, kam mohou hlásit majitele vozidel, kteří svůj vůz nechávají stát s nastartovaným motorem – například když chtějí před jízdou zahřát motor nebo svůj automobil vytopit, než do něho v chladném počasí nastoupí.
Členové COP jsou ve službě na tříleté období a musí se své činnosti dobrovolné stráže věnovat nejméně dvě hodiny měsíčně.
„Uvědomělí“ občané mohou dokonce za nahlášení nastartovaného vozidla obdržet od radnice finanční odměnu. Podle Arantxy Herranzové, přispěvatelky portálu SmartCityLab.com, si někteří Newyorčané takto vydělají až tisíce dolarů ročně. Je však třeba zmínit, že ne každé nastartované stojící auto okamžitě dostane pokutu (a nahlašující odměnu), New York má poměrně striktně nastavená kritéria, co je a co není v tomto ohledu porušením platné legislativy. Cílem regulace je snížit objem proplýtvaného paliva, který je v USA odhadován na šest miliard galonů (asi 22,7 miliard litrů).
Něco podobného mají od roku 1999 také v Singapuru. Lidé se mohou stát součástí programu Citizens on Patrol (COP), tedy jakési „občanské hlídky“, jejímž cílem je hlásit policii podezřelé jednání. Do programu se mohou zapojit lidé, kteří dobře znají své okolí i komunitu, v níž žijí. Jejich úkolem je také podílet se na prevenci kriminality například distribucí informačních letáků nebo pomocí poradenské a vzdělávací činnosti. Členové COP jsou ve službě na tříleté období a musí se své činnosti dobrovolné stráže věnovat nejméně dvě hodiny měsíčně. Do programu se mohou hlásit lidé ve věku 17 až 80 let.
Praha sází na samoregulaci
Za současných podmínek jsou však obdobné aktivity v České republice prakticky nepředstavitelné. A to přinejmenším z legislativních důvodů. Vymáhat dodržování právních norem, ať už jde o zákony, nařízení či vyhlášky, zkrátka běžní „smrtelníci“ nemohou. K tomu slouží primárně státní a městská policie, případně správní orgány a v neposlední řadě justiční systém. Navíc ani neexistuje záměr například výše popsané modely do tuzemské praxe zavádět.
Lidé sami musí dozrát k tomu, jaký prostor kolem sebe potřebují. A to se evidentně alespoň v Praze děje.
„Rozhodně si nemyslím, že by Češi potřebovali motivovat k nahlašování nějakého podezřelého jednání. Máme s tím bohaté zkušenosti z dob bolševika včetně dnešních členů vlády,“ řekl Flowee Jiří Koubek (TOP 09), zastupitel pražského magistrátu a předseda magistrátního Výboru pro bezpečnost. Podle něho se lidé o veřejný prostor se zájmem starají, což Koubek považuje za pozitivní trend. „Nejsem příznivec revolucí v tomto ohledu. Lidé sami musí dozrát k tomu, jaký prostor kolem sebe potřebují. A to se evidentně alespoň v Praze děje. Místa se proměňují, viz například Malostranské či Mariánské náměstí, farmářské trhy či obliba náplavky,“ dodal pražský politik.
Tak to aspoň změňme
S žádnou radikální změnou nepočítá ani projekt Polaď Prahu, jehož iniciátoři se soustředí zejména na zlepšení dopravy v metropoli. „V aktuálním schváleném dokumentu P+ projekt s podobnou tématikou (delegování pravomocí města na občany – pozn. red.) není. Doposud jsme ani podobný návrh neřešili, ani jej nikdo nepředložil k posouzení,“ řekl Flowee Martin Farář, tiskový mluvčí projektu Polaď Prahu.
Farář nicméně odkazuje na projekt Změňte.to, kde obyvatelé Prahy mohou oznámit úřadům náměty, stížnost, ale i pochvalu. „Cílem je sbírat podněty, které mohou život v metropoli zpříjemnit. Touto cestou lze podat i podnět, který může mít spojitost s veřejným prostranstvím, a nabízí se i možnost vložit sem podněty, jejichž řešení spadá do kompetence městské policie,“ uzavřel Farář.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: SmartCityLab
