Kvůli koronavirové krizi jsme na chvilku pozapomněli na klimatické změny. Aktivisté se ovšem snaží městům připomenout, aby nezapomněla na zásady, které bude nutno v budoucnu dodržovat. Aby se nám zkrátka nestalo, že sice pandemii zvládneme, ale vzápětí nás zahubí třeba sucho, vedro, nebo jiné negativní dopady změny klimatu. Je možné naše města probudit? Ptá se Kateřina Vídenová, architektka a aktivistka.
Městské aglomerace, přestože pokrývají pouhá dvě procenta zemského povrchu, spotřebovávají 60 až 80 procent energie a vytvářejí 75 procent skleníkových plynů. Mnohonásobně tak překračují hranici trvale udržitelného rozvoje. Ve městech žije polovina lidstva a tento počet se neustále velmi rychle zvyšuje. Města jsou ale stejně tak zranitelná jako mocná. Velká část z nich se již potýká s důsledky klimatických změn a skoro všem to hrozí. Už jen proto, že většina z nich leží u vody, čekají je tedy záplavy ze stoupající hladiny moří a povodně z přívalových dešťů.
Pod dva stupně
K oteplování planety dochází vlivem vypouštění skleníkových plynů, které vznikají pálením fosilních paliv (uhlí, ropy, zemního plynu). Aby škody na planetě nebyly zničující, je potřeba oteplení planety udržet minimálně pod hranicí dvou stupňů Celsia. Na tom se shodly i státy všech pěti kontinentů, které podepsaly v roce 2015 tzv. Pařížskou dohodu.
Celosvětově nejvýraznějším projektem, který staví města do vedoucí úlohy v boji s klimatickou změnou a který sdružuje města s klimatickými ambicemi, je C40 Cities.
Naplnění vládních závazků v rámci Pařížské dohody není možné dosáhnout bez výrazných změn právě ve fungování měst. Základní principy, jak zastavit klimatickou krizi, jsou dva: snižování emisí skleníkových plynů (mitigace) a vytváření opatření, která dopady globálního oteplování zmírní (adaptace). Přestože adaptační opatření nemají dlouhodobý efekt, oba tyto principy se musí doplňovat a pro fungování měst jsou v současné době významné. Příkladem mitigačních opatření ve městech je využívání obnovitelných zdrojů energie nebo preference nízkoemisních druhů dopravy, příkladem opatření adaptačních je využívání a zadržování dešťové vody či posílení zeleně při problémech se suchem.
Celosvětově nejvýraznějším projektem, který staví města do vedoucí úlohy v boji s klimatickou změnou a který sdružuje města s klimatickými ambicemi, je C40 Cities. Ve skupině, která vznikla v roce 2005 v Londýně, je momentálně přidružených 96 z největších světových metropolí, ty dohromady tvoří čtvrtinu světového HDP a žije v nich každý dvanáctý člověk na planetě. Projekt vede města ke snižování emisí skleníkových plynů a klimatických rizik a zároveň ke zvyšování zdraví, pohody a ekonomických příležitostí jejich obyvatel. Jsou zde zastoupena například Los Angeles, New York City, Mexico City, Buenos Aires, Nové Dillí, Peking, Tokyo, Moskva, Londýn, Paříž nebo Sydney. Ve vedení je 13 měst, prezidentem je jeden ze starostů, aktuálně je to starosta Los Angeles.
Kde všude se družit
Další organizací, která aktivizuje města a do které je možné vstoupit, je Climate Alliance. Jedná se o síť evropských měst, která vznikla v roce 1990 v Německu se záměrem chránit klima, deštné pralesy a domorodé národy. Aktuálně má více než 1 700 členů z 26 evropských států, přičemž tato členská města přijímají mj. dobrovolný závazek snižování emisí CO2 každých pět let o 10 procent. Kromě všemožné podpory, koordinace a pořádání kampaní má činnost organizace i politický rozměr – stojí za evropskými politiky, kteří se zaměřují na záchranu klimatu.
Něco se ale přeci i u nás začíná měnit. Je to jednak díky několikaletému nepřehlédnutelnému suchu a zajisté i díky mnoha občanským a studentským protestům.
Za zmínku stojí i nadace CIFF zabývající se zlepšováním života dětí a jejich budoucnosti. Tato nadace v rámci řešení klimatické krize směřuje své síly do zemí, které jsou stěžejní v rámci celé planety a kde není přílišná politická vůle. Ve městech v Číně pomáhá implementovat principy chytrých měst a mobility, prosazuje zde i uhlíkovou daň, v brazilských městech napomáhá přechodu na hromadnou a nízkouhlíkovou mobilitu.
A co Česko?
V České republice není žádné město v síti Climate Alliance zastoupeno, téměř žádné bohužel nemá ani nadstandardní ekologické ambice. Je to bezpochyby i nekompetencí a nedostatkem vlastní iniciativy na všech úrovních vlády, ale právě kvůli kompenzaci neaktivity svých národních vlád je mnoho měst ve světě aktivní.
Češi nevnímají tento problém jako prioritní, popírání změny klimatu je jakýmsi naším národním sportem. Něco se ale přeci i u nás začíná měnit. Je to jednak díky několikaletému nepřehlédnutelnému suchu a zajisté i díky mnoha občanským a studentským protestům po celém světě, které provázely minulý rok.
V České republice se přihlásily ke stavu klimatické nouze pouze dvě pražské městské části. V květnu 2019 to byla Praha 7, o měsíc později ji následovala Praha 6.
Rok 2019 se nejen pro naši zemi, ale pro celý svět stal určitým mezníkem v nahlížení na klimatickou změnu. Města se začala ke klimatickým závazkům hlásit o poznání masověji. Plně se rozjela například aktivita vyhlašování stavů tzv. klimatické nouze. Za tím stojí nevládní organizace The Climate Mobilization založená v roce 2014.
V České republice se přihlásily ke stavu klimatické nouze pouze dvě pražské městské části. V květnu 2019 to byla Praha 7, o měsíc později ji následovala Praha 6. Podle radního Jiřího Knitla, který tuto aktivitu na Praze 7 zaštiťuje, se nejedná pouze o symbolické politické gesto. „Převedli jsme radnici i všechny objekty námi spravované na OZE, vypracováváme plán úsporných opatření, více se soustřeďujeme na výsadbu a údržbu zeleně, přecházíme na elektromobilitu – pořídili jsme první elektromobil pro pečovatelský dům.“ Otázkou je, co s mnoha rozjetými projekty na Praze 7 udělá současná situace: „Finance se nyní přesunou především do sociální sféry, dopad bude cítit za rok nebo dva.“
Praha jako taková klimatickou nouzi nevyhlásila, ale v červnu minulého roku se rozhodla navýšit své závazky, plynoucí z dalšího dobrovolného sdružení, tzv. Paktu starostů a primátorů. Jedná se o evropské hnutí založené v roce 2008 pro středně velká a menší města, které se věnuje místním klimatickým a energetickým opatřením a sdružuje tisíce samospráv, jež se dobrovolně zavázaly plnit cíle EU. K těmto cílům patří především snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 40 procent a zvýšení odolnosti vůči změnám klimatu. V Česku je počet signatářů zoufale malý, k dubnu 2020 zatím jen 20. Počet je malý jak ve srovnání se zeměmi střední a východní Evropy (Polsko: 77, Maďarsko: 200, Rumunsko: 163), tak se zeměmi s přibližně stejným počtem obyvatel (Belgie: 506, Portugalsko: 166).
Pakt starostů a primátorů pomáhá, zájem je ale malý
Podle Pavly Vidanové, která má Pakt na Ministerstvu životního prostředí na starosti, jsou obce o možnostech zapojení do Paktu pravidelně informovány na různých tematických konferencích. Příčinu malého zájmu obcí o Pakt spatřuje především v tom, že se obce zaměřují na realizace konkrétních projektů a nevěnují dostatečnou pozornost strategiím, které by tyto projekty měly nejprve zarámovat. "Obrazně řečeno, obce na akční plán, který by měly v rámci Paktu povinně zpracovat, často nahlížejí jako na dokument, který skončí v šuplíku, což je ale chyba, protože právě akční plán jim může napomoci identifikovat hlavní rozvojové priority." řekla Vidanová.
Signatáři Paktu totiž vytváří pro svou obec Akční plán pro udržitelnou energii a klima, kterým se posléze řídí. Pro všechny tyto aktivity mohou získat podporu jak z mezinárodní sítě Paktu, tak ze strany ministerstva, které i letos plánuje vyhlásit na podporu zapojení obcí do Paktu výzvu z Národního programu Životní prostředí.
Vzorové Litoměřice
Jedním z českých měst, která se do Paktu starostů a primátorů zapojila, jsou Litoměřice. Ty jsou v mnoha ohledech vzorové a inspirativní, mají vypracovaný Akční plán udržitelné energetiky a adaptace města Litoměřice na klimatické změny (SECAP) do roku 2030. Zřídili zde pozici energetického manažera, je jím Jaroslav Klusák, který v malém týmu realizuje všechny změny a nové projekty. Podle jeho slov, je právě „zřízení této pozice pro každé město stěžejní. Pokud proměnu chodu města nerealizuje osoba, která to má přímo za úkol, nikdy se nedoberete výsledku“.
Litoměřice založily i sdružení energetických manažerů měst a obcí pro sdílení know-how. Jsou v mnohém inspirativní, momentálně zde vzniká i první energeticky aktivní občanská stavba a z již dosažených energetických úspor plánuje město zbudovat dvě fotovoltaické elektrárny na střechách svých objektů. Spolufinancováním veřejností tak půjde o komunitní projekty s garantovaným výnosem ve správě města.
Nezávisle na státu
Rychlé změny na úrovni měst jsou nejnadějnější právě proto, že starostové se zodpovídají svým voličům přímo a jsou pohotovější ve svých rozhodovacích procesech, na rozdíl od těžkopádnějších státních orgánů. Výsledky jednotlivých rozhodnutí jsou také ve městech rychleji vidět a do procesů je možné zapojit všechny, jak důležité firmy a instituce, tak i veřejnost. Právě participace veřejnosti by měla být jedním z pilířů plánovaných změn, neboť vytváří nový úhel pohledu pro všechny zúčastněné a dodává celému procesu lidský rozměr, který často v diskusích o technologických inovacích chybí. Vytváření komunit a spolupráce lidí se jeví jako funkční princip proměny fungování společnosti.
Na světě je mnoho inspirativních měst. Kodaň chce být CO2 neutrální v roce 2025, New York směřuje ke snížení všech emisí o 80 procent během následujících 30 let, Toronto plánuje veškerou dopravu nízkoemisní do roku 2050, Londýn chce mít bezemisní taxi a car-sharing v roce 2033, Medellín zavádí v centru města bezemisní pilotní zóny, Oslo pracuje na bezemisní hromadné dopravě do roku 2033. Klimatická změna se zkrátka týká všech a neměla by být spojována s politickou příslušností. Pozitivním příkladem je řada amerických či brazilských měst, která nedbají celostátní politiky a mají vlastní klimatické plány.
Článek vznikl ve spolupráci s Klimatickou koalicí, platformou českých nestátních neziskových organizací, které se zabývají zejména ochranou klimatu a životního prostředí, zmírňováním klimatické krize a přizpůsobováním se jejím dopadům, společenským aspektům klimatické krize, rozvojovou spoluprací a humanitární pomocí.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Klimatická koalice (Twitter)