Jsou věci, které k sobě neodmyslitelně patří. Smoking a motýlek, zima a lyže, ananas a pizza… Nu, jak pro koho, ale k ginu se snad nic jiného než tonik pít nedá. Ideální drink pro milovníky sarkasmu: hořký a sladký zároveň, s trochou limetkové šťávy je zdrojem ultimátního potěšení a nevšedního osvěžení. Ať už si ho objednáte v baru, nebo si ho připravíte doma, gin s tonikem si oslavy rozhodně zaslouží.
Mezinárodní den ginu s tonikem vznikl v roce 2010 jako památka na Mary Edith Keyburnovou, zarytou fanynku tohoto „britského“ nápoje. Zemřela právě 19. října 2010 ve věku 95 let, nedopitý gin tonik, maskovaný v hrníčku na čaj, byl odložený vedle její nemocniční postele na stolku. Do pokoje jí ho propašovali přátelé, kteří také s nápadem na každoroční oslavy přišli. Jak to ale celé začalo?
Gin tonic
Když skotský lékař George Cleghorn v 18. století zjistil, že k léčbě malárie lze použít chinin, v britské armádě to vyvolalo vlnu nadšení. V Indii totiž v tu dobu právě malárie řádila a britské vojsko, Indii prakticky ovládající, se s ní nějakým způsobem muselo vypořádat. Hořká chuť chininu však byla pro mnohé nepřekonatelnou překážkou, toniková voda ho totiž tehdy obsahovala násobně více než dnes. Důstojníci si do ní proto na počátku 19. století začali přidávat cukr, limetku a gin. Světlo světa tak spatřil legendární gin tonic.
S příchodem nového tisíciletí se však dostal do povědomí díky zcela novému stylu, který pochází ze Španělska. Základní ingredience (gin, tonic a limetka) jsou pro Španěly jen odrazovým můstkem k desítkám variací, které uspokojí i ty nejfajnovější chuťové pohárky.
„Gin s tonikem zachránil život a příčetnost více Angličanů než všichni lékaři Impéria.“ Winston Churchill
A mimochodem, španělský gin tonic se tradičně podává jako nápoj po večeři, takže máte pořád dost času na to, abyste si ho podle originálního návodu dnes připravili:
Sklenice: čím větší, tím lepší. Velká sklenice na víno je tou nejlepší volbou. Ať už se stopkou nebo bez ní, její zaoblený tvar vám umožní náležitě ocenit aroma všeho, co do ní nalijete a vložíte.
Led: jestli jen jedna velká kostka nebo mnoho menších, záleží na vás. Výhodou jedné velké kostky ale je, že se nápoj ředí pomaleji. Jak vyrobit dokonale čiré kostky ledu, se můžete inspirovat třeba tady.
Gin: na trhu je ginů spousta, ve Španělsku ale převládá London Dry. Podle Nařízení Evropské unie z roku 2019 musí být tento typ (London Dry není označení pro gin, který byl vyroben v Londýně, ale pro takový, který splňuje stanovené požadavky na kvalitu) vyroben z destilátu s obsahem alkoholu alespoň 96 %. Tento neutrální základ se pak redestiluje „za přítomnosti jalovce obecného (Juniperus communis L.) a dalších rostlinných látek“, bez přídavku sladidel nad 0,1g na každý litr výsledného produktu, stejně jako striktně bez přídavku barviv.
Tonik: vyhněte se tonikům v plastových lahvích a s vysokým obsahem fruktózového kukuřičného sirupu.
Přízdoba: tady můžete být kreativní. Popřemýšlejte o použití čerstvých bylinek, celého koření (jalovec, kardamom, badyán a další aromatické koření mohou sedět přímo na velké kostce ledu a krásně se prezentovat); nebo přísad jako je skořice a citronová tráva. Nezapomeňte na ovoce – kolečka citronu a limetky jsou jasnou volbou, ale použít lze i citrusy a další.
Poměr: Správný španělský gin tonic je o něco lehčí než americká nebo anglická verze – obvykle zhruba 1 díl ginu na 4 díly toniku, takže schopnost udržet smysluplnou (nebo smyslnou?) konverzaci by vám měla vydržet o něco déle.
Takže do toho a… salud!
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Little Spain