Odolnost, nepropustnost, bezpečnost, kvalita produktů a takřka nekonečná recyklovatelnost – to jsou hlavní výhody, které nám přinášejí kovové obaly. Není proto divu, že se kov stále řadí mezi jedny z nejpoužívanějších materiálů, jehož nejrůznější druhy najdeme všude kolem nás. A i když mu moderní konzumní společnost připsala zcela jiné vnímání, než které měl v minulosti, měli bychom si ho pořád cenit stejně jako naši předci, u kterých se dědil z generace na generaci. To znamená měli bychom mu umožnit dlouhý „život“ díky správnému třídění a recyklaci.
Doba „blahobytu“ mění vnímání přínosů kovů
Kdybychom nahlédli hluboko do minulosti, měly kovové výrobky pomyslnou cenu zlata. Ten, kdo vlastnil nože, hrnce, pily či sekery, byl vnímán jako bohatý. Není proto divu, že se pak takovéto kovové nástroje a pomůcky dědily z generace na generaci. A jakmile dosloužily, rozhodně se nevyhazovaly – jednoduše se roztavily a vyrobily se z nich výrobky nové.
Moderní konzumní společnost, která s sebou nese i značnou dávku blahobytu, vnímání přínosů jednotlivých materiálů změnila a rozmach velkovýroby a průmyslových odvětví změnil i dostupnost surovin a výrobků. Inovace a dostupnější technologie proměnily kovy do nejrůznějších podob, a tak se s nimi dnes setkáme v podobě nejen obalů od konzerv, ale i nápojových plechovek, sprejů, tub, alobalových fólií, sponek v sešívačce, propanbutanových lahví, ale i v podobě drátků v čipech či mikroprocesorech, jakož i v podobě nejrůznějších spojovacích materiálů. Jsou ale také běžnou součástí dopravních prostředků, konstrukcí mostů či budov. Kovy jsou tedy něčím tak běžným, co už si zdánlivě nezaslouží pozornost. Opak je však pravdou.
Třídění a recyklace kovů je zásadní
Pokud se začne hovořit o třídění odpadu, každému se hned vybaví sklo, papír či plast. Ale jsou to právě i kovy, kterým je třeba věnovat zásadní pozornost, jelikož právě tento materiál lze recyklovat prakticky donekonečna, a šetřit tak primární suroviny (údaje z USA dokonce uvádějí, že jsou v tamním oběhu tři čtvrtiny hliníku, jenž byl vyroben od roku 1888). A že není úspora primárních surovin zanedbatelná, dokazuje i fakt, že vytříděním pouhého jednoho kilogramu hliníku umožníme úsporu až 8 kg bauxitu a 4 kg pomocných chemických látek.
Třídění kovů nám navíc usnadňuje i legislativa, která uložila od roku 2015 obcím povinnost umožnit svým obyvatelům třídit kovy. Od té doby neustále roste počet nádob pro sběr kovů označených šedou samolepkou, které nám třídění umožňují. Ke konci loňského roku jich bylo po České republice rozmístěno více než 180 tisíc a jejich množství stále roste. Navíc je v mnoha obcích možné třídit v rámci sběrných dvorů, výkupen surovin či přistavením velkoobjemových kontejnerů. I díky tomu se nám v roce 2023 podařilo vytřídit v průměru 21 kg kovového odpadu na jednoho Čecha, přičemž recyklováno je následně přibližně 99 % vytříděných kovů.
Jak správně třídit kovové odpady? Do šedého kontejneru, ale…
Aby bylo možné kovy recyklovat, je třeba je nejprve správně vytřídit. Sice už asi víme, že patří do šedou samolepkou označeného kontejneru, ale přesto tam nepatří všechny. V první řadě bychom se měli řídit recyklačními značkami na obalu. Kovy, které třídíme poznáme podle recyklačního symbolu trojúhelníku se šipkami doplněnými 40 FE pro obaly ze železa a 41 ALU pro obaly z hliníku.
Do kontejneru na kovy můžeme tedy vhazovat prázdné nápojové plechovky, prázdné konzervy, alobal, hliníková víčka, kovové uzávěry a víčka, prázdné hliníkové obaly od potravin, vyprázdněné tuby, kovové předměty z domácnosti i kovové nádoby od aerosolů. U nich je však důležitou podmínkou, že musí být zcela vyprázdněny. Naopak do nádoby na kovy nepatří nápojové kartony, i když obsahují hliník, jakékoli tuby či konzervy obsahující nebezpečné látky, baterie či kovové obaly od jakýchkoli barev, motorových olejů, pohonných hmot či různých chemických a nebezpečných látek.
Reklama
foto: PlaCla, zdroj: PlaCla