Blogerka Jana Janata: Praha je v oblékání čím dál lepší. Hlavně chlapi

Je jí pětatřicet, vypadá o deset let mladší a v oblasti sociálních sítí a blogování je jako ryba ve vodě. A ve svém živlu je také, co se týče pražské módy. Jana Janata provozuje blog o trendy oblékání nazvaný Love Fashion už od roku 2013. Nedlouho po jeho vzniku byla nominována na cenu Blogerka roku. Za víc než pět let má Jana taky už přehled, jak se Praha proměňuje nejen v tom, co na sobě lidé nosí, ale i v tom, jak nakupují. Sama totiž pracuje v second handu v centru města. Jak na tom Pražané tedy s módou jsou?

Krásná blondýnka s modrýma očima vzpomíná, že její blog vznikl vlastně náhodou. „Moji rodiče měli gay klub a restauraci, kde jsem pracovala 11 let za barem. Díky tomu zaměření našeho podniku jsem měla kolem sebe hodně stylistů a ti věděli, že mě móda baví. Vždycky mě někdo vyfotil v outfitu a já to pořád dávala na Facebook. Bráchu to štvalo, tak mi založil samostatnou stránku, vlastně vymyslel i to jméno. A synovec potom přišel s tím, abych si založila Instagram. Přizvala jsem k tomu svou kamarádku Jane, která vystudovala PR a v módě dělá celý život. A tak to začalo...“

U žen mi přijde, že se nechávají hodně ovlivňovat trendy, a pak ztrácí svou osobitost.

Jana o módě říká, že je to její celoživotní láska. Využila jsem tedy příležitost a zeptala se jí nejen na blogování a spolupráci s firmami, ale třeba i na módní vkus Čechů a naše největší prohřešky.

Většina módních blogerek je náctiletých. Jak se mezi nimi cítíš?

Fajn, protože si vždycky máme co říct, máme hodně společných témat. A ty mladší často chodí za námi staršími jako za maminkami pro rady.

A co jim radíte?

Zásadní je znát svou cenu na trhu, protože bez toho se nikdy neposuneš dál. Blogování je práce jako každá jiná, musíš do toho investovat hodně času i peněz. A dělat to jen za boty a rtěnky už snad nemáme zapotřebí ani my, ani ty mladší. Jen na to musejí přijít.

Takže odmítáš hodně nabídek na spolupráci?

Jasně, já mám jinou práci, která mě živí, tohle je jen takový bonus navíc. Mám na to člověka, který spolupráci vyřizuje. A ten vždycky na nabídku slušně odpoví, že nic nebudu dělat za barter. Také hodně odmítáme čínské eshopy, ty opravdu nechci podporovat.

Typická fast fashion.

Přesně. Dvakrát to vypereš a můžeš to vyhodit.

Máš ještě něco, co rozhodně nepodporuješ?

Tak například nekouřím, takže nikdy nebudu podporovat žádné tabákové výrobky. Co se týká alkoholu, občas dělám reklamu na vína nebo na drink, který si fakt dám, třeba dobrou vodku s red bullem. Také většinou nepodporuji nezdravé stravování.

Když jdeš nakupovat oblečení, co je pro tebe nejdůležitější?

Mně už teď všechno oblečení chodí v rámci spolupráce. Třeba od Zootu mi chodí něco nového každý měsíc. Takže už opravdu nenakupuji, taky už nechci sbírat a hromadit. Naopak, teď jsem domluvená i s nějakými českými designéry, že třeba ukážu, jak jde jen jedno na míru ušité sako dobře kombinovat, že toho nemusíme mít tolik.

Slyšela jsem, že pracuješ v obchodě s nošeným oblečením...

Ano, je to second hand s luxusním zbožím na Malé Straně, jsem tam už šest let. Ale v Praze je i spousta jiných skvělých, kam jsem ráda chodila, například Šatna v Konviktské ulici, bohužel už ji zavřeli. Na Malé Straně máme jen luxusní módu, ale ty levnější kousky právě najdeš v podobných sekáčích, často úplné poklady.

Ale pořád to není jako v cizině. Třeba ve francouzských městech jsou ulice, kde máš vedle sebe dvanáct sekáčů, a všechny fungují. Přetéká to tam luxusními hadry a koupíš je za cenu Zary.

My jsme v tomhle pozadu?

Víš, co je u nás zásadní problém? Že nás ty ženské, co k nám chodí nakupovat, nechtějí dál doporučit, protože by ani kamarádkám nepřiznaly, že třeba ten kabát Max Mara mají ze sekáče. Prostě ty dámy z vyšších vrstev to tak mají. Za těch šest let, co tam jsem, otevřeli v našem okolí asi tři podobné obchody a všechny krachly. Ale to je možná také dané vysokými nájmy.

Jak bys zhodnotila pražský módní vkus?

Je to lepší a lepší. Hlavně chlapi. Sleduju to na Malé Straně. A fakt to nejsou jen cizinci. I Češi mají hezké boty, kalhoty a už nad tím víc přemýšlí. Ženy mají bohužel tendence až moc dávat na to, co se zrovna nosí, a pak ztrácí svůj vlastní styl. Třeba kožešinovou vestu si koupí na eBay. Je to stažený pes, a přitom se to vydává za králíka. Jenže ony to nosí, protože je to přece pravá kůže. To fakt nechápu.

U žen mi přijde, že se nechávají hodně ovlivňovat trendy, a pak ztrácí svou osobitost. Taky mi hodně holek třeba píše, že se snažily obléknout jako já, ale že v tom vypadají blbě. A já jim na to říkám: „Protože to nejsi ty a necítíš se v tom dobře.“ Já zase nemůžu nosit jiné věci. Moje kamarádka Janička prodává šaty a říkala, že jeden střih sluší každému. Narvala na mě takové puntíkaté se sukní ke kolenům. Vypadala jsem jak selka a ona sama uznala, že to prostě nejde. Jakmile se snažíme dotlačit do nějakého stylu, nevypadá to prostě dobře.

A co ostatní evropská města? Kde ti to přijde nejlepší?

Skvělá je Barcelona, tam dokážu dobu v centru sedět a pozorovat lidi, je hodně „multikulti“, což je super. A pak samozřejmě Italky. Bude jí sedmdesát, přijde v teniskách a rozdrbaných džínách, k tomu si vezme koženého křiváka a věk neřeší, vypadá v tom výborně. Nám šedesátiletá krásná Češka řekne, že nemůže mít konversky, protože je na ně moc stará.

Jaké módní nešvary tu vídáš?

Určitě tělové silonky a legíny. Na kurzu stylu nám přednášející Alenka říkala: „Hlavně nenoste tělové silonky a žádné silonky do otevřených bot.“ Jasně, když jdu na ples a jsem bílá, nemůžu mít bílé ruce a hnědé nohy. Proto jsou mnohem lepší silonky ve spreji, které krásně zakryjí třeba modřiny nebo žilky, a ještě dodají kůži hezký zlatavý nádech.

Černé silonky jsou ok?

Černé určitě, ale nikdy ne do otevřených bot.

A legíny jen s dlouhým trikem nebo svetrem?

Přesně. Legínám říkám spodní část oblečení, musím přes ně mít něco dlouhého a neukazovat zadek.

A co prohřešky chlapů?

Špinavé boty, špinavé nehty a batohy k obleku. Batohy jsou super, to je cool, když to máš ke „streetu“. Ale když mají hlavně mladí kluci krásný oblek na míru nebo krásný kabát z kašmíru, úplně ho tím batohem zazdí.

Jak moc jako společnost hodnotíme to, jak jsou lidé oblečení?

Když nám s holkama bylo dvacet, občas jsme si řekly „ježíš, co to má na sobě“, ale teď už fakt ne. Ať si každý nosí, co chce. Musím říct, že kolem mě to lidé nedělají, ani blogerky ne. Třeba si vzájemně pochválíme věci, ale nikoho nehaníme. Jsem ráda, že mám ve svém okolí takovéhle lidi.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Love Fashion