Johanna Nejedlová: Proč otravný opilec v baru nikdy nebude sexy

Nový projekt aktivistky Johanny Nejedlové a jejího spolku Konsent se jmenuje Respekt je sexy. Po programu pro děti ze základních škol, který zábavnou formou vysvětloval holčičkám a klukům, že "ne znamená ne" (je to paradoxní, ale spousta lidí, nejen dětí, má s pochopením této holé věty dost zásadní problém), se chce zaměřit na prostředí hospod, barů či klubů, kde je nadřazenost a násilí běžným problémem.

A pod pojmem násilí si nemusíte představit pouze ránu pěstí. Někdy stačí, když si k vašemu stolu přisedne člověk, kterého tam nechcete. „To chování je běžně netolerovatelné, třeba v práci by se to nikomu v pohodě nezdálo, ale v baru, kde se všichni dobře baví a spousta lidí se napije, se to děje naprosto běžně,“ říká Johanna Nejedlová.

Co chcete vlastně v rámci projektu Respekt je sexy konkrétně dělat?

Chceme vytvořit síť podniků, které netolerují obtěžování. Budeme školit jejich barmany, sekuriťáky a další zaměstnance tak, aby věděli, jak reagovat, když si někdo přijde stěžovat. Je důležité lidem ukázat, že si to nemusí nechat líbit a mohou se ozvat.

Nechceme žádné policajty ani flirtovací stráž. Chceme, aby byli lidé empatičtí a citliví.

Všichni si představují, že tam budeme mít policajty, co tam budou dělat nějakou flirtovací stráž. Ale my bychom spíš chtěli, aby byli lidi z personálu empatičtí a citliví. A tomu člověku, který má pocit, že je obtěžován, pomohli, když si o to řekne. A aby dokázali ve vyhrocených situacích zasáhnout.

Můžeš uvést příklad?

Jasně. Já byla před čtrnácti dny v baru a vedle mě seděly u většího stolku dvě holky. Přišel k nim pán, něco mezi třiceti a čtyřiceti, od pohledu trochu nalitej. Přisedl si, dal si pivo a začal do nich něco hustit.

Zatím to zní jako naprosto standardní historka z baru…

Zatím ano, ale pokračování už tak standardní není. Těm holkám se to očividně nelíbilo a nechtěly se s ním bavit, po deseti minutách se sebraly a odešly domů. Za chvíli ten pán volá na další dvě holky, co seděly na baru, ať si jdou přisednout. Holky se polekaly a utekly domů.

Takže těm barmanům utekli čtyři zákazníci a zůstal jim tam jeden otravný člověk, co za dvě hodiny vypil jedno malé pivo. Já pak šla za provozním, který toho člověka nechal vyhodit… Naším cílem ale je, aby si toho všímali všichni, a když někdo nebude vítaný, aby mu to dali jasně najevo.

Ten člověk ale nikoho nenapadal, pokud tomu dobře rozumím.

Ten projekt není jen o fyzickém násilí. Když se s někým nechcete bavit, tak to ten druhý většinou pozná po dvou větách, nejpozději v okamžiku, kdy mu řeknete jasně "ne". Jenže někteří lidé si stále myslí, že to ne neznamená ve skutečnosti ne, že vás mají přesvědčovat. Proto říkáme: Respekt je sexy. Lidé by se měli navzájem respektovat.

Kolik pražských podniků se přihlásilo? 

Máme pět podniků, které jsou nám nakloněny a které se budou účastnit pilotní fáze projektu.

Kde je ta hranice? Jak chcete těm lidem vysvětlit, že není problém za někým přijít, ale že problém začíná v okamžiku, kdy je člověk dotěrný?

My bychom hrozně rády, a v tomto případě myslím, že můžu mluvit za ženy, aby muži pochopili, že chceme, aby nás dál zvali na drink. Že chceme, aby se s námi dávali do řeči. Normální interakce by měla probíhat tak, že prostě partnera v debatě sleduješ, a když vidíš, že to, co děláš nebo říkáš, je nepříjemné, tak to prostě nebudeš dělat. To je absolutně klíčové.

Zapojení třeba ochranky je až ta poslední věc, navíc to nemusí znamenat, že toho otravného pána někdo automaticky vyhodí. Třeba mu jen řeknou: „Teď se stalo něco, co tomu druhému nebylo příjemné, tak se toho prosím příště vyvarujte.“ A když to ten člověk bude dělat opakovaně, tak už tam prostě není vítán. A v tu chvíli tedy bohužel přijde čas i na security.

My se v tom hodně inspirujeme třeba izraelskou organizací Layla Tov, to je taková skupina holek, dýdžejek, novinářek a všemožných lidí, co mají rádi noční život. Vlastně dělají to samé, co chceme my. Tyhle holky říkaly, že mají hrozně dobré zkušenosti se sekuriťáky, protože to je taková skupina lidí, se kterou se nikdo moc nebaví. A my už taky víme, že když jim nabídneme nějaké školení a řekneme jim, že jsou taky důležití a mají nějakou pozitivní roli, tak to berou hrozně dobře.

Vy jste s Konsentem původně začínali s programy na školách. Jak na problematiku obtěžování reagovaly děti?

Začali jsme s žáky osmých a devátých tříd. Tomu workshopu říkáme sociálně sexuální výchova a prevence sexuálního násilí a bavíme se s nimi o tom, že u sexu je potřeba mít souhlas všech, kteří se ho účastní. Je to typická "škola hrou", mladí lidé se učí, jak reagovat, když se jim někdo svěří, že zažil sexuální násilí nebo znásilnění, protože takový člověk se většinou cítí hodně nekomfortně. Rozhodně třeba není dobré říkat, že si za to můžou sami. Děti na to reagují hrozně pozitivně. Zaprvé proto, že naši lektoři a lektorky jsou mladí lidé, zadruhé proto, že sex není matematika. Některé věci jsou jasné, například že oběť za znásilnění nemůže nebo že sex musí probíhat se souhlasem druhých.

Asi to děti bude bavit víc než Pythagorova věta. Ale jsou takhle složitá témata schopné na základce vnímat? 

Naprosto. Pamatuju si kluka, který byl z církevní školy a obhajoval názor, že lidé nesmějí mít sex před svatbou. On nám tvrdil, že to neříká proto, že je to v Bibli, ale že pak nevíš, jestli toho člověka fakt miluješ, nebo jestli s ním jsi jen kvůli sexu. A to je hrozně super, když to umí tak hezky vyargumentovat.

Problémy jsou většinou způsobeny špatnou prvotní komunikací mezi lidmi a nějakými následnými očekáváními, která ten druhý má nastavena jinak. A děti často hrozně snadno rozklíčují, co je tam za problém, a mají na to docela striktní názory, proč a co bylo špatně. Dospělí lidé, kteří už také mají nějaké zkušenosti se sexuálním životem, tak to tak jednoznačně nevidí, což je zajímavé. Přijde mi dobré, že se o tom s dětmi bavíme, ještě než začnou mít ty sexuální zkušenosti, aby si nad tím zapřemýšlely.

S kým na projektu Respekt je sexy pracujete?

V klipu vystupují Ondřej Brzobohatý a Taťána Kuchařová, takže nás teď už nebude moct nikdo nařknout z toho, že jsme hnusné feministky, které by stejně nikdo ani neobtěžoval. My chceme mířit na mainstream, chceme spolupracovat s lidmi, se kterými souzníme. Je pro nás hrozně důležité, aby měli podobný pohled na svět jako my.

Jak by podpora těch podniků a personálu měla konkrétně vypadat?

Nás inspiruje ta izraelská organizace. Ti se snaží, aby podniky, které se zapojují do jejich programu, byly nějak zvýhodněné, pokud si žádají o licence. Což my tu třeba nemáme, ale u nás si různé kluby žádají o kulturní granty. A my můžeme třeba uvažovat o tom, že by tyhle podniky měly plusové body za to, že se účastní těchto programů. Teď potřebujeme hlavně finance, ovšem to, co děláme, není tak úplně standardní. Mám pocit, že se u nás podporují spíš věci jiného typu.  

Na podporu projektu jste založili i crowdfundingovou kampaň, kolik potřebujete?

Tři sta tisíc. Minulou kampaň jsme financovali na klasickém crowdfundingovém serveru Hithit, ale je s tím strašně moc práce. Ne ani tak s tím projektem samotným, ale pak s doručováním odměn. Takže teď využíváme projekt Darujme.cz, což je portál pro neziskovky, kde ty lidi jenom žádáme o podporu, a oni za to mají dobrý pocit. Jsme hodně zvědaví, jak to dopadne. 

Co s těmi penězi budete dělat?

Potřebujeme zaplatit rok fungování. Přes Českou ženskou lobby jsme dostali peníze od Avonu, který podporuje boj proti násilí na ženách dlouhodobě. Za to jsme natočili ten náš spot a mohli jsme se dva měsíce věnovat ladění a přípravě projektu. Teď potřebujeme zaplatit koordinátora, který se o to bude celý rok starat, bude oslovovat ty podniky a komunikovat s nimi. Chceme, aby nám každý měsíc napsal jeden člověk, který to v tom podniku bude mít na starosti, jak to fungovalo, co bylo dobré, co řešili, neřešili, jak jim můžeme dál pomoci, aby na tom byli lépe. A taky potřebujeme další doprovodnou kampaň, aby vůbec lidi věděli, že se něco děje.

I když jsme rozjížděli ten projekt pro děti, tak pro nás bylo ze začátku hrozně těžké se do škol dostávat. Jak je člověk pořád oslovoval, tak byl trochu frustrovaný, protože nebyly žádné reakce. Ale ty workshopy samy o sobě pak fungovaly, byly dobré, bavilo to ta děcka, učitelé byli spokojení, takže se teď začínají ozývat sami, což je skvělé. Stejně asi potřebuje nějaký čas ten nový projekt.

Spolupracujete na projektu i s magistrátem?

Co se projektu Respekt je sexy týče, měli jsme schůzku s nočním starostou, kterému se to moc líbí. Teď řešíme způsob, jakým by nás mohla Praha podpořit. Noční život je důležitou součástí kultury Pražanů i turistů a město by se k tomu mělo a mohlo nějak postavit.

Reklama

foto: Archiv Johanny Nejedlové, zdroj: Respekt je sexy