Zahrádkářské kolonie mají v Praze dlouholetou tradici a stovkám obyvatel metropole dávají možnost odpočinku i pěstování vlastních plodin. V souvislosti s postupnou zástavbou města se však zelené ostrovy postupně ocitají v jeho širším centru a stávají se z nich lukrativní pozemky, na kterých by rádi stavěli developeři. Aktuální návrh Metropolitního plánu navíc většinu těchto ploch řadí do zastavitelného území, což existenci zahrádek a zahradničení v Praze podle některých názorů bezprostředně ohrožuje.
Jednou z obyvatelek Prahy, která možnosti zahradničení hojně využívá, je i důchodkyně Ivanka Štěpánková. V malešické zahrádkářské kolonii U Trati pečuje hned o dva menší pozemky. „Do Malešic jezdím už od roku 1986,“ popisuje dnes šestasedmdesátiletá paní, která na záhony tehdy jezdila vypomáhat známému. Když dotyčný známý zestárl a už se dál nemohl o záhony starat, paní Štěpánková je převzala stejně jako další pozemek, který se zanedlouho uvolnil hned vedle. Dnes na zahrádky během léta dojíždí téměř každý den z nedalekých Vršovic a městu každý rok odvádí nájemné a poplatky za vodu a elektřinu.
Inspirace z Německa
Malešická zahrádkářská osada vznikla v roce 1966. V šedesátých letech ostatně vznikala i většina dalších zahrádkářských kolonií v Praze. Trend se k nám dostal z Německa, jehož zahrádkářské hnutí už v 19. století kladlo důraz především na rekreaci obyvatel měst, která byla v té době znečištěná rozvíjejícím se průmyslem. Zahrádky představovaly kousek přírody, kde se rodina včetně dětí mohla věnovat zdravé fyzické aktivitě a ještě si k tomu vylepšit jídelníček. V Německu ostatně zahrádky přežily i rozdělené země po 2. světové válce.
Lidé chtěli spíš cestovat, proto zahrádkaření ustoupilo do pozadí.
I Češi hledali od konce 60. let a během normalizace na zahrádkách hlavně klid, útěk z měst a podobně jako chataři možná i útěk sami před sebou a jakýsi kousek „vlastní“ svobody, který končil za plotem. I proto v 90. letech minulého století zaznamenaly zahrádkářské kolonie úpadek. Řada pozemků se vrátila restituentům, další postupně ustupovaly developerské výstavbě. Podle mluvčí Českého zahrádkářského svazu Marty Pawlicové mělo na zánik mnoha z nich velký vliv také otevření hranic. „Lidé chtěli spíš cestovat, proto zahrádkaření ustoupilo do pozadí.“
Návrat na záhony
Praha v současnosti eviduje 199 funkčních zahrádkářských kolonií. Především z důvodu tlaku na zahušťování vnitřní zástavby města se však jejich počet každým rokem snižuje. Opačně je to ale s množstvím zájemců. „Během posledních let jsme zaznamenali zvýšenou poptávku, město eviduje desítky uchazečů o pozemek. Jen v naší malé zahrádkářské kolonii na Bílé hoře máme asi třicet čekatelů,“ uvádí Pawlicová, podle které jsou někteří lidé ochotni platit za odstupné i stotisícové částky. A zdaleka už se nejedná pouze o důchodce. „Velký zájem mají především mladé rodiny s dětmi, které zahrádky využívají spíše k rekreačním účelům,“ dodává mluvčí.
Kolonie jsou součástí městské zeleně, o kterou se úřady nemusí starat.
V době, kdy se slova jako „bio“ a „eko“ skloňují ve všech pádech, je pochopitelně touha obyvatel měst po vlastním ovoci a zelenině vysoká. Zahrádkářské kolonie však nabízí víc než jen čerstvé plodiny a možnost odpočinku. Jsou přínosem nejen pro své vlastníky, ale i pro celé město. Kvalitně vyhnojená půda na zahrádkách slouží k zachytávání dešťové vody, zeleň navíc působí jako klimatizace a v parných letních dnech ochlazuje okolí. „Kolonie jsou součástí městské zeleně, o kterou se úřady nemusí starat. Jejich obhospodařovatelé také platí městu nájem, mělo by být tedy v jeho zájmu je zachovat,“ zdůrazňuje Pawlicová.
Jsou v ohrožení?
V létě 2018 upozornila v Aktualizaci generelu zahrádkářských osad na vzrůstající poptávku po zahrádkaření v Praze také Česká zemědělská univerzita. Akademici doporučili městu, aby současné redukci kolonií zabránilo a navíc se snažilo hledat místa pro kolonie nové. Na první pohled se však zdá, že se schyluje k pravému opaku.
Zatímco ze 119 osad, které patří Českému zahrádkářskému svazu, se v platném územním plánu nachází v nezastavitelném území 80 % jejich plochy, v novém Metropolitním plánu by to mělo být jen 20 %. Podle občanského sdružení Arnika, které bylo jednou z organizací, jež návrh připomínkovaly, to zbavuje zahrádkářské osady veškeré ochrany.
Stavební zákon nestavební bloky nezná. A protože je nadřazen Pražským stavebním předpisům, je ochrana parků podle nás nedostatečná.
S tím však autor návrhu, Institut plánování a rozvoje, nesouhlasí. „Termín zastavitelné území je použitý z toho důvodu, že se jedná o lokality ve městě. Nicméně závazná vyhláška Pražských stavebních předpisů zahrádkové osady považuje, podobně jako třeba parky, za nestavební bloky, což zajišťuje jejich ochranu před případnou zástavbou,“ uvedl pro Pražský deník mluvčí IPRu Marek Vácha.
To však Arnika nepovažuje za dostatečné. „Stavební zákon nestavební bloky nezná. A protože je nadřazen Pražským stavebním předpisům, je ochrana parků podle nás nedostatečná,“ vyjádřil se Václav Orcígr, vedoucí kampaně Praha – město pro život. Zároveň dodal, že návrh je nyní ve fázi zpracování připomínek, výsledky se podle něj tudíž dozvíme přibližně za rok a půl.
Reklama
Zahrádkářská kolonie U Trati, která v současnosti čítá téměř 11 000 čtverečních metrů, se také z části nachází na zastavitelném území. Jestli tedy bude muset zelenina paní Štěpánkové v budoucnu ustoupit výnosnějším projektům, nebo jsou obavy zahrádkářů zbytečné, je zatím nikoli asi ve hvězdách, ale spíš v hlíně.
foto: Dan Materna - MAFRA , zdroj: Český zahrádkářský svaz