Dali jste si povzbuzeni pěti pivy při sjíždění Vltavy „vítr z hor“, tedy koktejl ze „zelené“ a „francovky“, a považujete se tak za nápojového vizionáře? Chyba lávky! Ve světě se totiž pijí mnohem silnější a mnohem horší nápoje. V Thajsku můžete popíjet netopýří krev a v Japonsku třeba prasečí placentu.
Jedno hospodské moudro říká, že člověk vypije všechno… Otázka ale je, jestli se potom ještě zvedne. A rozhodně platí, že po některých nápojích by se běžný turista z Česka zvedal jen velmi těžko, nebo naopak hodně rychle.
Netopýří krev. Protřepat, nemíchat?
Jako první si vezmeme na paškál to, s čím se běžně můžete setkat během dovolené v Thajsku – s netopýří krví. Možná vám ji nabídnou tamní pouliční prodejci, ale napít se jí od nich, to je jen pro otrlé. Její chuť má totiž silná specifika, která mohou v tom lepším případě vést k cestě na toaletu. Kdo si tedy netopýří krev nedává běžně po nedělním obědě, měl by zvážit, zda ji okusí. Netopýři totiž mohou přenášet některé nebezpečné viry.
Odvážlivci si řeknou: „Koupím si ji v obchodě nebo v baru!“ To ale nejde tak snadno – je to vlastně nemožné. Vláda totiž dala netopýrům status chráněných živočichů, takže jejich zabíjení je trestné. Krev těchto okřídlených tvorů má podle thajských pověr kouzelnou moc, takže se, obzvlášť na venkově, dodnes pije. Turisté v Thajsku se však už dávno nemusejí bát tamních „specialit“. Je totiž možné se jim zcela vyhnout. Díky velkému rozvoji cestovního ruchu v jihovýchodní Asii se dnes dá bez potíží přežít celá dovolená na „západní“ stravě.
Jednu šťávu z kvašeného zelí. A do trojky, prosím!
Z horkých thajských pláží se teď uložíme k ledu. První ledničky spatřily světlo světa v osmnáctém století. Jak ale lidé chladili potraviny do té doby? Důkazem budiž tradiční korejské jídlo kimči. Jde o směs zeleniny, která se okoření zázvorem, chilli papričkami nebo čímkoliv jiným, a dá se za pokud možno mrazivého počasí do jámy vykopané v zemi. Tam poté kvasí a díky podmínkám pod zemí má menší tendenci se kazit.
Ve směsi velmi často hraje hlavní úlohu zelí. Výsledný produkt se většinou podává jako příloha k hlavnímu jídlu. Tekutina vzniklá při kvašení se pak pije. Jestliže se ale nechá kimči kvasit o několik dnů déle, příliš velký gastronomický zážitek to není ani pro jeho pravidelné pijáky.
Kobylí mléko na pět – kumys
A ještě jednou Asie. V Mongolsku vám mohou nabídnout jačí oči. Ty se dají zapít třeba kumysem. Křížovkáři tento výraz znají, pro ostatní vysvětlíme, že jde o kobylí mléko na pět. K získání přibližně jednoho litru kumysu je třeba podojit klisnu, což nemusí vždy patřit k nejjednodušším činnostem. Kobylka sebou může dost šít, nebývá totiž během dojení přivázaná. To by se dostala do stresové situace a mléko by podle znalců mělo horší chuť.
Ochutnejte v Číně ještěrčí víno
Čína, a nijak zvlášť za ní nezaostává ani Korea, představuje pravý ráj pro dobrodruhy lačné okusit bizarní gastronomické zážitky. Popis všech tamních prapodivných pálenek by zabral více času než delirium získané po vypití půllitru některé z nich, takže se omezíme jen na stručný výčet několika z nich.
Okusit zde můžete například ještěrčí víno, které vzniká tak, že do nádoby plné rýžového vína tyto živočichy napěchujete a přibližně po roce je vyndáte a zelený nápoj je hotový. Hadí víno má podobný postup výroby a prý je navíc skvělé na potenci. Pokud to s ním ale přeženete, nepočítejte s velkým výkonem hned onu noc. Doslova zázračné účinky má pak víno s myšími mláďaty. Pomáhá skoro na všechno, od angíny až po potíže s játry. Leckdo se podiví i cihličkám čaje ve tvaru ptačího hnízda, ovšem o přírodou vytvořený tvar nejde. Tyto produkty jsou lisované. Prodávat skutečná obydlí ptáků by nešlo už jen z hygienických důvodů.
Vypálit červa!
Abychom se nezasekli jen v Asii, podíváme se i na americký kontinent. Pro někoho může být dost bizarní vypití litrového kelímku coly ve fastfoodu, nás nicméně zajímá spíše mezcal. Mexická pálenka se destiluje z agáve a její chuť obohacuje červ na dně láhve. Vyrábí se převážně v okolí města Oaxaca a navzdory názvu nemá mezcal nic společného s halucinogenní látkou mezkalinem.
foto: Shutterstock, zdroj: ESO travel