V seriálu Jistě, pane ministře říká ministrova dcera, že kdyby měli bobři (možná to byla jiná zvířata, teď nevím) hlasovací právo, tak by k nim její otec běžel a potřásal jim tlapkami. Protože ho nemají, tak ho jejich osud nezajímal. Gayové hlasovací právo mají, zdají se být trendy, tak se někteří politici předhánějí, kterak jim tlapkami potřásat. Chovají se u toho jak sloni v porcelánu a klasicky nadělají více škody než užitku.
Na pražský magistrát vytáhli duhovou vlajku. Je mi to jedno. Ničemu to nepomůže, ničemu neuškodí. Hrdinství to není žádné, Praha je otevřené město plné podniků, jež jsou gayům nakloněné i jim přímo určené.
Na světě je tisíce jiných míst, kde gayové mají problémy se samotnou existencí jako svobodné bytosti. Tam by měli aktivisté zaměřit svoji pozornost.
Před třiceti lety nebylo v Praze jednoduché být gayem. Tehdy si tak ani nikdo neříkal, byli jsme teplouši. Dnes aktivisté prodali gayství mediálnímu a reklamnímu mainstremu. Je to už něco jako černá bublinková limonáda nebo ta hmota ve sladké housce.
Taky se obávám se, že sobotní gay průvod nakonec víc lidí naštve, než osloví. Lidé mimo aktivistickou část komunity těžko pochopí smysl celé taškařice. Zneprůjezdnění Prahy zato poznají na vlastní kůži. Na světě je tisíce jiných míst, kde gayové mají problémy se samotnou existencí jako svobodné bytosti. Tam by měli aktivisté zaměřit svoji pozornost. V Praze bouchají jen na otevřené dveře.
Prague Pride v této podobě není oslava lidské svobody a lásky. Je to marketing části politického spektra. Ta druhá parta jim na tu hru ve své omezenosti skočila a vlastně hraje s nimi. Konzervativci přece také bojují jen za svoje jednotlivé svobodičky. Zvláště rodina jim leží na srdci, což je přesně také věc, která se nedá shora zařídit. Lidé musí sami chtít. Co vy víte o lásce, chce se zvolat básníkovi. Ale nakonec je léto a k němu rozjívené zábavy patří. Jenže když na jakoukoli pouť přijde politik, změní se v mítink. A to se právě stalo Prague Pride.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Prague Pride