Pomozme dětem online doby, aby se z nich stali tvůrci, říká zakladatelka Teenfilmfestu

To, že dnešní teenageři nejsou banda ignorantů sledujících mobily a sociální sítě, ukáže první mezinárodní festival filmů od mladých tvůrců Teenfilmfest. Snímky z celého světa na téma přátelství, lásky, šikany, ale třeba i ekologie, se budou v kině Světozor promítat 14. a 15. prosince. Podle zakladatelky festivalu přinese akce mnoho kvalitních děl dětských a mladých tvůrců z celého světa a kromě zábavy snad také inspiraci a změnu.

„Fakt, že děti dnes tráví hodně času na počítačích, nezměníme. Ale co změnit můžeme, je to, co na nich dělají. Trochu je navést, aby sdílely, vytvářely a sledovaly smysluplnější věci. Mnozí mladí už sami fotí a natáčí na foťáky krátké filmy, tak jim je myslím prima pomoci v tom, aby to dělali pořádně a s určitým záměrem,“ říká Zuzana Dražilová, která za prvním ročníkem pražského Teenfilmfestu stojí.

„Už několik týdnů jsem skoro nespala,“ postěžuje si mi hned po příchodu na rozhovor bezprostřední a upovídaná dáma, čímž hned dokládá, že uspořádat mezinárodní festival není ani pro tak ostřílenou produkční žádná legrace. Sedíme spolu v přelidněném Café Louvre na Národní třídě a Zuzana, která by jistě mohla dělat tisíc užitečnějších věcí než se se mnou vybavovat nad kávou, mi ochotně popisuje nejen zajímavosti ohledně festivalu samotného, ale upřímně sdílí i svůj názor na současné teenagery. A očividně je na jejich straně.

Během příprav na festival jste hodně s online světem mladých v kontaktu. Co si myslíte o současných youtuberech?

Vzpomínám si ještě na září roku 2000, kdy jsem byla na druhém ročníku veletrhu sociálních médií a internetu v Los Angeles a YouTube se tam prezentoval jako malá začínající firma... Dlouho jsem pak „youtubingu“ nerozuměla. Nechápala jsem, že například nějaká dívka natáčí, jak se maluje nebo co si připravuje k jídlu, a má tisíce „followerů“. K čemu? Teď jsem tomu o trochu víc porozuměla, připomnělo mi to moje mládí.

A co se týká mobilů a počítačů, určitě to nevidím tak, že by se kvůli nim měla mladá generace kritizovat. Protože ona je nevytvořila.

Narodila jsem se v osmašedesátém a koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech byla odrazem doby punková kultura. Tehdy to také nebylo žádné velké umění, spíš výpověď mladých lidí, kteří nesouhlasili s mainstreamem a říkali: „Chceme se vyjádřit po svém a můžeme si dovolit zveřejnit i něco zdánlivě neprofesionálního“. A postupně ty nejlepší punkové kapely začaly vydělávat velké peníze… Přijde mi, že podobné je to s youtubery.

Se vší technikou přišlo zjednodušení a mladí si řekli, že se už nemusí koukat jen na vysoce nákladové filmy, že můžou dělat něco vlastního. Něco nenáročného, co je zároveň baví a oslovuje jejich vrstevníky. Prostě mladí lidé tímhle podobně jako dříve punkem říkají: „Tohle jsme my, jsme svobodní a můžeme si natáčet všechno, co chceme. Tak nás nechte být. To je náš svět!“

Jak vznikla myšlenka festivalu a proč jste se pustila rovnou do mezinárodní akce?

Před více než patnácti lety jsem byla producentkou projektu „Zmizelí sousedé aneb Pátrání kamerou teenagerů po stopách židovských spoluobčanů“ a tyto dokumenty jsem přihlašovala na různé mezinárodní festivaly, které se specializovaly na tvorbu dětí a mládeže. V tu dobu takové festivaly ve světě začínaly. Přitom jsem stále nosila v hlavě myšlenku, že by bylo skvělé udělat takový festival i tady v Čechách, v Praze.

Loni, když jsem už dva roky učila produkci na umělecké střední škole Michael, ve mně ten nápad nějak uzrál. Zkusila jsem tedy zažádat o grant Prahu v rámci programu pro volnočasové aktivity dětí a mládeže. Vyšlo to. První peníze, díky kterým jsme mohli s organizací festivalu začít, jsme dostali.

Stačily vám finance?

Nestačily, náš rozpočet byl nakonec víc než dvojnásobný. V prvních měsících jsme tedy měli těžkosti. Kolegyně Šárka oslovila přes tři sta padesát firem a finančně nám nakonec pomohly čtyři, věcným plněním pak několik dalších. Na after party třeba budeme mít sladkosti od Ovocného Světozoru a na tuto sladkou tečku se moc těším.

Co dalšího organizace takového festivalu obnáší?

Na začátku jsme vyrobili úplně jednoduché webové stránky. Pak už jsem jen „googlila“ a vytvořila seznam asi padesáti zahraničních festivalů. Ty jsem obepisovala s prosbou o poskytnutí filmů pro náš festival. Uváděla jsem, že chceme českým dětem ukázat to nejlepší ze zahraniční tvorby, aby získaly přehled o tom, co v cizině jejich vrstevníci dělají, a v ideálním případě se s nimi třeba i spojily a inspirovaly se od nich. Přestože se nakonec ozvala maximálně třetina oslovených, jsem opravdu potěšená, že máme výborné filmy z celého světa, například z Ameriky, Kanady, Vietnamu, Jižní Koreje, zemí severní Evropy, ale i z Velké Británie, Rakouska a samozřejmě i z Čech...

Kolik lidí se na organizaci podílí?

Základní organizační tým tvoří kromě mě sedm dalších lidí. Bez mých kolegů bych festival dohromady vůbec nedala. Jsou skvělí, často pracují do noci, jako například včera Tereza na kompletování programu do čtyř hodin do rána. Kromě ní mám skvělou fundraiserku a produkční, koordinátorku, tiskovou mluvčí, správce webu a dva asistenty, kteří vypomáhají třeba s programem.

Také máme výborného spolupracovníka Martina, který kontroluje všechny filmy po technické stránce a nasazuje podtitulky k zahraničním filmům, kterých máme většinu. Festival se koná v sálech kina Světozor, které jsou profesionálně vybaveny, takže ani o kvalitě techniky nemám pochybnosti.

Hlavní hvězdou má být mladá režisérka z Kanady Morgana Mackenzie, které jsme se už ptali, jak se na festival těší...

Ano, to je obdivuhodná mladá filmařka, které teď nedávno bylo teprve dvacet let. Ve světě se svými filmy vyhrála už přes čtyřicet festivalů. Začala točit ve dvanácti, vše se přitom naučila úplně sama. Její tvorba je převážně ve stylu jakýchsi hororově-pohádkových příběhů. Vzhledem k tomu, že také hodně koloruje na počítači, jsou její filmy i různě barevně promyšlené a zpracované. Po technické stránce to vypadá, jako by je točil třicetiletý člověk. Je opravdu velmi talentovaná.

Jak zaslané filmy pro festival vybíráte?

Na všechny se díváme a bodujeme je. Pro festivalové projekce bereme jen ty, které ohodnotíme nad padesát procent. Jednotlivé promítací bloky budou mít také různá témata, jako je například láska, vztahy, přátelství, šikana, vztah k národnostním menšinám a k místu, kde žijeme. Máme ale i filmy, které se týkají ekologie a životního prostředí. Pro mne bude inspirativním blokem závěrečný soutěžní program nazvaný Srdce a cíp Evropy, což je sled střídajících se českých a severoevropských filmů z norského festivalu NUFF s víceletou tradicí. Máme i několik projektů na téma kybersvěta, kyberšikany a sci-fi. Hlavním kritériem ale každopádně je, aby to byla zajímavá díla.

S výběrem mi pomáhá šikovný student filmové vědy Marek. Filmů budeme promítat kolem sto padesáti a jsou rozděleny do jednotlivých kategorií: Hraný film, Dokument, Animace, Experimentální tvorba a nakonec máme i minoritní kolonku „Ostatní“, kam patří reklamy a hudební videa.

Kolik je tvůrcům nejčastěji let?

Máme videa od dětí od sedmi až po mladé do jednadvaceti let. Přitom pro mě osobně je nejzajímavější kategorie „klasických“ teenagerů, tedy od třinácti do sedmnácti. Je to doba, ve které se děcka hodně mění, jsou tvárná, hledají, ještě nejsou tak přemoudřelá. Ale je pravda, že nakonec budeme mít nejvíc filmů od těch nejstarších. Jsou přece jen filmařsky nejkvalitnější.

Na jaký film byste čtenáře nalákala?

Tak skvělý je například Bubblehead, což je anglický speciální termín pro námořníka v ponorce, od sedmnáctileté Dánky. Je to taková fantasy romantika o dívce, která žije na pomezí fantaskního a skutečného světa. Zemře jí domácí mazlíček, a to ji dovede k nové lásce. Také bych chtěla zmínit i hraný film Zodpovědnost od osmnáctiletého filmaře tureckého původu. Je o kriminalitě mladých, hodně dramatický.

Dál třeba Miško, což je příběh o přátelství dvou chlapců, kteří žijí v nehostinných sociálních podmínkách. Výrazné je i experimentální video iRony, kde je vizuálně propojen Facebook, Twitter a Instagram se všedními záležitostmi i náboženskou symbolikou. Ten natočila devatenáctiletá dívka původem z Malajsie, která žije v Austrálii. A opravdu mnoho dalších. Samozřejmě tu budou i filmy Morgany.

Když sledujete všechny ty filmy, ovlivnilo to nějak k lepšímu váš názor na současnou mladou generaci?

Já ale nejsem překvapená, jak je tahle generace úžasná a v určitém smyslu velmi silná, protože jsem o tom nikdy nepochybovala. Spíš mě v tom tento projekt ještě utvrdil. Uznávám, že proti naší generaci mají dnešní mladí jiný způsob myšlení. Ale to je tak u mladých lidí přece vždycky. Už jim tolik nezáleží na tom, zda dělají pravopisné chyby, protože měkké a tvrdé „i“ dnes už nehraje roli. Už se prostě více než písemně vyjadřují audiovizuálně.

A co se týká mobilů a počítačů, určitě to nevidím tak, že by se kvůli nim měla mladá generace kritizovat. Protože ona je nevytvořila. Tuto situaci způsobily firmy, které chtějí dělat větší a větší byznys a prodávají nám čím dál lepší a novější technologie. Nutí nás, abychom je kupovali, abychom byli „in“ a „kompatibilní“. Takže bych řekla, že mladá generace může být z určitého úhlu pohledu spíš obětí tohoto průmyslu. A jde o to je naučit, aby mladí nezůstávali oběťmi v pravém slova smyslu, ale aby se z nich stali kreativní tvůrci. Aby se to zdánlivě negativní přetvořilo v pozitivní, což je „boží princip“.

Reklama

foto: Michaela Cásková, zdroj: Teenfilmfest