Rozšířil se nám tu takový nešvar. Jde o slovní spojení „volnočasové aktivity“. Nejde ani tak o to, co bylo zavřeno a zakázáno, jako s jakým pohrdáním a bezstarostností se o kultuře vyjadřují někteří politici. Nazvete-li nějakou činnost volnočasovými aktivitami, znamená to, že ji považujete za zbytnou, nepodstatnou, za cosi navíc, co si můžete odpustit. Mezi volnočasové aktivity byla zahrnuta kultura.
Kultura je naopak nenahraditelná součást naší existence. Bez kultury nejsme lidé. Není důležité, že si to mnozí neuvědomují. Ti, kteří rozhodují o věcech veřejných, by měli vědět, jak funguje společnost a na čem závisí její přežití. Samozřejmě, že můžeme budovat stát jako armádu. Takové pokusy už tu byly. Vedly ke zkáze. Můžeme měnit stát ve firmu. Ale jak chcete projevovat lásku k výrobní lince nebo excelové tabulce? A bez lásky, bez vztahu, bez sounáležitosti není společenství.
Co je vlastně kultura
Chceme-li, aby lidé dodržovali určitá pravidla, aby byli solidární, chovali se slušně, pomáhali si, byli ochotni obětovat svůj zájem potřebám celku, pak automaticky počítáme s tím, že jsou to lidé kulturní. Že sdílejí s ostatními určitý způsob myšlení a jednání, díky kterému se chovají tak, aby neubližovali. Potřebujeme-li, aby lidé přijali přísná nařízení dobrovolně, aby spolupracovali, pak spoléháme na to, že mají společnou kulturu.
Krize vyžaduje člověka celého a zodpovědného, ne bytost poníženou a zbavenou důstojnosti.
Kultura není jen to, že jdu večer do divadla nebo odpoledne na výstavu. Kultura je způsob, jak spolu jednáme, jak se dokážeme domluvit a smluvené dodržet. S tím se nerodíme. To získáváme, učíme se. Z pohádek, z filmů, z muziky, z počítačových her. Pravda, můžeme zapráskat bičem. Někdo řekne, že je doba, kdy je potřeba práskat bičem. Ale tak zaženu stádo do ohrady. Krize vyžaduje člověka celého a zodpovědného, ne bytost poníženou a zbavenou důstojnosti.
Hlad na ně!
Kultura je to, co nás odlišuje i spojuje. Kultura z nás dělá jedince. Někdo podotkne, že nebyl roky v divadle a obejde se bez něj. Ale nepodíváš se o Vánocích na pohádku v televizi? Neudělá se ti líp, když si zaslechl svoji oblíbenou písničku? Nenamaloval sis někdy něco jen tak do písku na břehu moře či jezera? Ano, nejsi asi Rembrandt, ale moc dobře víš, že tě utváří i cosi jiného než jídlo a spánek. Prvním pokusem o zpodobnění jelena na stěnu jeskyně se člověk vzdálil svým předkům. Nechtějme se za nimi vracet zpátky.
Moudrý státník, který by po lidech ve své zemi požadoval bolestivá omezení, by se naopak na kulturu odvolával.
Zaslechl jsem nedávno kdesi, že prý umělci vytvořili svá nejkrásnější díla hladoví. Tak určitě. Jednak je to hloupost a jednak slušně řečeno nepochopení. Ano, ani rozmary vládců a nepohoda nedokážou zničit lidskou kreativitu. Lidé jsou schopni tvořit i v těžkých situacích. Vědomě jim ale přát nouzi je perverze a zlomyslnost.
Kultura je samozřejmě také byznys. Nejen sám o sobě. Zavřený hudební klub znamená ztrátu příjmu jeho zaměstnanců, ale také ztrátu pro neuzavřenou část ekonomiky. Vypije se méně piva, méně limonád a kávy, sní se méně výrobků potravinářského průmyslu, spotřebuje méně čisticích prostředků, zaplatí méně za dopravu a tak dále a podobně.
Moudrý státník, který by po lidech ve své zemi požadoval bolestivá omezení, by se naopak na kulturu odvolával. Protože by věděl, že bez ní nebude nikdy pochopen. Kultura je to, co vytvořilo náš vztah k tomuto městu a k této zemi. Chceme-li projít krizí, pak je potřeba tento vztah posílit. Stal se pravý opak. Možná nešikovnost, možná nepochopení vlastní role. Každopádně chyba.
Reklama
foto: Shutterstock