Ve výčtu charakteristik v perexu chybí snad už jen to, že Ivan Bartoš je také čerstvý otec, každé ráno poctivě cvičí a i přes obří časové vytížení přečte spoustu knih. V podcastu Flowee, který jsme s kreativitou nám vlastní nazvali Flowcast, jsme se samozřejmě bavili o politice, o integritě a dospívání jeho Pirátské strany, o spolupráci s hnutím STAN a také o tom, že v metropoli království King´s Landing ze seriálu Hra o trůny se politika dělá daleko sofistikovaněji než ta v české sněmovně.
Jedním z hlavních pirátských témat je budoucí koalice s hnutím STAN. Oba politické subjekty jsou si programově blízké, liší se ale profilem členů a příznivců. Zatímco Piráti mají určitou dávku nespoutané progresivity jako základ svého DNA, hnutí STAN je, alespoň z laického pohledu, zemitější a pragmatičtější. Piráti jsou také, co se týče průměrného věku členů, výrazně mladší. Mohou dva takto různorodé subjekty vytvořit funkční koalici?
Konzervativec může řídit město stejně dobře jako liberál, když je dobrý politik a umí se dohodnout se svými koaličními partnery.
„Dvacetiletý třicetiletý člen STANu je na tom asi tak stejně jako dvacetiletý třicetiletý člen Pirátů. Piráti jsou prostě možná víc vidět, nebo se za to tolik nestydí,“ říká Ivan Bartoš. „STAN vychází z premisy ,jdeme dělat politiku, která je založená na tom, že lidé, kteří řídí města, mají předpoklady a kvalifikaci k tomu, aby mohli řídit stát‘. Je to taková praktická nepolitická politika,“ říká ve Flowcastu Ivan Bartoš.
„Konzervativec může řídit město stejně dobře jako liberál, když je dobrý politik a umí se dohodnout se svými koaličními partnery. Naše politika se v mnoha směrech přiblížila. Nechci hovořit o nějaký chemii, to je takový trošku jako ezodivný, co někdy musím číst v novinách. Co si ale řekneme, to platí. Když jsme se dohodli, že spolu něco předložíme, tak jsme to předložili.“
Žádná hurá akce
Pirátská stranická demokracie zachází tak daleko, že se hlasuje i o tom, jestli lze o potenciální budoucí spolupráci na oficiální úrovni vůbec jednat. Hlasování dopadlo výrazně ve prospěch spolupráce. Přes 80 procent členů Pirátské strany pověřilo vyjednávače přípravou podmínek a parametrů budoucí koaliční smlouvy. „Já jsem samozřejmě hlasoval pro. Pirátská stranická demokracie je největší záruka stability strany,“ říká Ivan Bartoš. „Když jdeš hlasovat, tak to máš prodiskutované a zazní ten hlas, který je i proti,“ vysvětluje šéf pirátů.
„My jsme se rozhodli udělat tu cestu fakt poctivě, aby to nebylo ,hurá, teď jdeme dělat koalici‘, jako jsem teď zaznamenal u některých jiných stran. Dostali jsme mandát 81 % z hlasujících, abychom s tím pokračovali, tak to už je velký.“
Reset na vrcholu
Nejen politikou je ale živ člověk. Ivan Bartoš je přesvědčený abstinent, i když tomu tak nebylo vždy. „Od 15 let jsem vyrůstal v hospodě s harmonikou, pivko a panáky jsem měl jako každý muzikant rád,“ usmívá se dneska šéf pirátů. „Hrál jsem do klobouku nebo za pivo, a když jsem pak studoval na vejšce, tam se chodilo pařit každý večer. To sem průběžně dělal celý život, vrcholem byly volby do europarlamentu v roce 2014. Tehdy jsme s Marcelem Kolajou jezdili sami dva po republice, tři měsíce v kuse. Auto jelo na benzín, já na Jamesona,“ prozrazuje ve Flowcastu Ivan Bartoš.
„Já při tom málem umřel a pak jsem s tím sekl. Potom jsem potkal svoji manželku, která nepije ještě snad dýl než já, a musím říct, že ten život šel strašně kvalitativně nahoru. Nevím, jestli bych třeba dokázal takhle pracovat – a teď nemyslím hyper intenzivně, ale na tolika rovinách, od Sněmovny přes Pirátskou stranu – kdybych si večer dal dvě tři pivíčka. Ve filmu Rok ďábla vykládá Nohavica teorii o alkoholickým kopci. Dokud jdeš nahoru, je všechno ok, jakmile se přehoupneš přes vrchol, je to už volný pád. No a já se při tom výstupu rozhlídnul, zastavil se a celou tuhle věc jsem vymazal ze svého života.“
A o jakých tématech se po tomto Flowcastu s Ivanem Bartošem už nemusí mluvit?
- O knihách, které četl před vstupem do politiky a které čte teď
- O otevřenosti ve vnitrostranické politice
- O setkávání s přáteli mimo Pirátskou stranu
- O tom, zda platí v českém Parlamentu zásady seriálu Jistě, pane ministře a kdo je český Sir Humphrey
- A o tom, co by se stalo, kdyby se Ivan Bartoš v roce 2014 dostal do europarlamentu
Reklama
foto: Profimedia, Tomáš Krist/Mafra