Tomáš Svoboda se vytváření permakulturních zahrad věnuje více než deset let. Celou tu dobu se učí respektovat a chápat přírodní principy, které podle něj skvěle fungují samy o sobě, a tak je v případě permakulturní zahrady stačí jen popostrčit a nastavit tak, aby nesly své ovoce, případně zeleninu.
Skvělé na tom podle Tomáše je, že takovou zahrádku můžete nechat vzniknout třeba i na panelákovém balkóně, nepodceníte-li jeho nosnost. Jak na to a proč byste se do toho neměli pouštět sami?
Tohle jsem někde vyčetla: Zahrada, která respektuje životní prostředí a podmínky, jež v něm panují, vede k přirozenému růstu rostlin, návratu ke kořenům a respektování eko principů... Lze takto popsat permakulturu?
Ano, permakultura je o poznávání přírodních principů a vzorů a o jejich praktikování na zahradě. A vlastně nejen na ní, ale i ve všech odvětvích lidské činnosti.
Kdybyste měl jmenovat pár zásad, které z permakultury dělají permakulturu, které by to byly?
Napadá mě ‚Nejdřív pozoruj, potom jednej‘, dále ‚Využívej obnovitelných zdrojů a služeb a važ si jich‘ nebo třeba ‚Využívej změnu tvořivě a tvořivě na ni reaguj‘.
Když vezmu krajní případ „klasiky“, tak to jsou tuje, anglický trávník, odstíny všemožné zelené barvy s minimem jiných barev, bazén s chlórem a vysoká náročnost na údržbu zahrady.
Těch zásad je celá řada a dobře je popisuje spoluzakladatel oboru permakultury David Holmgren ve své knize Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Permakultura je tedy návratem ke kořenům, k Matce Zemi, kdy se používá zdravý selský rozum.
K čemu je permakultura zrovna dnes vlastně dobrá, k čemu ji člověk, který je zvyklý nakupovat v obchoďácích, vlastně potřebuje?
Permakultura navrací člověka zpět na zem. Permakulturou si člověk uvědomuje svou propojenost s přírodou, že je její nedílnou součástí. Permakultura dává člověku pocit sounáležitosti se všemi bytostmi na Zemi.
Může permakultura, tedy onen přírodní přirozený proces v zahradě, člověka i nějak změnit?
Ano. Učí nás vzít odpovědnost za svůj život plně do svých rukou. Uvědomit si, že přírodní zdroje jsou omezené. Pochopením přírodních principů si člověk od Matky Země nebere víc, než kolik potřebuje. Život se tím stává trvale udržitelným. Lidé, kteří v permakulturu věří, se snaží o soběstačnost v míře, jaká je jim vlastní.
Když to vezmeme globálně, může třeba permakultura nějak zásadně pomoci třeba i při snižování emisí v ovzduší, a snížit tak respirační onemocnění?
Permakultura nejen dokáže zlepšit ovzduší ve městech, ale dokáže proměnit člověka v jeho každodenních návycích, čímž dokáže zlepšit jeho imunitu a celkovou odolnost. Člověk je totiž víc na čerstvém vzduchu, má více přirozeného pohybu, jeho práce je smysluplná. Člověk se tím harmonizuje s okolním prostředím, je více vyladěn a spokojen s tím, co je.
Vy se živíte tím, že permakulturní zahrady vytváříte. Jak taková zakázka od začátku do konce vypadá?
Já permakulturní zahrady nejen fyzicky vytvářím, ale i navrhuji. Nejdříve tedy se zákazníky řeším projekt jejich zahrady, aby byl s nimi co nejvíce v souladu. Každý má od zahrady jiné očekávání a nároky, každý chce zahradě věnovat jinak velkou část svého času. Někdo chce zahradu divokou, někdo zase okázalou, jiný co nejvíce jedlou. Meze se nekladou a může být od každého něco, ale jádro úspěchu vždy leží v propojenosti v jeden funkční celek.
Proto se na počátku hodně ptám, jak si zahradu představují, kolik času v ní chtějí trávit, kdo všechno bude zahradu využívat, včetně dětí a zvířat. Pak je potřeba zohlednit místní půdní a klimatické podmínky a jednotlivá mikroklimata samotné zahrady. Zahrady navrhuji od roku 2009, a čím déle to dělám, tím větší mám pocit, že si jednotlivé zahrady samy říkají, co kde bude umístěno, jaké zóny a jejich prvky.
Jak vypadá samotná spolupráce s klientem?
Poté, co s nimi všechno proberu, nakreslím zákazníkům studii zahrady, kterou s nimi konzultuji. Po konzultaci vyhotovím finální výkres v měřítku 1:100 a projektovou dokumentaci, kde kromě seznamů rostlin, zahradních a herních prvků a ilustračních obrázků najdou i plán tvorby, výsadby, údržby zahrady a kontakty na prodejce rostlin.
Projektová dokumentace je vlastně takovou kuchařkou, jak si zahradu zrealizovat svépomocí. Ne všichni si ovšem na realizaci troufají, nebo na ni mají čas, a tak nabízím i kompletní realizaci nebo asistovanou realizaci, podle možností zákazníků. Někdy tedy se mnou zahradu realizují i rodinní příslušníci, včetně dětí a babiček. Hlavně u dětí je přitom vidět velké nadšení. Díky tomu si pak zahrady zákazníci mnohem více považují a mnohé se tím i naučí. Na veřejné zakázky a tam, kde asistovaná realizace není možná, vypracovávám rozpočet realizace. V případech, že zahradu realizuje někdo jiný, nabízím autorský dohled. Možnosti spolupráce jsou tedy široké.
A realizací zahrady spolupráce končí?
Ne úplně. Součástí projektů je i konzultace po čtyřech letech od realizace zahrady. Tímto navazuji se zákazníky dlouhodobější vztah. Což je pro mě závazkem, aby vše fungovalo tak, jak má, a zároveň mi to dává zpětnou vazbu.
Jak se liší přístup zahradníka klasického od permakulturního?
Pojem „klasický zahradník“ může být dost zavádějící a všichni zahradníci, kteří se přímo nezabývají permakulturou, se samozřejmě nedají házet do jednoho pytle. Ale když vezmu krajní případ „klasiky“, tak to jsou túje, anglický trávník, odstíny všemožné zelené barvy s minimem jiných barev, bazén s chlórem a vysoká náročnost na údržbu zahrady, včetně aplikace nejrůznějších pesticidů a minerálních hnojiv. Taková zahrada si jen bere a nic nedává. Ale jak říkám, je to krajní, leč ne úplně málo viděný případ.
Permakulturní zahrádku lze podle vašich webových stránek vytvořit i na balkóně v paneláku. Jak na to?
Zahrádka na balkóně se nejvíce odlišuje od té u domu tím, že bude stále plně závislá na vaší péči, a to na zálivce a dodávání živin. Ale i balkón nabízí spoustu prostoru pro pěstování. Hodně záleží ovšem na jeho poloze. Jižní strany bývají rozpálené od slunce, čehož se dá využít pěstováním teplomilných rostlin. Takový prostor můžeme také přistínit třeba nějakou jedlou bujnější popínavkou, jako je aktinidie význačná, takzvané „sibiřské minikiwi“.
Tomáš Svoboda (1983)
Se svou rodině žije a hospodaří v souladu s přírodou na 1,5 hektaru pozemku v Třešti na Vysočině. Permakultuře se věnuje od roku 2008. Navrhuje a realizuje přírodní zahrady a hospodářství, školní zahrady, veřejná prostranství a jedlé balkony. Zájem o permakulturní zahrady podle něj rok od roku roste, takže má radost, že jsou lidé vnímavější a otevřenější ke spolupráci s přírodou, kterou si pouští do svých zahrad. I obce tak například u veřejných ploch zjišťují, že přírodní principy při zakládání a údržbě zeleně jsou ekologičtější, pestřejší a v neposlední řadě ekonomičtější.
Na severních stranách je pěstování omezenější, ale některým druhům stačí slunce jen pár hodin denně. Omezený faktor bývá také větší vítr ve vyšších patrech a případná míra znečištění z výfuků aut a továren. Jedlé balkóny jsou ovšem pro každého výzvou a prostorem pro experimenty. Obecně platí, že čím větší nádoba pro pěstování, tím stabilnější podmínky pro růst rostlin. Ale pozor na maximální nosnost balkónu...
Zvládne permakulturní zahradu vytvořit laik? Nebo vždycky potřebuje odborníka?
Permakulturní zahradu si můžete vytvořit i sami, ale dá to dost úsilí v podobě pozorování pozemku a vztahů, principů a vzorů v přírodě, studie rostlin a podobně. Styl pokus-omyl by byl během na dlouhou trať a ztratili byste tak spoustu let, během kterých byste už mohli mít například vzrostlý jedlý les.
Reklama
foto: Archiv Tomáše Svobody, zdroj: Přírodní zahrady