Predátoři se nás pokusili vydírat jen jednou, říká režisér filmu V síti Vít Klusák

S režisérem dokumentárního filmu V Síti Vítem Klusákem jsme mluvili den po premiéře tohoto úspěšného snímku v České televizi. Zajímalo nás, jaké má snímek do dnešního dne od své premiéry v roce 2020 konsekvence pro své protagonisty, zda se predátoři, kteří loví nezletilé na síti, snažili uvedení filmu nějak zabránit, a v jaké fázi jsou různá řízení s nimi. Ptali jsme se také na to, co chystá Vít Klusák nyní a zda se se současnou vládou z pandemie někdy úspěšně dostaneme a co si z ní (kromě následků na těle a na duši) můžeme odnést. Víta Klusáka se ptal bývalý sportovní redaktor České televize Karel Diviš, který je zároveň i jedním ze zakladatelů IT společnosti IDC-softwarehouse.

Nedávno jste získal i se spoluautorkou filmu Barborou Chalupovou a celým týmem Českého lva za dokumentární film roku 2020. Čekali jste takový úspěch? Nebo v jaké fázi tvorby filmu se dá takový úspěch očekávat?

Já si s touhle otázkou popravdě nevím moc rady. Já, když dělám filmy, tak v tu chvíli nepřemýšlím nad festivaly a oceněními. Spíš se zabývám tím, aby to nebylo blbý, aby to lidem něco řeklo, abychom na něco, co chceme sdělit, nezapomněli.

To, co to pak doprovází, ten zájem a úspěch, je přidaná hodnota, ale nad ní nepřemýšlíte, dokud na film první diváci nepřijdou. A když už pak zase tušíte, že jste na nějakou cenu nominovaný, tak si říkáte, že radši nebudete doufat, abyste nebyl zklamán.

Všechny filmy, co točíte, v lidech každopádně vzbuzují nějaké emoce. Ať už to byl Český sen s fiktivním nákupním centrem, nebo dokument o Andreji Babišovi Matrix AB. Jsou ty nápady a náměty vždycky záměrně kontroverzní?

Já bych se dopustil nejdřív lehké korekce u toho Českého snu, že šlo o nějaký falešný hypermarket. Nám v tomhle případě nešlo o to někoho někam nahnat, i když o tom filmu takto někteří novináři mluví. Nám šlo spíš o to zkoumat, jak funguje úspěšná reklamní kampaň. Jak se to vlastně dělá, aby se podařilo lidi zblbnout a oni uvěřili, že zrovna tenhle produkt nebo služba je to nejlepší na celém světě, a vydali se za tím produktem, ačkoli ten produkt vlastně neexistuje. A dělají to proto, že ta reklama je vlastně podstatnější než ta věc, na kterou odkazuje.

My jsme si založili falešné profily, lezli jsme s nimi na ty různé platformy a mysleli jsme si, že nás během pár dnů osloví pár mužů. Jenomže během pár hodin jich nás olovilo 86.

Ty samotné nápady se každopádně schází různě. To, co si nakonec vybereme, jako byl třeba s Filipem Remundou onen Český sen, tak to je téma, které vám z ničeho nic brnkne o nos jako v Popelce oříšek, a člověk se pak rozhodne, že s tím tématem stráví určitý čas. Ono je to totiž zároveň i docela závazný rozhodnutí. Ta tvorba filmu V síti, když do toho zahrneme i dobu shánění financí a celou realizaci, trvala vlastně tři roky. Aby se člověk rozhodl, že s tím tématem stráví takovou dobu, tak pro to musí mít mohutnou motivaci.

Byli jste už před natáčením přesvědčení, že ty predátory na síti nakonec ulovíte? Nebo to byl risk?

On je to u dokumentárního filmu vždycky risk. Nemáte závazný scénář, netušíte, co která postava přinese, točíte v úterý a už nevíte, co se bude dít ve středu. Zároveň jsme si pár věcí dopředu ověřit mohli. My jsme zaprvé znali naprosto znepokojivé statistiky o tom, co se na těch sítích odehrává, protože v rámci Palackého univerzity probíhá takový celkem důsledný projekt e-bezpečí.cz. A tam právě zpracovávají i data, jak se nezletilí a děti chovají na českém internetu. Z průzkumu, kterého se účastnilo 27 tisíc dětí, vyplynulo, že se s tímhle fenoménem predátorství potkaly desítky procent dětí. Třetina dětí tak třeba zažila, že před nimi někdo masturboval prostřednictvím videohovoru. Jednačtyřicet procent dětí zažilo, že jim někdo cizí poslal pornografickou fotku, a tak dále.

Opírali jsme se o ta data, takže jsme věděli, že ty děti na síti jsou a že jsou tam taky ti predátoři. A zároveň jsme to sami testovali. My jsme si s Bárou Chalupovou založili falešné profily, lezli jsme s nimi na ty různé platformy a mysleli jsme si, že nás během pár dnů osloví pár mužů. Jenomže během pár hodin jich nás olovilo 86, takže jsme v tu chvíli věděli, že jsme narazili na něco šílenýho.

Princip toho filmu asi všichni známe, přece jen měl premiéru už před rokem. Dá se ale říct, kam se posunuly ty mikropříběhy těch protagonistů? Byla tam i trestná oznámení a podobně...

Těch příběhů je celá řada a hromada. Mohli bychom se bavit o těch mužích, kteří uvízli v síti policejního vyšetřování. Těch je k dnešnímu datu dvaapadesát, plus jedna žena. V osmi případech už dokonce proběhly soudy. Někteří ti pánové už jsou odsouzení, některým byly zabavené počítače a mobily. Někde běží proces odvolání...

Vyhrožovali vám ti predátoři někdy osobně?

Že by mi v pravém slova smyslu vyhrožovali, to ne, akorát jeden ten muž vzkazoval přes svého advokáta, že pakliže se objeví ve filmu, tak že se s námi bude soudit. Že prý jsme vstoupili do jeho osobnostních práv a že ho snad poškozujeme. My jsme neustoupili a on v tom filmu vystupuje. A nic se nedělo, žádná žaloba nepřilétla.

Jak je vlastně to, co se děje po filmu, pro vás důležité? Sledujete tu dohru kauz nějak zásadně?

Ona je tam kromě toho policejního sledování a vyšetřování i řada příběhů, kdy se nám ozývají jak rodiče, tak děti. Píšou nám, že v tom problému třeba zrovna lítají, že třeba někdo někomu poslal nahatou fotografii a že si i díky tomu filmu v rodině třeba o tomhle aktuálně pozdvihnutém tématu promluvili, takže se to odhalilo. A to jsou věci, které nás těší, protože vidíme, že se to nějak pozitivně odráží v realitě. Že to téma přerostlo ten film a že ten vzkaz někde někomu pomohl.

Co říká Vít Klusák na to, že německá televizní stanice RTL formát filmu V Síti v podstatě okopírovala, aniž by se tvůrců na něco ptala? Co dalšího tým dokumentaristy chystá? A jaký má Vít Klusák aktuálně vztah se svým "skorošvagrem" a marketingovým expertem Andreje Babiše Markem Prchalem? Poslechněte si na FlashCast.cz.

Reklama

foto: ČFLA a archiv, zdroj: FlashCast (B.Digital)