O nedávné facce Willa Smithe moderátorovi Oscarů Chrisi Rockovi se toho napsalo víc než o Oskarech samotných. Ony už jinak totiž, přiznejme si to, nikoho zas tak moc nezajímají. Návštěvnost filmů setrvale klesala už před krizí a vysoké příjmy studií a kin stoupaly jen díky neustále se zvyšujícím cenám vstupenek. Od roku 2019 ale návštěvnost kin poklesla na 60 % předcovidového stavu, a jelikož se za streaming a digitální zábavu utratilo víc než trojnásobek toho, co za kina, lze předpokládat, že jako před covidem to už nikdy nebude. Ale zpátky k Willu Smithovi. Ruší mu jeden kontrakt za druhým. Poselství je jasné: Facky na oficiální fóra nepatří. To, že oblíbený herec za svůj exces zaplatí, je každopádně už zřejmé. Dá se to ale nazvat "cancel culture"?
Pár týdnů po fackách se odehrálo předávání cen Grammy, které se udělují za nejlepší hudební (a jiné) nahrávky. V jedné z kategorií vyhrál geniální komik Louis CK, který byl v roce 2017 obviněn z nevhodného odhalování a chování na veřejnosti.
Svérázně totiž promluvil o tom, jaký vztah má k ženám. „Tehdy jsem si říkal, že to, co jsem udělal, je v pořádku, protože jsem nikdy neukázal ženě ptáka, aniž bych se jí předem zeptal. Později v životě jsem se ale naučil, že když máte nad druhým člověkem moc, tak ho požádat, aby se na vaše péro podíval, není otázka. Je to pro něj problém. Moc, kterou jsem nad těmi ženami měl, spočívala v tom, že mě obdivovaly. A já jsem touto mocí disponoval nezodpovědně.“
Jak je možné, že zrovna člověk, který byl obviněn z nevhodného chování, získá Grammy?
Po tomto prohlášení se po něm tak trochu zem slehla. Vystupoval jen velmi zřídka (i kvůli covidu), ovšem loni natočil skvělé komediální album Sincerely, Louis CK, které letos vyhrálo Grammy v kategorii standup comedy. Na sociálních sítích se samozřejmě spustil obrovský povyk a kolovala zde otázka: Jak je možné, že zrovna člověk, který byl obviněn z nevhodného chování, získá Grammy? Můžeme se samozřejmě pustit do debaty o vině, trestu, pokání a odpuštění, ale jedna věc je jasná a nechtěně ji definoval jeden uživatel Twitteru, kterému se cena pro Louise CK vůbec nelíbila: „Ceny Grammy jsou důkazem toho, že žádná cancel culture neexistuje.“
Česká pohoda
V Česku se na ni vymlouvá kdekdo, ale pravda je jednoduchá. V Česku opravdu žádná cancel culture neexistuje. Vychází tu zcela běžně knihy, které by si na opěvovaném Západě nikdo nedovolil vydat, o práci tu nikdo kvůli názorům nepřišel a v oblasti mezilidských vztahů jsme snad nejbenevolentnější národ na světě. Osmačtyřicetiletý pěvec Bohuš Matuš nemá problém s tím, že s matkou svého dítěte začal chodit v jejích čtrnácti letech (když mu bylo čtyřiačtyřicet), a rád zásobuje bulvár pikantními informacemi.
„Lucinka je hrozně milá, dělá mi příjemnou společnost, rozveseluje mě. Jak je nevinná, tak je v tom pohoda. Nebudu lhát. Pomazlil jsem se s ní, nespím s ní. Jsem rád, že mám přítelkyni, jejíž maminka ke mně má hezký vztah,“ prohlásil o vztahu v roce 2019, pár let předtím, než Lucinka v 17 otěhotněla, Bohuš Matuš. Kam se hrabe Louis CK.
No a Jaromír Nohavica, kdysi idol všech teen kytaristů, poetický génius a spolupracovník StB, se odmítl vzdát Puškinovy medaile, kterou mu udělil ruský prezident Vladimír Putin. Následně Nohavicovi v Polsku zrušili turné, k tomu mu ještě Češi zrušili vystoupení v Olomouci a Uherském Brodě. Ostravský bard to komentoval slovy: „Narozen v komunismu, zemřu v komunismu.“ Přirovnal tak svou křivdu k situaci z 80. let, kdy mu opravdu zakázali zpívat.
Krásnou zkratkou to komentoval David František Wagner: „To, že týpek donášel – složitá doba. Hrozný, ale lze pochopit. To, že se lísal k Okamurovi – docela mašťák. To, že nevrátí vyznamenání od Putina – velmi mašťák. To, že jde a označí za KOMUNISMUS tohle... Proboha, ano, od krvavých diktátorů, který vraždí děti, máš mít distanc, to není nějaká přehnaná cenzura, to je normální volba svobodných lidí, že nefandí Putinovi.“ Ano, tomu Putinovi, který ruské umělce přirovnává k Joan Rowlingové a světový odpor k nim interpretuje jako důkaz globální cancel culture.
Když na vás nepřijdou
Netvrdím, že fanatická cancel culture neexistuje – samozřejmě ano, jen se s ní v Česku nemáme moc šancí setkat. A ani v zahraničí to není věc, která by byla určujícím kulturním směrem. Rádi se na ni ale vymlouvají lidé, kteří si pletou právo projevovat své názory s nárokem na publikum. Můžete si tedy říkat, co chcete. Jen existuje nebezpečí, že už na vás lidi nepřijdou.
Pregnantně to shrnul komediální (a již výše zmíněný) génius Louis CK: „Prosím, přestaňte říkat: 'Dnes nemůžete o ničem žertovat.' Můžete. Můžete říkat vtipy o čemkoli, co se vám zlíbí. A některým lidem se to nebude líbit a řeknou vám, že se jim to nelíbí. A pak už je jen na vás, jestli si z toho něco budete dělat, nebo ne. A tak pořád dokola. Je to dobrý systém.“ Je a rozhodně to není "cancel culture". V onom systému, který popisuje Louis, se totiž člověk případně diskvalifikuje sám.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek